When You're Strange
The Doors - When You're Strange
When You're Strange
Režie:
Tom DiCilloHrají:
Johnny Depp, John Densmore (a.z.), Robby Krieger (a.z.), Ray Manzarek (a.z.), Jim Morrison (a.z.), Adolf Hitler (a.z.), Janis Joplin (a.z.) (více)Obsahy(2)
Americký rockový dokumentární film s komentářem Johnnyho Deppa.
Proslulý nezávislý scenárista a režisér Tom DiCillo (nar. 1953) využil v dokumentu o slavné rockové skupině The Doors: When You're Strange pouze pečlivě nashromážděné filmové a fotografické archivní materiály. Vyhnul se tak vzpomínkám pamětníků a na pozadí politické a společenské situace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořil nepřikrášlený portrét skupiny The Doors a především jejího zpěváka Jima Morrisona (1944–1971). Ten se svým krátkým bouřlivým životem nejvíc zasloužil o rozporuplnou pověst skupiny. Sebestředný Morrison (který původně studoval film!) se stylizoval do role pohledného a vyzývavého mladíka, ovšem drogy, alkohol a řada excesů při vystoupeních i mimo ně ukončila předčasně jeho život a tím i kariéru The Doors. Jejich hudba však žije dodnes a je nedílnou součástí doby, jak dokazuje např. Coppolova Apokalypsa, využívající působivým způsobem jejich skladbu The End. Dokument nás seznamuje se stěžejními událostmi i koncertními vystoupeními skupiny a je doprovázen důkladným komentářem v podání Johnnyho Deppa. Vznik, tvorba i rozpad skupiny jsou rovněž zobrazeny ve známém snímku Olivera Stonea The Doors (1991), v němž úlohu Morrisona přesvědčivě ztvárnil Val Kilmer.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (165)
Upřímně řečeno nejsem fanouškem The Doors a proto pro mě byla většina informací nová. Ovšem respekt Manzarkovi, hrát současně basovou a melodickou linku na klávesy, to už vážně musíte něco málo umět. O vypravěčském umění pana Deppa radši pomlčím. EDIT: Jo a ještě jsem si vzpoměl - mladej Jim s tim sestřihem nakrátko mi strašně připoměl Charlese Thompsona IV (aka Francis Black) v mládí. ()
Jsou věci známé a věci neznámé a mezi nimi jsou dveře. Tento Morrisonův výrok převedl DiCillo do svého dokumentu o králích acid rocku naprosto dokonale. Zpočátku hudba bez kompromisů dělána srdcem a pak už jen závislosti, co vás těmi dveřmi nepustí zpět.. No jo, Jimmy, we´d rather cry, you´d rather fly… ()
Dalo by se říct, že se o The Doors nedá udělat nic nového. Nic natočit, nic napsat. Máme tu celovečerní film s Valem Kilmerem (pro ty pohodlnější z nás), množství různě laděných dokumentů, spoustu tištěného materiálu, opravdu všechno bylo řečeno. DiCillo ale tímto dokumentem dokazuje, že i vyčerpanou nádrž je možné naplnit znovu až po okraj. Naplnit ji tak, že přímo nadšeně přetéká. Živě sestřihané archivní záznamy, melodicky odpovídající hlasový tón komentáře v podání Johnnyho Deppa a v neposlední řadě samotná jedinečnost titulního formátu, dávají dohromady poutavou koláž notoricky známých událostí, kterou je radost sledovat, aniž by se divák nevrle ošíval jako při sté repríze oblíbeného pořadu. II Hudba: The Doors. 100% ()
Moc velká spokojenost. Nic světoborného, co by bylo pro fanoušky skupiny zásadním způsobem nové a překvapivé a přesto - Deppův komentář a DiCillova režie pomohly novým, intimním záběrům poskládat další hodnotný a zajímavý pohled do kuchyně jedné z největších skupin 20. století. Záběry jako ten, kdy lehce sjetý Jim pomáhá v zákulisí ošetřovat fanynku, která na koncertě dostala židlí po hlavě stojí jednoduše za to... Přesto bych tenhle dokument bez mluvících hlav (čistě archivní materiál) doporučil hlavně pro ty, kdo do Dveří teprve vstupují. 70% ()
Skvělá hudba, hezké původní záběry, příjemný doprovázející (i když stručný) hlas Johnnyho Deppa. Pro ty, co o kapele The Doors nevědí mnoho, je tento dokument tím pravým, protože prakticky shrnuje vše podstatné. Pro zaryté fanoušky se nejedná o povinnou záležitost, ale v rámci rekapitulace určitě tento snímek neurazí. ()
Reklama