Dny vína a růží

Tak ako mi rozvláčna snímka s kráľovnou Hepburn spríjemnila pochmúrne popoludnie (Snídane u Tiffanyho), Lee Romick si nedokázala uchmatnúť celý film pre seba a hoci je námet i scenár (bohužiaľ, až v druhej polovici) dokonalý, filmové prevedenie s typickým pomalým štýlom Edwardsa, ma nepríjemne nudilo. Sentimentálni hudobníci Mancini a Mercer však dodali tejto chvíľami mdlej drámičke hlbší rozmer a hlavne druhá polovica je úkažkou obsahovej geniality, keď si predstavujem, že takto nejako to medzi dvoma manželskými bláznami asi vyzerá. Jacka Lemmona netreba komentovať, len škoda, že patetický Tiffany ulahodil môjmu romantickému srdiečku viac. :-) 70% (29.04.2010)

Já nevím. Tři hvězdičky dávám za vynikající herecké výkony a pár dobře napsaných dialogů. Ale jinak mi tento film příliš nesedl: Mám totiž dojem, že v něm chybělo to nejpodstatnější - osvětlení toho, proč se ústřední dvojice alkoholiky stala/přestala jimi částečně být atd. Scénář jako by si ukousl příliš velké sousto. Ukazuje hrdiny v průběhu několika let, ale nikdy se na žádnou časovou etapu pořádně nesoustředí a vykreslení charakterů je tak poměrně povrchní. Nikdy se vlastně nedozvíme, jak byli motivováni k tomu, co (ne)dělají - a ještě hůř jsou na tom vedlejší postavy, které se ve filmu vždycky z ničeho nic objeví a potom zase beze stopy, bez vysvětlení zmizí. (Rozumějte, jsem odkojen drasťáky jako Ikarův pád, kde jsou hrdinové v ibsenovsko-čechovovské tradici pitváni až na atomy. Proti nim jsou Dny vína a růží poměrně čajíček.) (20.10.2006)

,,Opilecký svet je iný, než svet triezveho." Prvá polovica filmu sa nesie v znamení celkom pohodového romantického príbehu. Vykreslila síce do podrobna vzťah manželov, ale pôsobila dosť rozvláčne a - nerád to hovorím vzhľadom k téme - miestami nudila. Spolu so stupňovaním deja sa však vyvinula hutná atmosféra a silná drama v súvislosti s alkoholizmom. Nezabudnuteľná je scéna, keď Jack Lemmon hľadá v euforickom stave schovanú fľašku v sklenníku, až se jej s pocitmi na dne úspešne zhosťuje, a taktiež dosť desivý pohľad na zúrivého alkoholika na záchytke. V celkovom vyznení mi pripadá škoda, že dieťa, ktoré vo vývine napätého vzťahu medzi manželmi hralo dôležitú rolu, s výnimkom záverečnej scény nedostalo väčší priestor (neumožnilo teda pohľad dieťaťa zažívajúceho tieto silné konflikty rodičov) a slúžilo tvorcom v rámci príbehu skôr ako prostriedok. Vo výsledku ide o kvalitný film s výbornými hereckými výkonmi, ale o tri roky starší československý film Dnes naposled s rovnakou témou alebo americkú klasiku The Lost Weekend, v mojich očiach neprekonal. (80%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi) (29.08.2018)

Blake Edwards měl neskutečný dar. Dokázal spojit komedii a drama ve filmu, kde fungovaly společně naprosto dokonale. Tady je to ale vidět trochu jinak než v jiných jeho spíše komediálních filmech. Tady je první poloviny rádoby komická, aby se ve druhé části stala dokonale dramatickou, drsnou a sebedestruktivně krutou. Výborné herecké výkony! (31.10.2016)

Blake Edwards sa mi spája predovšetkým s Ružovým panterom, ku ktorému nemám nejak zvlášť vrelý vzťah. Podvedome som teda nečakal nič prevratné, no ako veľmi som sa mýlil... Dni vína a ruží je jeden z mála filmov, ktorý po vzhliadnutí ostane vo mne už navždy. Mám rád opilecký námet a problémy s alkoholom vo filme, možno práve preto, že som si v detstve v rodine prešiel niečím podobným, preto postavy, najmä tie detské, dokážem dokonale pochopiť, v tomto smere ma neoklame absolútne nič. A čo sa týka tohto filmu môžem len potvrdiť, že ide o chirurgicky presnú, dokonalú a desivo reálnu anatómiu moci alkoholu nad človekom, od nevinných začiatkov a prvého potykania si s fľašou až po trpký a smutný koniec (hlavne v prípade jednej postavy). Obaja herci boli fantastickí a absolútne presvedčiví, napr. na Lemonovu scénku v skleníku nezabudnem nikdy, tak deprimujúce až sa mi chcelo zakrývať si oči. Nádherný snímok, film, na ktorý sa nezabúda! (11.05.2016)