Dny vína a růží

Jack Lemmon v ukázkové nemoci z povolání, která ho plíživě přinutí nosit si práci domů a v zájmu manželského souznění zapojit i Lee Remick - mít obojí však lze jen do okamžiku, než si jeden z dvojice přizná, že víno začíná s děsivou naléhavostí růže zaplavovat... a mně nezbývá, než žasnout nad Edwardsovou režijní syrovostí a Lemmonovým dramatickým výkonem, až jsem v pokušení si myslet, že dnešní herecká elita by musela určité party odehrát před modrým pozadím za elektronické výpomoci, která by jim adekvátně odpohybovala mimiku a doladila abstinenční chroptění. Určeno osobám pohybujícím se v "public relations" a ženám na MD, neplatí pro kvartální pijany :-). (27.04.2013)

Já nevím. Tři hvězdičky dávám za vynikající herecké výkony a pár dobře napsaných dialogů. Ale jinak mi tento film příliš nesedl: Mám totiž dojem, že v něm chybělo to nejpodstatnější - osvětlení toho, proč se ústřední dvojice alkoholiky stala/přestala jimi částečně být atd. Scénář jako by si ukousl příliš velké sousto. Ukazuje hrdiny v průběhu několika let, ale nikdy se na žádnou časovou etapu pořádně nesoustředí a vykreslení charakterů je tak poměrně povrchní. Nikdy se vlastně nedozvíme, jak byli motivováni k tomu, co (ne)dělají - a ještě hůř jsou na tom vedlejší postavy, které se ve filmu vždycky z ničeho nic objeví a potom zase beze stopy, bez vysvětlení zmizí. (Rozumějte, jsem odkojen drasťáky jako Ikarův pád, kde jsou hrdinové v ibsenovsko-čechovovské tradici pitváni až na atomy. Proti nim jsou Dny vína a růží poměrně čajíček.) (20.10.2006)

Tvůrce "panteří série" či "Snídaně u Tiffanyho" uměl natočit i pořádně syrové drama. Nezvykle otevřený film zaznamenává závislost dvou pijáků (což je neobvyklé, protože tématicky podobné filmy se většinou zaměřují na solitéry) a mapuje jejich manželství až k rozpadu. Edwardsův snímek, využívající záběry s velkou hloubkou ostrosti, začíná jako lehká komedie ve stylu Billyho Wildera, ale směr, kterým se záhy ubere, je v kontextu předešlého dění šokující. Jack Lemmon, známý především jako představitel milých chlapíků z vedlejšího apartmá, se odklonil od svého zavedeného hereckého projevu a vyměnil ho za studii člověka propadlého závislosti. Vzhledem k dalším Lemmonovým filmům lze tento obrat přirovnat k proměně Jimmyho Stewarta ve "Vertigu". 9/10 (11.04.2010)

Po filme U strážneho anjela je veľmi ťažké objektívne hodnotiť staršie filmy o alkoholikoch, keďže všetky oproti nemu musia nutne pôsobiť veľmi "lajtovo", Ale s ohľadom na roky vzniku musíme oceniť ako Dlhý víkend, tak Dni vína a ruží, ako aj niektoré výborné československé snímky. Edwardsov film má dosť chýb, pôsobí unáhlene, skáčeme rýchlo v čase, niet času premýšľať nad tým, aký dopad mal alkoholizmus rodičov na dieťa, ako to bolo s financiami a podobne. Napriek tomu perfektné herecké výkony, niekoľko výborných momentov a dobová atmosféra robia z filmu klasiku. (24.08.2023)

Zpočátku úsměvná romantika, postupně však čím dál depresivnější drama stojící na velmi přesvědčivé ústřední dvojici. Výborný film o závislosti a jeho (pro mě překvapivý) konec jenom potvrdil, že zdaleka nejde o obyčejný snímek s nalajnovaným vyústěním. Jen ta péče o dítě trochu drhne, přitom ono samo mohlo být pro příběh využito ještě lépe. Celkově hodnotím 4* a kvituju, že můj oblíbenec Edwards si uměl dobře poradit i s nekomediálním žánrem. (19.05.2013)