Lůno

Fliegaufem nastolené oidipovské drama přivedené do extrému na mě v kině sice působilo do velké míry vykonstruovaně a uměle; na druhou stranu když jsem situaci přijal jako danou, přestal o ní přemýšlet, a na místo toho se zaměřil na motivaci a rozhodnutí hlavních i vedlejších postav, rázem se z Lůna stal jeden z nejpodnětnějších filmů letošního roku. Fliegauf klade otázky etické i morální a přitom sám jako autor zaujímá ambivalentní postoj a nevnucuje nám ani náznakem nějaká východiska či názory. Když se pak po filmu po plátně v naprostém tichu začnou sunout závěrečné titulky, můžete si popřemýšlet nad tím, jaký je váš vlastní názor...a možná zjistíte, že je váš postoj k tématům filmu stejně nejednoznačný, jako vztah Rebeccy a Thomase. (04.09.2011)

Zvláštním způsobem krásný film s podmanivou atmosférou, nádhernou klidnou kamerou, v pomalém tempu vyprávěný, s něžnou a okouzlující hudbou a v neposlední řadě o málo slovech.. Rebecca v podání Evy Greenové fantastická, nemám žádné připomínky, uvěřila jsem jí každý pohled, každou prolitou slzu a podlehla jsem příběhu o její životní lásce, opravdové, hluboké, zraňující a ve finále fatální.. Nesoudím, to mi nepřísluší, jen hodnotím velice dobře odvedenou práci a proklatě zajímavý námět k zamyšlení.. (20.06.2021)

„Teď bych si s tebou mohl udělat, co bych chtěl.“ - „Do toho.“ Žena si porodí syna, vychová ho, vypiplá a pak přijde nějaká flundra, a matka je hned odsunutá bokem, no, kterou rodičku by to nezklamalo?! Jenže pomůže vypuzení vetřelkyně vůbec? Lůno je zvláštní film. Pro někoho i zvrácený, a to dvojnásob (klonování + incest). Hlavní hrdinka má možnost nadvakrát zpřetrhaný osudový vztah „obnovit“, ale je správné obejít přírodu a dát mu třetí šanci? Rebecca je zajímavá postava (i díky výborné Green). Bavilo mě hádat, co asi cítí, analyzovat ji i její motivaci. Ta je ostatně nejfatálnější a pod tíhou událostí se mění. A jestli divák přijme tu taktickou (?) pasivitu vůči „sokyni“, pochopí její chování potom? Myšlenka (podtržená koncem) je pak zřejmá a nejspíš i pravdivá, potud spokojenost. Horší je to s časem (replikant stárne rychleji? Anebo jen maskéři zaspali?), podobně jako „ozvěnami“ minulosti (jak Thomas tušil, že 1 z postav již znal?), za tyhle detaily 1* dolů. Mé první setkání s Fliegaufem každopádně dopadlo velmi dobře, těším se na další. (28.07.2019)

Skvěle hutná atmosféra, silné téma, perfektní kamera, ale Lůno dojíždím na tom, že chce líným stylem vyprávěním prodat fatálnost vztahu ústřední dvojice, ale to se mu na tak malém prostoru ani zdaleka nepodaří. Tady měl jít Fliegauf buď do extrému a natáhnou stopáž na dvě a půl hodiny, což by přežili jen nejodvážnější, nebo se zaměřit jen na jedné životní fázi a na ní celý vztah rozpitvat. Jinak samozřejmě skvělá Eva Green. (02.04.2012)

U nezávislých filmů je někdy problém, že i sebelepší námět může v kombinaci s ubíjejícím tempem a absencí hudebního podkresu jednoduše nudit. To je tak trochu i případ Lůna. Meditační tempo sice nechává dost prostoru na třídění vlastních myšlenek, ale pokud už popáté sledujete ty samé statické záběry na moře, krajinu nebo dům na pláži, přestává to být účelné. Víc, než kdy jindy, jsem tlačil čas kupředu, protože mě zajímala až samotná závěrečná pointa. I ta se však ale dala víceméně předvídat už od poloviny filmu. Nerad to říkám, ale myslím si, že Hollywood by si s tímto tématem poradil lépe. Rozpačité slabší 3*. (30.11.2011)