Welcome

Bilal byl tak neuvěřitelně sympatický kluk a jeho úsilí tak obdivuhodné, že zkrátka nešlo si ho nezamilovat. A stejně jsem obdivovala nesobeckost a odvahu charismatického Simona, protože nebylo snadné dělat to, co dělal. Je moc dobře, že se ti dva potkali, pro mladého Kurda to znamenalo v jeho nelehké situaci nepostradatelnou přátelskou duši a pro citově vyprahlého, po bývalé manželce toužícího instruktora plavání zas tolik potřebnou životní vzpruhu. Mám ráda takové snímky, které mají daleko k nepřístupnému artu, ale také k sladkobolným sociálním pohádkám. Ano, někdy se zadaří, ale mnohem častěji se v životě dočkáme spíš těch kopanců, bohužel. A Enšpíglovi děkuji za moc hezký filmový zážitek :-) (03.11.2014)

Já teda neznám francouzský zákony, ale pokud jsou takový jako byly prezentovány v tomhle filmu, tak jsem doslova v šoku jaký existujou v tak kulturní zemi jakou Francie je fašounský pravidla. To asi Monsieur Nicolas Sarkozy pracoval přesčas, protože tohle nikdo jinej než tenhle sebestřednej skřet vymyslet nemoh. A to frantíci kritizovali USA za nedostatek humanismu. To by se z tohohle světa jeden posral, fakt. Jsem hrozně rád, že když něco selhává, neselhávají francouzští filmaři vemou kamerou, drapnou herce a jdou všem ukázat jak se věci mají. Silně emotivní příběh o klukovi kterej uslyší ve filmu všechno, jen ne to po čem touží.....Welcome. Tak co mocipáni, jste spokojený jak kurvíte tenhle svět. Stoupněte si do kolečka a zatleskejte si jak ste "dokonalý" a hlavně pozor, nechoďte do okrajových míst velkých evropských měst, tam jsou totiž výsledky vaši zkurevný práce, bída, špína, lidská beznaděj a vzájemná nesnášenlivost. (05.01.2011)

Jeden z nejlepších francouzských filmů poslední doby vypráví příběh ilegálního přistěhovalce Bilala, kurdského chlapce, jenž se z francouzského přístavu Calais snaží dostat do Anglie za svoji dívkou. Silný příběh o nikdy nekončící naději zobrazuje chmurnou autentičnost scén převaděčství, jenž často končí tragicky. Bilal zjišťuje, že je velmi složité přejít hranice přes přísná bezpečnostní opatření a tak se v zoufalství rozhodne, že jediným způsobem jak přejít, je kanál La Manche přeplavat. Za doprovodu instrumentální a velmi smutné hudby, která měla zvýraznit touhu, s jakou je někdo ochoten jít za svoji láskou, jsem trpce sledoval poslední zoufalé kroky Bilala, jenž tak odhodlaně riskoval svůj život, aby se setkal se svojí dívkou Minou. (12.07.2014)

Tak tohle drama bylo asi tím nejsilnějším, co jsem kdy viděl :(...... opravdu těžký drama... Nevim vůbec, co bych k tomu napsal, snad jen to, že jsem chtěl, aby ten film neskončil, protože to co dokázal Kurd Bilal to bylo moc odvážné... prostě kdyz jsem viděl trailer welcome, myslel jsem, že to bude vynikající a bylo, přsto, že je to franouzský film, tak je vynikající ... Úžasně film zachycuje Kurda jak mu pomáha valice hodný pán Simon (plavčík) , aby se kurd dostal za svojí přítelkyní, tak musí přeplavat kanál La Manche, prostě dokonalý film ... (15.07.2010)

Uprchlý kurdský mládenec Bilal (Firat Ayverdi) netouží po ničem jiném, než se dostat za svojí přítelkyní Minou do Londýna. Zatím ale uvízl ve Francii, a všechny pokusy o překonání Lamanšského průlivu selhávají. Jediný způsob, který jej nyní napadá je, pokusit se průliv přeplavat. Ale k tomu potřebuje pořádný trénink. Setkává se s trenérem Simonem (Vincent Lindon), který v jeho tréninku vidí příležitost, jak přesvědčit svou bývalou manželku, dobrovolnou pomocnici různým přistěhovalcům, k návratu ... Film se snaží útočit na divákovo lepší já, i když - ruku na srdce - kdo by dokázal druhému (navíc jiné národnosti) jen tak nezištně pomáhat, navíc pokud bude sám balancovat na pomezí zákona. Sice některé okolnosti působí příliš prvoplánovitě - jaká to náhoda, že trenérova žena je dobrovolná pomocnice a o svém muži nemá valné mínění. Měl by Simon touhu pomáhat mladému chlapci, kdyby jeho žena byla právnička nebo řidička autobusu? Jenže na kdyby se nehraje, a ve Welcome vše do sebe krásně zapadlo - navíc Vincentu Lindonovi tato role tak dokonale sedla, že se mi ke konci filmu chtělo brečet (a to se mi moc často nestává - jestli si dobře pamatuji, tak snad jen v Shawshank Redemptation a Biccentenial Man). Prostě nádhera... (29.03.2010)