Iron Man 3

Tony Stark je v Blackově pojetí dalším z jeho drsných hrdinů, kteří sice prožívají zásadní osobní problémy a nejsou zrovna reprezentanti vysoké sociální inteligence, ale umí si ze sebe soustavně utahovat a ve správnou chvíli potlačit svoje ego a pustit se do těch nejbláznivějších kousků s radostí malých kluků vrhajících se do nebezpečí, protože je to děsná zábava. Prostě... The Last Boy Stark. Více viz Douglasovy poznámky. (03.05.2013)

Bohužel se mi kokainové drmolení Roberta Downeyho zajedlo na feťáckém Scanner Darkly (které jsem viděl až asi před rokem). Za skvělé a pozitivní tedy jeho hláškování považuji jen do určité rychlosti, dále už je to opravdu příliš chemické. Vlastně nevím, proč nejsem v pětihvězdičkové extázi, nejspíš jsem Tonymu Starkovi na konci fakt nevěřil? Nebo mi přišel motiv kolem padoucha a jeho loutek takový... nějaký... komiksový? :-))) Digitální orgie příliš digitální? :-))) No nic. Ale co se musí uznat, po obrovské době jsem spatřil důstojného Culkinova nástupce v roli neodolatelného 8letého chlapce. (02.05.2013)

Iron Man 3: Bezdomovec Tony. Pokud první díl (v rámci hranic Marvelovského vesmíru) vystihuje slovo "realistický" a druhý slovo "nudný", pak trojce nedokážu připojit jiný přívlastek než "zmatený". Logika nebo pečlivě vybudovaný děj jdou tentokrát stranou scénkám, které jsou samy o sobě docela zajímavé, ucelený příběh ale dohromady nedávají. Postavy se přemisťují z jedné lokace do druhé, tempo se neustále mění, příběhové trhliny jsou nepřehlédnutelné, i pokud vypnete mozek. To, co by si zasloužilo být vysvětleno nebo rozebráno, je většinou automaticky přeskočeno. Navíc Robert Downey Jr. dostal scénářem přiděleno tolik hlášek, že jeho Tony Stark místy začíná působit spíš jako karikatura sebe samého. Očekávání tedy v mém případě nebyla zdaleka naplněna, i tak mě ale Iron Man 3 bavil mnohem víc než jeho předchůdce. A pravda je taková, že za pár týdnů, až opadne to davové šílenství (v místním multikině momentálně běží 25 představení denně a téměř všechna jsou vyprodaná), na něj ráda zajdu znovu. Když kvůli ničemu jinému, tak kvůli těm několika příjemným překvapením (Blue od Eiffel 65 v úvodní scéně?) a kvůli oné perfektní scéně s lidmi padajícímí z Air Force One. Nedůležitá závěrečná poznámka: Nejvíc cool jsou na celém filmu závěrečné titulky. (26.04.2013)

Nejlepší Iron Man ano, ale přesto žádná velká pecka. Je to ten samý hravý Marvel jako kdykoli předtím, žádné výrazné zdrsnění nebo ztemnění se nekoná. Jediným opravdu zajímavým prvkem je zvrat s Mandarinem, který svou ambiciozností navnadí na něco, co u marvelovek není zas tak obvyklé. Tedy na nějaký hmatatelný přesah. Nekonec to ale stejně zůstane jen u pár vět, na nadstavbu se rychle zapomene a děj se stočí k obligátnímu a patetickému zachránit šťabajznu a amerického prezidenta ve světě s nedůsledně vysvětlenými pravidly a matným záporákem. Zábava to vcelku je, byť se jednotlivé vtípky opakují, Starkovy záchvaty působí jak z jiného (a lepšího) filmu a akce by mohla být přehlednější a dynamičtější. Nejvíc se mi líbily závěrečné retro titulky. 7/10 (04.05.2013)

Iron Man v režii Shanea Blacka příznačně potemněl a zcoolovatěl, takže když mezi nespavostí a návaly úzkosti musí do nějaké té akce, oblek na něj sám naskakuje nebo Tony skočí do něj, nejlíp za letu a odněkud z výšky. Oboje je velmi efektní a užijem si toho víc než dost, stejně jako scén, kde se ukazuje, že SPOJLER dálkově ovládané obleky skrývají někoho jiného (nebo nikoho) než jsme si mysleli. A zajímavě se tu pohrálo i s Mandarinem a Pepper. Výsledek ale nijak extra zábavný není a záporák je tradičně nudný. Průměrný začátek Fáze 2. (13.05.2013)