Dny vína a růží

Jack Lemmon v ukázkové nemoci z povolání, která ho plíživě přinutí nosit si práci domů a v zájmu manželského souznění zapojit i Lee Remick - mít obojí však lze jen do okamžiku, než si jeden z dvojice přizná, že víno začíná s děsivou naléhavostí růže zaplavovat... a mně nezbývá, než žasnout nad Edwardsovou režijní syrovostí a Lemmonovým dramatickým výkonem, až jsem v pokušení si myslet, že dnešní herecká elita by musela určité party odehrát před modrým pozadím za elektronické výpomoci, která by jim adekvátně odpohybovala mimiku a doladila abstinenční chroptění. Určeno osobám pohybujícím se v "public relations" a ženám na MD, neplatí pro kvartální pijany :-). (27.04.2013)

Tvůrce "panteří série" či "Snídaně u Tiffanyho" uměl natočit i pořádně syrové drama. Nezvykle otevřený film zaznamenává závislost dvou pijáků (což je neobvyklé, protože tématicky podobné filmy se většinou zaměřují na solitéry) a mapuje jejich manželství až k rozpadu. Edwardsův snímek, využívající záběry s velkou hloubkou ostrosti, začíná jako lehká komedie ve stylu Billyho Wildera, ale směr, kterým se záhy ubere, je v kontextu předešlého dění šokující. Jack Lemmon, známý především jako představitel milých chlapíků z vedlejšího apartmá, se odklonil od svého zavedeného hereckého projevu a vyměnil ho za studii člověka propadlého závislosti. Vzhledem k dalším Lemmonovým filmům lze tento obrat přirovnat k proměně Jimmyho Stewarta ve "Vertigu". 9/10 (11.04.2010)

Já nevím. Tři hvězdičky dávám za vynikající herecké výkony a pár dobře napsaných dialogů. Ale jinak mi tento film příliš nesedl: Mám totiž dojem, že v něm chybělo to nejpodstatnější - osvětlení toho, proč se ústřední dvojice alkoholiky stala/přestala jimi částečně být atd. Scénář jako by si ukousl příliš velké sousto. Ukazuje hrdiny v průběhu několika let, ale nikdy se na žádnou časovou etapu pořádně nesoustředí a vykreslení charakterů je tak poměrně povrchní. Nikdy se vlastně nedozvíme, jak byli motivováni k tomu, co (ne)dělají - a ještě hůř jsou na tom vedlejší postavy, které se ve filmu vždycky z ničeho nic objeví a potom zase beze stopy, bez vysvětlení zmizí. (Rozumějte, jsem odkojen drasťáky jako Ikarův pád, kde jsou hrdinové v ibsenovsko-čechovovské tradici pitváni až na atomy. Proti nim jsou Dny vína a růží poměrně čajíček.) (20.10.2006)

Z dnešního pohledu nepřesvědčivě zpracované téma, které nesnese ani zbla povrchnosti, bohužel přesně tak film ve výsledném dojmu působí. Jedním slovem - nevyvážené: slibný začátek, pak se kvalita postupně vytrácí do ztracena, závěr opět skvělý; herecké výkony kolísaly od výborných momentů (závěrečná scéna) až po směšné (scény v motelu a ve skleníku). Působí až moc okatě, že Lemmon a Remick si na alkoholiky jen hrají (hořký fakt, že Lemmon se o pár let později s alkoholismem potýkal tzv. v reálu, ponechám bez komentáře). Hudba vynikající, k filmu mi ale vůbec nepasovala. Hodnotím dvěma a půl, i s odstupem padesáti let je to koukatelný film (přestože mi vadilo, že alkoholismus zobrazuje dost zjednodušeně), ale popravdě řečeno, asi bych se bez něj obešla. (14.08.2012)

Slabosťou filmu je veľmi nevyvážený scenár. Konanie postáv na začiatku je pomerne úsečné, nejasné, režisér nasilu "vlepuje" zábery s pohárikom alebo narážky na "drink", aby sme náhodou nezabudli na tému filmu. Približne po 50 minútach film prepína na "vysoké obrátky", dostáva sa vyslovene k patologickým alkoholickým stavom. Pre mňa v tomto momente scenárista až príliš tlačí na pílu, pretože alkoholizmus zďaleka nemusí byť tak explicitný (viem o čom hovorím). Našťastie, po tomto všetkom prichádza naozaj skvelých 20-30 záverečných minút. Z vlastného "výskumu" alkoholizmu môžem povedať, že ani zďaleka nemusia byť jeho prejavy takéto jednoznačné, zretelné (delírium, kazajky). Scenár síce neposkytuje úplne komplexný pohľad na fenomén (napríklad fázy odvykania, liečenia sú tam takmer úplne preskočené, tak isto motívy k pitiu tu v podstate neexistujú, aj keď pri alkoholizme sú motívy vlastne nepodstatné, keďže "dôvod na pohárik sa vždy nájde"), ale na druhej strane veľmi presne ukazuje, že boj so závislosťou je ako ísť proti pohyblivým schodom - ak človek zastane alebo zakopne, ide okamžite dole. A je to na celý život. Na film som sa dlho tešil, možno preto po jeho zhliadnutí mám pocit, že som čakal viac. Kvôli záverečnej polhodinke sa to ale určite oplatí pozrieť každému. (11.06.2012)