Obsahy(1)
Daniela Kolářová a Milan Lasica v bystré komedii o tom, jak se manželé pokusí během hodiny a půl změnit stereotypy třicetiletého manželství. Inscenace Studia DVA... Dobré francouzské komedie v sobě mají vždy nejen duchaplnost a lehkost, ale taky neotřelý pohled na milostné vztahy. Taková je i komedie Géralda Sibleyrase, kterou napsal ve spolupráci s Jeanem Dellem. Starší manželský pár je pozván na společnou večeři ke svým přátelům. Jenže ženě se nechce nikam jít. Rozvíjí se dialog o manželství, během něhož se narodily tři děti, nejmladší z nich právě opustilo domov, narodilo se první vnouče a žena cítí prázdnotu nastávajícího období. Ve vtipném dialogu o tom, co znamenají desítky let dosavadního života a čím naplnit ten společný "zbytek", vás komedie pobaví bystrými postřehy i skvělými výkony obou protagonistů (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Objaviť takýto skvost úplnou náhodou! Milan Lasica a Daniela Kolářová v najlepšej forme. Dialógy sa sypú samé, prirodzene rozvíjajú vzťah starých manželov. Konštatujem, že to bolo vtipné, milé, dojemné a presne takto si predstavujem môj partnerský vzťah o pár rokov. Ona je trochu sarkastická, mierne rýpavá a očakávajúca, že muž si domyslí... On je upokojujúca zložka, trpezlivý, ale aj trochu majetnícky. Stret ženského a mužského pohľadu na život. Príjemné bolo počúvať dialógy v našich dvoch krásnych jazykoch. ()
Sibleyraseova a Dellova divadelní hra sice nenabízí nijak zvlášť rafinovanou dramatickou zápletku, ale zato vtipný konverzační dialog, z něhož dva výteční herci, v tomto případě Daniela Kolářová a Milan Lasica, dokázali vytěžit maximum. Kdyby byl po ruce nápaditější režisér, výsledek mohl být ještě lepší. ()
„Tak si ľahni na gauč a čakaj na smrť, ale až keď sa vrátime z večere!“ Skvěle zahrané (Lasica maximálně sympatický a vtipný, Kolářová zase přesná a správně nesnesitelná), obrovsky zábavné, v mnohém pravdivé a se spoustou hlášek, které by se daly tesat. A konfrontace češtiny a slovenštiny podle mě pozvedla dialogovou rovinu ještě o něco výš. 5*, s chutí si představení zase někdy zopakuju. „Takže to znamená, že sme si celý život navzájem věrní?“ – „Ak hovoríme pravdu, tak áno.“ – „Jako dva blbci.“ – „Ľutuješ to?“ – „Trošku.“ – „Ja tiež.“ ()
Půldruhé hodiny zpoždění je výborná konverzační komedie, která se zaobírá manželstvím, stereotypy, ale i celé řady témat ožehavějších nebo skoro tabuizovaných jako například sex v pozdějším věku. Mnoho duchaplných konverzací jistě budou manželé znát i ze svého života, byť se v tomto případě jedná o starší manželský pár. Já, ač manželstvím a dětmi vychovávanými doma nepolíben, jsem se pořádně pobavil. Nakonec dvojice Daniela Kolářová a Milan Lasica to táhnou sami a ačkoli netuším, zda se vůbec někdy sešli před kamerou a kolikrát, a působí na první pohled, že k sobě nepasují, dost jim to klapalo. Nakonec, jsou to přeci jen oba profíci a vynikající herci. Komediální status, který mají tak nějak zakořeněný tomu jen pomáhá. ()
Současná francouzská konverzační komedie autorů Sibleyrase a Della obsahuje spoustu kultivovaného humoru i smutnějších momentů. Inscenace Studia Dva tuto v podstatě bulvární látku zpracovává dost konvenčně, což ale v žádném případě není na škodu. Elegantní scénografické řešení (ten béžový závěs tvořící stěny bytu byl nádherný), povedená hudba, vhodně zvolené obsazení - tedy přinejmenším na první pohled. Milan Lasica i Daniela Kolářová jsou skvělí herci a jejich obsazení vyvolává nemalé očekávání. Lasica těmto nárokům beze zbytku dostojí, v roli čerstvého důchodce Pierra je naprosto famózní. Kolářová coby jeho nenaplněná manželka Laurence už dopadla o něco hůře: obzvlášť na začátku jsem jí nevěřil ani slovo. Kdo ví, snad byl na vině důsledně spisovný text, který jí příliš nešel do úst, ale něco v její intonaci mi dělalo neuvěřitelný problém zapomenout, že sleduji herečku, a soustředit se na postavu, kterou představuje. Připadala mi strojená, nepřirozená, v křeči. Postupem času jsem si zvykl - a ona se na oplátku vylepšila - nicméně pořád mám dojem, že její výkon je to jediné, co v téhle inscenaci tak úplně nefunguje. A to byla hra vybírána pro ni na tělo! Velice podařeným prvkem je jazyková dvojjakost tohoto hereckého partnerství - Kolářové Laurence mluví česky, Lasicův Pierre slovensky. Funguje to naprosto nádherně. V celkovém pohledu představuje Půldruhé hodiny zpoždění ani ne půldruhé hodiny kultivované zábavy na úrovni s trochou dojetí, ale výraznější dojem nezanechá. Modelový příklad toho, čemu se trochu hanlivě říká "dobře udělaná hra." Já proti dobře udělaným hrám nic nemám, obzvláště pokud jsou udělané takhle dobře. A jsem velice rád, že se čas od času objeví v záznamu na ČT. Jen houšť! ()
Reklama