Fish Tank

(1001) Tohle hodně bolelo, nicméně mám dojem, že to bylo spíš mnou než filmem, myslím tu poslední kapku. Nebo . že by to bylo filmem? Totiž - film je postaven z citlivých (krásných) pasáží a záleží na jednotlivém člověku, jak moc se otevře a kam pošle svoje myšlenky. Jsem si vědoma, že to by asi mělo ze zásady platit o každém filmu, ale tady to platí nějak víc. Jak bych se na to asi dívala, kdybych měla odstup. Zdalipak by mi nepřišlo, že je tam těch artových podprahovek nějak moc. Ona je to vlastně pohádka o zrání, žádné sociální drámo ani realita, zato velmi pečlivá kalkulace. - Zpětně bych vyměnila slovo kalkulace za kompozice. A jsem také velmi vděčná za pohádku. (27.07.2013)

Při pohledu na podobné filmy děkuji, že si mě... chce se mi po tom filmu říct… vyšukali... moji rodiče, ale moji rodiče mě vychovali k slušnosti, takže řeknu stvořili :o) Dali mi normální dětství, oslovovali jsme se zdrobnělinami a láskyplnými výrazy a slova čubka, děvka apod. jsme nechali jiným.. Upřímně jsem holku litovala, až tedy na jednu scénu (tu bych si s ní mile ráda vyměnila :o), v jistých momentech chápala a soucítila. Katie Jarvis hrála uvěřitelně, děj zajímavě gradoval, i když jsem tak nějak předvídala, co se stane, začátek zbytečně pomalý a konec naopak rychlý. Znovu bych se na to koukla jenom kvůli Fassbenderovi :o) a prosím, že se mnou souhlasíte, že tancovat vůbec neuměla? :o) (10.11.2011)

Katie Jarvis jako patnáctiletá rebelující dcera matky alkoholičky a děvky mě přesvědčila, jak to v dnešním Essexu chodí a jaká dokáže být život svině. Namísto rybího akvárka nám však Andrea Arnold naservírovala nekompromisní kalnou tůň, ve které se sice ryby neztratí, za to však občas přes stromy nevidí les. Zmínil jsem ji jednou, zmínim ji i podruhé. Neherečka Katie Jarvis mě okouzlila, dokázala jasně a přesvědčivě ukázat, jak to v podobných dysfunkčních a navíc neúplných rodinách bývá a souhlasil jsem snad s každým (na výjimku či dvě) jejím gestem nebo činem. Ve skutečnosti si však myslím, že situace je většinou ještě horší, než nám její obraz Fish Tank předkládá. Na podobné filmy však nemají dnešní filmaři koule, a tak musím s vděkem kvitovat odvahu Andrey Arnold alespoň za tohle. Bravo. (30.08.2010)

Strašně hezký film, který mě zcela dostal. Děj se odvíjí s neuvěřitelnou lehkostí, tempo vyprávění a styl snímání všech postav je neobyčejně přirozený a poddajný - člověk má pocit, že nesleduje hraný film, ale spíše voyeurské nahlédnutí do života jedné sympatické mladé slečinky - mluvit o tomto filmu jako o nepřiznaném hraném dokumentu by možná nemuselo být od věci. Za zmínku určitě stojí samotná hlavní postava, v odzbrojujícím hereckém podání Katie Jarvis - je to neuvěřitelná sympaťačka, kterou si člověk nemůže nezamilovat a nedržet jí palce. Jenom jak o ní teď píšu, mám pocit, že ji zcela zbožňuji a že bych se s ní chtěl sejít naživo a úplně se rozplynout v jejím světě, který mi s odstupem přijde strašně krásný a poetický, i když ona sama by to tak možná neviděla. Když jsem se o tomto filmu dozvěděl, jenom jsem pohrdavě odfrknul, ať už konečně někdo natočí film o nějakém teenagerovi, který to má v životě lehké, a budu ho nosit na rukou - osobně mám pocit, že podobných filmů o strastech dospívání jsou mraky a už mě nudí k smrti, ale zrovna v tomto případě by bylo velmi neuvážené nechat si ho ujít - je to nenápadný filmový skvost, který se člověku dostanu pod kůži a zůstane tam velmi, velmi dlouho. Filmová krása, pro níž je 5 hvězd málo. (03.05.2015)

MFF KV Příběh Miy by nejen dokonale zapadl do mozaiky osudů hrdinů geniálního seriálu Skins, on by z ní svou naléhavostí a působivostí přímo vyčníval. Nelítostný, nekompromisní odraz bezútěšné reality, ze které už dávno vyprchalo všechno pozitivní, zůstala jen vidina bezcílného plácání se v současném Essexu. Nefunguje nic. Matka konstantně paří, malá sestřička chlastá, přátelé jsou najednou vzdáleni desítky světelných let, jedinou jistotu představuje zvláštní škola. A co na to rodinný vetřelec, matčin nový přítel? I když Mia padá z jednoho průseru do druhého, nikdo po nás nechce, abychom ji lacině litovali. Na to je Andrea Arnold moc velká profesionálka a Mia drsňačka. Místo moralizování tu je nečekaně přítomen humor, místo slz pár dobře mířených nadávek. A závěr má neskutečné grády. Nekonvenční, přitom přístupné masovému diváctvu, dramatické, přitom pořád odlehčené. Sečteno a podtrženo, pro mě nejlepší snímek 44. ročníku. 100% (13.07.2009)