Fish Tank

Fanastická hloubka záběru i jemná metaforika jinak velmi realistického zobrazení – Andrea Arnold disponuje pozornou empatií ženy, která ji však nezabraňuje pod velmi estetickým balením skrývat morální bláto, pokoření i zradu. Výborná Kate Jarvis má dračí temperament, Fassbender dokazuje, že patří mezi nejelastičtější herce dneška a celé to zvláštně zmrzačené panoptikum postav šlape bez jakéhokoli zadrhnutí. Výsledkem je ryzí realismus, který se ale v žádném případě neplete s řemeslnou rutinou či dokumentární odtažitostí. Fish Tank je perfektním kompromisem mezi autenticitou a estétstvím. Zazlíval bych mu jen občasou zdlouhovavost, leč i ta je součástí rukopisu Andrey Arnold. Rukopisu, na kterém hodně vidím otisky dánské školy Larse Von Triera... ovšem Fish Tank je svébytným a sofistikovaným autorským filmem. (16.01.2010)

PROJEKT 100 2010 FISH TANK sice může být vnímán jako ryze autorské dílo, protože pod režií a scénářem je podepsána Andrea Arnoldová, která navíc vyrůstala v Essexu, tj. místě dění, ale tím se opomene formální výlučnost daného snímku. Styl, spočívající v dlouhých záběrech s výbornou prací s hloubkou ostrosti, se zdá nahodilý, odpovídající moderním trendům snímání kamerou jakoby z ruky; přitom je při dalších zhlédnutích patrná promyšlenost a především funkčnost zvoleného přístupu, díky kterému můžeme jít spolu s hlavní, neustále naštvanou hrdinkou, která v nevelikém essexském akváriu umí dobře plavat. Je totiž jako žralok, který, když se zastaví, tak zemře. Vyprávění je přitom videoherně koncipováno, s jasně vymezenými konečnými body, jichž je nutné dosáhnout (osvobození koně), jinak není možné postoupit dál, a leitmotivem v podobě taneční soutěže, které má být finálovým kolem. Podstatná je hudba, která je zprvu jediným únikem z dané mizérie nižší střední třídy a které postavy skutečně osvobozuje, ale nakonec se ukáže býti stejně falešnou, módnímu diktátu se podřizující a lživě neskutečnou jako vše, co (re)prezentují média - hlavně televize. Film tak prostředky, kterým dobře rozumí mládež (videoherně koncipované vyprávění, stylistická modernost) dobře oslovuje svou cílovou, televizí a popkulturou vychovanou skupinu, jež probouzí z iluze a dovolí ji konečně dospět (viz závěrečný lamorisseovský obraz s balónkem ve tvaru srdce). Přitom nejde o další kitchen-sink sociální drama, které by se utápělo v depresi a obávalo se měšťácky překročit meze stanovené v rámci klubových filmů (jinak: dojde k něčemu, čeho byste se u Sama Mendese nedočkali). Naopak je vyhrocená atmosféra přístupná humorem postav, které se se svou situací naučily žít, ale nejsou schopni se s ní sžít, a téměř modelové scény (setkání v kuchyni apod.) a vývoj příběhu jde proti očekávání. Je dobré vidět snímek, po právem sbírající festivalové ceny, který není crowd-pleaserem či hustou depkou a který dovoluje porozumět hlavní hrdince, která je dobrou následovnicí rozzlobených mladých mužů British Free Cinema, přitom ale nezapomněla užívat si každého okamžiku jen pro něj samotný, jako je to patrné u postav Kena Loache. (12.10.2009)

Spadla mi čelist. Tohle bylo tak brilantní, že nemám ani slov. Snad jen připojím varování. Tohle není realismus. Tohle je daleko víc. Obyčjná holka v celkem obyčejné situaci, ale absolutně neobyčejném příběhu. TENHLE FILM JE GENERAČNÍ VÝPOVĚDÍ SOUČASNÉ ZTRACENÉ GENERACE 0 a mně jen hlava nebere, kolik vrstev Fish Tank má, kolik témat bravůrně pokrývá, kolik koleček mi během sledování porouchalo v hlavě... A to se ani nezmiňuju o stokrát vychválené kameře, protože ta je jak esteticky vypiplaná, tak naprosto perfektně sedící tématu. Sledovat příběh dívky, která bloudí tak beznadějně, že snad i zapomněla, co že to hledá, pro mě bylo uzemňující. Absolutní souhlas s POMEM, Sheldrou a vlastně všemi, kteří kouzlu Mii a jejího dysfunkčního života propadli. (15.05.2015)

Na Fish Tank jsem se docela těšil a to díky předchozímu krátkometrážnímu snímku Wasp, který mě celkem potěšil. Při sledování FT se však u mě dostavilo jen částečné uspokojení, jinak mě tato sociální sonda do mysli jedné zmatené britské rádoby tanečnice neohromila. Herecký premiérový výkon Katie Jarvis stojí jistě za uznání, ale díky tomu, že se její postava ve snímku plácala jako ryba na suchu a snažila se utíkat mimo realitu skrz hip-hop, u mě bohužel příliš nezabodovala. Co se týče hereckých výkonů obecně, můžu říct, že jsou na úrovni a to díky jejich naturalistickému podání. Ty hlavní mínusy vidím především v tom urbanistické, šedé a v tomto případě hlavně neatraktivní prostředí. Hudební doprovod je dalším hřebíčkem do rakve - vzdáleněji mi žánrově může být snad už jen dechovka a nakonec to ještě sráží samozřejmě ta stopáž, 124 min bylo prostě moc a občas tam vznikaly hluchá místa při kterých jsem se děsně nudil. (6/10) [MFFKV 2009] (10.07.2009)

Sociálna rozprávka o drzej pubertiačke jej rodine, narušených vzťahoch a hip-hopových tančekoch. Do toho metafory s uviazaným koníkom a rybkou. Prostredie pripomína soc sídliská, herecké výkony výborné, kamera uchvacujúca. Ale... v porovnaní s typom sociálnych drám Kena Loacha, Mikea Leigha či bratov Dardennovcov ide len o príbehovo banálnu story (a v kontexte tvorby uvedených režisérov už akoby recyklovanú), ktorej chýba niečo, čo by presahovalo prostý náhľad do života a vzťahov neúplných rodín nižšej strednej vrstvy. 65%. (07.10.2011)