Lůno

Lůno se vypořádává s kontroverzní tématikou genetického klonování lidí a dále pak poutem mezi matkou a synem, který je však pro ni mnohem více než její potomek. Co se týče námětu, tak až na poněkud plošší závěr nemám absolutně, co bych vytknul. Záběry kamery jsou naprosto úžasné, hlavně když se děj posune do chatrče na pláži. A navíc všechno ve filmu působí strašně chladným dojmem, až z toho člověka zamrazí. Eva Green hraje velmi dobře, ale s představitelem Tommyho jsem už tak spokojený nebyl, ale to je jen můj názor. Zkrátka takové skromnější drama, které je taženo kupředu hlavně díky Evě, námětu, kameře a výpravě. (08.09.2011)

Upřímně ten film je hodně zvláštní. Fil jsem zhlédla, jelikož mě zaujal ústřední motiv, ale hned ze začátku mě zaskočila ponurá atmosfér, která je provázena celým filmem. Člověk má pocit, že spíš než děj samotný, na něj doléhá chlad. Na druhou stranu smekám před výkonem Evy Green, která ukázala, že není jen ta Bondova dívka. ale že umí i hrát a dřímá v ní talent. S hodnocením bych šla možná i výše nebýt toho závěru, ze kterého mám smíšené pocity... (08.10.2011)

Skvěle hutná atmosféra, silné téma, perfektní kamera, ale Lůno dojíždím na tom, že chce líným stylem vyprávěním prodat fatálnost vztahu ústřední dvojice, ale to se mu na tak malém prostoru ani zdaleka nepodaří. Tady měl jít Fliegauf buď do extrému a natáhnou stopáž na dvě a půl hodiny, což by přežili jen nejodvážnější, nebo se zaměřit jen na jedné životní fázi a na ní celý vztah rozpitvat. Jinak samozřejmě skvělá Eva Green. (02.04.2012)

Fliegaufem nastolené oidipovské drama přivedené do extrému na mě v kině sice působilo do velké míry vykonstruovaně a uměle; na druhou stranu když jsem situaci přijal jako danou, přestal o ní přemýšlet, a na místo toho se zaměřil na motivaci a rozhodnutí hlavních i vedlejších postav, rázem se z Lůna stal jeden z nejpodnětnějších filmů letošního roku. Fliegauf klade otázky etické i morální a přitom sám jako autor zaujímá ambivalentní postoj a nevnucuje nám ani náznakem nějaká východiska či názory. Když se pak po filmu po plátně v naprostém tichu začnou sunout závěrečné titulky, můžete si popřemýšlet nad tím, jaký je váš vlastní názor...a možná zjistíte, že je váš postoj k tématům filmu stejně nejednoznačný, jako vztah Rebeccy a Thomase. (04.09.2011)

„Teď bych si s tebou mohl udělat, co bych chtěl.“ - „Do toho.“ Žena si porodí syna, vychová ho, vypiplá a pak přijde nějaká flundra, a matka je hned odsunutá bokem, no, kterou rodičku by to nezklamalo?! Jenže pomůže vypuzení vetřelkyně vůbec? Lůno je zvláštní film. Pro někoho i zvrácený, a to dvojnásob (klonování + incest). Hlavní hrdinka má možnost nadvakrát zpřetrhaný osudový vztah „obnovit“, ale je správné obejít přírodu a dát mu třetí šanci? Rebecca je zajímavá postava (i díky výborné Green). Bavilo mě hádat, co asi cítí, analyzovat ji i její motivaci. Ta je ostatně nejfatálnější a pod tíhou událostí se mění. A jestli divák přijme tu taktickou (?) pasivitu vůči „sokyni“, pochopí její chování potom? Myšlenka (podtržená koncem) je pak zřejmá a nejspíš i pravdivá, potud spokojenost. Horší je to s časem (replikant stárne rychleji? Anebo jen maskéři zaspali?), podobně jako „ozvěnami“ minulosti (jak Thomas tušil, že 1 z postav již znal?), za tyhle detaily 1* dolů. Mé první setkání s Fliegaufem každopádně dopadlo velmi dobře, těším se na další. (28.07.2019)