The Ward

Carpenter sa po 9 rokoch (krátky zárez v seriály Masters of Horror nepočítam) od prúseru Ghosts of Mars (1*) vrátil opäť k hororu a ... opäť nepriniesol nič nové. Sto a šiesta variácia na film Identita (3,5*). Na dnešnú dobu už príliš omieľaný námet psychicky narušenej hrdinky bez štipky originality alebo akejkoľvek inovácie. Dementný scenár, ktorý bol napísaný na kolene asi počas filmu, len aby tam preboha boli nejaké diskusie. Napodiv však celkom slušne odsýpajúce a tú necelú hodinku a pol sa dá bez problémov vydržať. Kamera vytvára zaujímavé a stiesňujúce zábery a spolu s minimalistickou, ale fantastickou hudbou dokáže navodiť v pár miestach príjemnú hororovú atmosféru. Lakačky dopadli obstojne a maska ducha taktiež slušná. Ubíja to dementný strih, ktorý po pár sekundách usekne každú čo by len trocha zaujímavú scénu. Obvykle mi pri podobných hororoch nevadia herecké výkony, ale na Amber Heard aj napriek tomu, že to je kosť, sa miestami naozaj nedá pozerať (v Drive Angry aspoň behala v nebezpečne krátkej sukni, tu si ju „samec“ divák užije akurát s riflami nad pupkom). Osobne ma potešil skôr krátky výskyt Lindsy Fonseca zo seriálu Nikita, ale tá tu v podstate ani nemá čo hrať. Záverečná pointa tisíc krát videná inde ma aj napriek predošlým výčitkám potešila, pretože tieto psychické analýzy naozaj môžem ;) CELKOVO: 2,5* - Klišé strieda klišé a spolu stačí na ťažký priemer, ktorý neurazí ani nenadchne. Carpenter zaspal dobu a natočil horor síce bez štipky inovácie a so 100 krát ohraným príbehom a atmosférou, no napriek tomu slušne pozerateľný, aj keď na viac ako jednu projekciu to nebude ani omylom. (05.08.2011)

Jsem prekvapena. Vzhledem k pomerne nizkemu hodnoceni na csfd jsem se filmu dlouho vyhybala. Zbytecne. FIlm zpocatku osciluje mezi Preletem nad kukaccim hnizdem (prostredi psychiatricke lecebny, nerudna sestra, divni spolupacienti) a Narusenim (parta holek, od kterych nevite, co muzete cekat). Konec me zkratka prekvapil a ohromil. Lekacky byly solidni, atmosfera neprijemna. Zkratka mile hororove prekvapeni. (10.08.2011)

Krvácí duch?...fajn duchařina, kdy mě Carpenter příjemně překvapil. Není to sice žádná bomba, ale už úvodní titulky mezi vybuchujícím sklem navnadí. Carpenter opět dokazuje, že horrorovou hudbu umí. Příjemná kamera nás zavede do blázince, kam přivezou mladou dívku Kristen poté, co zapálila dům. Zdejší pacientky mají, zdá se, nějaké společné tajemství a k tomu navíc se chodbami blázince potuluje cosi děsivého. Potěšilo mě rozuzlení příběhu. Opět se ukázalo, že Carpenter nedělá běžné horrory, že jeho snímky jsou vždy v něčem jiné. Nechybí gore (takové propichování oka či pomalé smažení...) ani pár lekaček. Věc či Mlhu už asi nenatočí, ale zklamaný jsem nebyl. (24.11.2013)

Dnes už prakticky jisté, že jde o posledního Carpentera. A.Heard ještě v době, kdy si to tak zle neposrala s tím Deppem. A ne, jak se zde někteří domnívají (netuším, jak na to přišli, to by poznal snad i hluchý), hudbu neskládal sám Tesař. Nicméně! Jde pořád o lepší průměr a rozhodně nejde o smutný konec mistrovy filmové kariéry. Samoz., že šlo z toho vytřískati více. Ale to už je po těch 10 letech snad jedno, ne? Bod za tu klasicky béčkoidní závěrečnou pointu, která mi dala vzpomenouti na takové fláky jako Phantasm či The Lamp 1987.;-) (29.07.2020)

U horrorů, najmě horrorů od pana Carpentera, se nedá očekávat lineární děj, to jsem věděl. Nedá se očekávat ani hlava, ani pata v oblasti děje a smysluplnosti. Naopak se dá očekávat silné posílení svěračů všeho druhu. Děj tedy, dle očekávání, skákal sem a tam, takže když jsem musel asi v půlce na záchod, po návratu jsem plynule vlouzl do děje jakoby nic. Jakoby nic jsem sebou mrskal při očekávaných lekačkách a na konci, při finálním dějovém kotrmelci, už jsem byl vyždímaný jako froté ručník v sauně. Viděl jsem mnoho mnohem strašnějších, a pozor, myslím opravdu strašnějších, filmů, a jen nemnoho lepších. Proto jsou ty 3* trochu málo, ale za výkony, zvláště personálu v ústavu, jsem musel jít níž, než bych jinak dal. (20.07.2011)