Dr. Jekyll a pan Hyde

Podoba Edwarda Hydea... ach jo. Podoba Edwarda Hydea je nejslabším článkem řetězu jinak skvělého filmu. Po předchozích němých adaptacích Stevensonova románu, kde Hyde byl jednou quasimodovský hrbáč, jednou poťouchlej zlomyslnej skřet, tu máme novou netvorovu verzi, a to verzi opičí. Nejen vzhledem, ale i chováním Hyde připomíná opici kříženou s neandrtálcem. Všechna čest Fredriku Marchovi, zahrál to brilantně, nakonec Hyde hrůzu opravdu budí, ale pořád to nějak není ono. Elegantní gentleman s chladnokrevným sadistickým chováním by podle mě byl daleko děsivější. - Film je jinak skvělý, nenudí ani chviličku, užijeme si nejen na tu dobu neobvyklé záběry kamery, zajímavé režijní nápady, přehrávající, ale na tu dobu slušně odhalenou a sexy Miriam Hopkinsovou (jen duše zvrhlíkova trpí, když z toho, jak Hyde Ivy terorizuje, není vlastně vůbec nic vidět), a - jak již bylo řečeno - vynikajícího Fredrika Marche. Kromě úvodní výtky nemám jedinou výhradu. (11.07.2013)

Veškeré peklo, co si představíte při vyslovení věty "film z roku 1931" zhuštěné do jednoho filmu. Přeromantizované, načinčané, ukecané melodrama s příšerným přehráváním všech herců, kde se hodinu a půl naprosto nic neděje. K tomu opravdu šílená maska Hyda (opičák?) a nemožně dlouhé a patetické proslovy hlavní postavy ať už v kladné nebo záporné roli. Připadal jsem si jak při sledování některých melodramat z československé produkce té doby. Plusy jsou maximálně výborné kamerové nápady a dobrá atmosféra Londýna. Frankenstein a i ten směšný Dracula z toho roku jsou opravdu jiná liga. (30.09.2013)

Verzia z roku 1931 zaujme hneď prvými subjektívnymi zábermi. Mamoulian si s predlohou skutočne pohral a priniesol film silný nielen scenárom, ale aj dokonalým využitím metaforickej filmovej reči. Nezaostávajú ani triky, premena je vidieť pekne "v priamom prenose", pričom by bolo samozrejme veľmi jednoduché ju preskočiť iba strihom. Psychologicky dokonale prepracované, Jekyll a Hyde nie sú ani dve duše v jednom meniacom sa tele, ako skôr uvedomenie si vlastných slabostí jednej osobnosti, ktoré každého z nás ovládajú. A v roku 1931 si tvorcovia dovolili za tú hlavnú "slabosť" označiť sexuálny pud. (28.03.2018)

Hlavní postava si dokáže získat sympatie, ač nám je dr.Jekyll v každém záběru představován jako bezchybný člověk. Je to zásluha Fredrica Marche. Pan Hyde svým opičím vzhledem a nepředvídatelnou agresivitou dokáže působit až znepokojivě - opět zásluha dokonale hrajícího Marche. Film celý pak svou otevřenou erotičností a na rok vzniku i nebývalým tempem a propracovaným scénářem jen a jen těší srdce milovníků starých filmů. Jedinou "vadou" na kráse tohodle kousku je, že ty dalece profláknutější universalovské kousky jako Dracula a Vlkodlak vedle Dr.J a pana H. vypadají krapet... nedotaženěji. (07.11.2009)

Frederico March dokázal skvěle zahrát roli vyšinutého a duševně nemocného vědce Jekylla, který při touze být svobodný, vytvoříl jedovatý lektvar. Tento lektvar měl schopnost přeměnit Dr. Jekylla na tvora se psychologicko patologickým charakterem. Mr. Hyde, tak se jmenuje jeho druhé já, je zosobněním čistého zla. Je násilníkem a vrahem. Brzy se tedy stane centrem pozornosti Londýna. Dr. Jekyll, ale vyrobil lektvar s dočasným účinkováním, takže každé ráno se probudí znova jako Jekyll. Časem začne být na Hydovi, stejně jako na své droze závislý. Přestává komunikovat se světem. Přátelé se ho začnou stranit. Pro něj je jeho výzkum prioritní, časem dokonce zapomene i na svou snoubenku. Je už víc Hydem, než sám sebou, jeho vnitřní zvrácenost a ošklivost se snoubí s jeho vzhledem. V závěru filmu zemře, některými lidmi obdivován, jinými zatracován. (12.02.2009)