Ricky

Sociálna dráma u ktorej prvý raz vidím použitie “fantaskného“ prvku. Nie je tu nič nasilu a tak všetko vyznieva veľmi prirodzene, až na občas dosť nepravdepodobného vývoja scenára na základe niektorých rozhodnutí postáv. Celkovo je však jasný zámer poukázať na konanie rodiča – matky v situácii keď je jej dieťa nejakým spôsobom “postihnuté“ a taktiež na citové rozpoloženie pri vyrovnaní sa s jeho stratou. Zaujímavá a veľmi netradičná paralela. (04.06.2010)

Ťažko prijateľný a na jedno pozretie úplne postačujúci film. Možno sa zdá, že film neposkytol takmer nič, ale vskutku obsahoval tvrdý, no aj zázračný život obyčajnej rodinky s neobyčajným Rickym. Treba sa od príbehu MAXIMÁLNE odpútať a uvedomiť si symboliku tohto filmu a okrídleného zázraku a možno vtedy tento film môže získať nevšednú hodnotu. (17.06.2011)

V rámci Ozonovy tvorby může Ricky působit překvapivě, protože v něm ustupuje do pozadí krutě ironický pohled na partnerské vztahy, nevystupují zde žádní homosexuálové a chybí v něm i výraznější provokativní prvky. Chudá svobodná matka žijící s devítiletou dcerou potkává v továrně, kde pracuje, muže ochotného sdílet s ní společnou domácnost. Typicky rozvržené drama se ale začne pokřivovat, když malému Rickymu začnou na zádech růst ptačí křídla. Snímek zužitkovává všechny asociace, které může chlapcova fantastická dispozice vyvolat: od upomínky na barokní andělíčky až po symboliku mládí opouštějícího domov a vydávajícího se za horizont kamsi "do světa". Kritici, kteří filmu vyčítají, že druhá polovina je mnohem slabší než první a že je z ní cítit "nevyužitý potenciál", opomíjejí opačnou možnost: totiž chápat první, realistickou polovinu perspektivou druhého, pohádkového dějství. Žánrová výhybka, kterou snímek nechává bolestivě zaskřípat, má podobně jako v předchozích Ozonových filmech nechat zaznít ty stránky svých dramaticky rozvržených postav, které by při čistě realistickém ladění musely být umlčeny. Na Rickym je ovšem matoucí, že přechod do pohádkové linie nemá oproti předchozím režisérovým filmům satirický podtext, který by vybrušoval hrany absurdních vztahů mezi postavami. Spolu s většinou Ozonových filmů tvoří šťastnou variantu současného evropského mainstreamu, která ani nezůstává u povrchní líbivosti řady čistých žánrovek, ani nesklouzává ke schematickému humanismu množství dramat, jež působí, jako by vznikly na zakázku k propagaci hodnot hlásaných Evropskou unií. (08.06.2020)

Asi každý z rodičů někdy řekne o svém batoleti, že je to jeho krásný andílek. V tomto filmu je to ovšem 100% pravda. Miminu totiž narostou skutečná křidýlka ! Později dokonce začne létat po dětském pokoji, v supermarketu ve vzduchu kličkuje mezi regálama a rodiče si ho před novinářema pouští na provázku jako draka na podzim. Proto je moje hodnocení jasné - andělská hovadina s velkým H. (02.05.2010)

Netradiční pohled na jeden obyčejný partnerský svazek se závazky. Katie (Alexandra Lamy), matka samoživitelka, potkává svoji záchranu v osamělém tvrdém životě v podobě španělského dělníka Paca (Sergi López). Prvotní nadšené zamilování je vystřídáno všedností a náročností života obyčejných lidí, odcizením, odloučením a opětovným sblížením. Kořením vztahu je jejich společné dítě, létající Ricky (Arthur Peyret) a jeho postupné krůčky v létání, kterým vzbuzuje pozdvižení. Chtěli ho ukazovat jako cirkusové zvíře a vydělávat na něm peníze. On jim uletěl, aby získal svoji svobodu a možnost rozletu. Z dalších rolí zaujme malá Lisa (Mélusine Mayance), Katienina dcerka, která se musí vypořádat s tím, že už není středobodem života své matky, a nemocniční lékař (André Wilms), který by Rickyho nejraději zkoumal. Netradiční pohled se svou až zvrhlou představou malého anděla, který dává v nelehkém životě jistou naději. Lehce ironické a směšné zároveň. (23.03.2012)