Synku, synku, cos to proved

Je to dost o mně. Takhle nějak asi vypadám po pár dnech kontemplací, exhaltací a všemožných mentálních disociací. Ve všem pak najdeš sebestřednou kružnici, a přitom nikdy víc být tím, co již bylo navždycky. Staneš se němým po-tvorem, vždyť řeč předchází mlčení. Tupost vytřeštěných zornic je zatím jen proroctvím, dnes vysmívaným před-krokem na rozptýlené cestě. Poslední etapa, poslední propast. Proč na mne všichni tak civí? Proč na mne celý svět civí? Proč na mne všichni tak civí? Proč na mne celý svět civí? ...a náhle se celý ten svět téměř zastavil. 80% Jedna hvězda jde dolů za tu detektivní pointu (dvojice rukojmích), která je předvídatelná a zbytečná. (23.03.2011)

Nepříliš zdařilý pokus o přenesení či pokračování antické tragedie v dnešních podmínkách (sice dle skutečné události, ale celkem nešikovně využité, s podobností pouze vnější). Brad Macallam (z Tantalova rodu) zabíjí (jako Orestes) svojí matku (Klytaiméstru), za což byl pronásledován a odborně zajištěn jednotkou rychlého nasazení (Erínye). I psychologická stránka filmu byla dost odbytá, zkrátka dohromady to moc nehrálo. Snad jen ti plameňáci (možný Lynchův vliv) do toho mohly vnést trochu života. Pozn. 1: Archetypální je tu ovšem situace mezi matkou a synem v souvislosti s klavírem a bicí soupravou, které syn nepoužíval. Matka: "Vždyť jsi to chtěl". Syn: "Ty jsi mě přiměla, abych to chtěl." (08.03.2019)

Herzogův film, který produkoval Lynch, hraje v něm Grace Zabriskie a úvodní titulky vypadají trochu jak od Wenderse? Neznělo to vůbec špatně, jenže se potvrdilo, že Herzog je prostě Herzog a Lynch je prostě Lynch. Sice některé prvky mají ve svých filmech podobné (třeba důraz na psychiku hlavních postav), ale víc je těch, které prostě ne. Každý má jiný stal atmosféry, jiný styl kamery, střihu... Tady se to Herzog snažil propojit (ve spolupráci s Lynchem) dohromady. A i když je většina uživatelů v komentářích nadšená, mě přišlo, že z toho nakonec nebyl cítit ani Lynch, ani Herzog. Hlavně Herzog by už nikdy neměl používat digitální kameru, vůbec to s ní neumí a nedokáže s ní vyvolat žádnou atmosféru. A především kvůli tomu mě ten film strašně nudil, i tím výběrem hudby, která je většinou strašně otravná a absolutně se tam nehodí. Líbilo se mi sice, že si Herzog z toho Lynchova stylu místy dělá prdel (zápletkou, některými dialogy), to mě pobavilo, ale na to aby se mi to líbilo, je to zoufale málo. Pokus to byl zajímavý, ale nepovedený a jen to dokazuje, že jak Herzog tak Lynch, jsou každý jinak skvělý, jinak geniální a jinak talentovaný. 2* (29.04.2020)

Ne, nemyslím si, že jsem běžný divák. Jsem pro úchylárny, které mě budí ze sna, ale My Son, My..etc., je jen menším prologem pro něco epického. Je jako králíček ušáček, který na Vás vztyčí prostředníček. Rádoby drsné, ale přitom neuvěřitelně prvoplánové. Nebudu se ospravedlňovat, chci si dupnou a říct, že ne vše, co se tváří jako psychologická hra, dopadne jako Inland Empire, který považuju za piedestal bizarností. Krásných, mimochodem. Jenže v tomhle zmatku a křiku už snad chyběla jen Lady GaGa s obručí hula-hop! (25.10.2010)

Divočina a cílená provokace, která si z diváků místy nepokrytě střílí. Nejnovější Herzogův film sice dokáže pěkně lézt na nervy, mást a nezřídka zklamat, ale přesto zůstává zvláštním způsobem poutavý. Geniálně zahrané, bizarní postavy - Michael Shannon předvádí úžasnou jemnohru gest a mimiky, krásně zneklidňující je jeho labilní matka v několika nesnesitelně natahovaných scénách, ve kterých pocit trapnosti doslova téměř teče z obrazovky. Ano, to je kompliment! Herzog perlí, vydatně krmí své diváky drobnými detaily a "random" okamžiky. Úder blesku uprostřed Shanonova proslovu. Dlouhé jízdy přes kalifornské pseudomodernistické bungalovy s kaktusy a plameňáky. Vizuálně úchvatné outro a brilantní práce s kamerou ve scéně na eskalátorech. Střípky všedního života z několika koutů světa. Ruční kamera, která se cpe do obličeje statistům tak drze, že v jedné scéně (mexická venkovní hospůdka) dokonce jako by zapomněla na herce. Místy je těch podivností trochu moc, Herzog sklouzává do samoúčelného vrstvení prázdných symbolů, neudrží strukturu, postavy jen chrlí nesmysly a vnášejí nové a nové zmatky. Tady mi smrdí rukopis Lynche - Herzog ale na rozdíl od Pana Mystifikátora nikdy nesklouzává až do tak prázdné karikatury, je v tom určitá dřevitost, charakter. Můžete ten film milovat nebo nenávidět - zcela jistě o něm ale nelze říct, že by byl banální. Je to výzva. Troufnete si? (12.02.2011)