Operace Spodnička

Právě jsem dokoukala na ČT2 a ještě se směju. Divím se nízkému hodnocení, troufám si napsat, že tenhle film převyšuje naprostou většinu dnešních tzv. komedií převážně hollywoodské proveniece minimálně o dvě hvězdy, a to bez nechutných zvuků, sprostých slov a podobných přísad (i když třeba v Tropické bouři mi nevadí, ale nemusím vždy a všude). To ani nemluvím o komediích Czech šmejd, kdy se divím, že jim na to vůbec kdo dal peníze (Duše jako kaviár, Jak ukrást Dagmaru a mnoho mnoho dalších:-( (19.03.2011)

Samozřejmě : klasika. Tenhle humor však nesedí zrovna každému. Převážně jde o roztomilé sexuální narážky včetně závěrečného "prádelního poselství". Díky zvoleným mužským představitelům to však vypadá, jako by se film sám řadil spíše k britskému stylu. Mně takovýto styl vyhovoval, i když k vyloženému popukání to už zase nebylo. (08.04.2005)

Ku mému údivu je Operace Spodnička velice vydařená a roztomilá komedie s nemalou dávkou nestárnoucího humoru. Sympatické a vtipné role Caryho Granta a Tonyho Curtise dodávají snímku opravdu hodně. Je zde navíc pořádná hromada dobrých hlášek a velmi vtipných momentů. Nečekal jsem, že se tak pěkně zasměju. Ani s tou dvouhodinovou délkou jsem neměl problém, a to v poslední době dlouhé stopáže vcelku nesnáším. Je to vydařená komedie jako dělaná pro zimní odpoledne. (13.02.2012)

Dnes jsem si dopřál další film pro pamětníky a v žádném případě toho nelituji. Američané se totiž naštěstí nepustili francouzskou cestou, která mě nebaví a leze mi na nervy, protože stojí jen na zesměšňování protivníka. Tvůrci tohoto snímku vsadili na mnohem inteligentnější humor, namísto dehonestace Japonců přišli spíše s kritikou zaměřenou do vlastních řad a ono to na mě výborně fungovalo. Kapitán Sherman vlastně neměl dost času na boj proti synům Nipponu, jelikož musel věnovat veškeré úsilí boji proti Vogonům a tomu, aby zabránil nadměrné výměně informací mezi stálou posádkou a jejími dočasnými posilami. No, a mně tak nic nebránilo v tom, abych se skvěle bavil s oběma důstojníky, protože se Cary Grant a Tony Curtis skvěle doplňovali, kapitánův deník mi pěkně hýbal s bránicí, a přestože to celé byla hrozná hovadina, já jsem si to užil. Navíc je nepochybné, že se růžový Mořský tygr zapsal i do dějin hudby, neboť se stal evidentní inspirací pro The Beatles, kteří jen změnili barvu podmořského člunu, aby to nebylo tak okaté. / "Ještě nikdy toho tak málo lidí neukradlo tolik tak mnohým." / "Když je dívce míň jak jedenadvacet, tak ji chrání zákon, když je jí víc jak pětašedesát, tak ji chrání příroda, a v době mezi tím je to lovná zvěř." A feministky, kterým nepraskla cévka v mozku, vzteky ohryzávají nábytek. / Poučení: Chodby v ponorkách a vlacích nejsou konstruovány pro ženy, které jsou nadměrně obdařeny v horní části těla. Poručík Crandale by to jistě potvrdila. (18.01.2023)

"Abych parafrázoval pana Churchilla, ještě nikdy toho tak málo lidí neukradlo tolik tak mnohým." Těmito slovy hodnotí velitel válečné ponorky Cary Grant práci svého nového zásobovacího důstojníka Tonyho Curtise. Jeho metody jsou nestandardní, ale přinášejí výsledky. Část filmu, která se jim věnuje, bohužel představuje velmi nezábavných pětačtyřicet minut. Kdo je přečká, bude odměněn výrazně lepším zbytkem. Z Curtisova podnětu a ke Grantově nelibosti se nalodí skupina dam v nesnázích, demoralizuje mužstvo svými půvaby a roztomilou bezradností a dá filmu impuls k tradičnímu situačnímu humoru. Zaplaťbůh za to, protože jinak Operace Spodnička jen potvrzuje známý fakt, že Američanům se spojení komedie a válečného filmu nedaří ani zpoloviny tak jako Francouzům, Britům nebo Čechům. Vtipkuje se o rozdílech v mužském a ženském žebříčku hodnot, o vojenské byrokracii, o možném selhání techniky, ale nikdy ne o pojmech jako hrdinství, vlastenectví, odvaha či zbabělost. Kdykoli se hrdinové rozpomenou, že je válka a měli by tu a tam z něčeho na něco vystřelit, humor ustane. Americké publikum bylo nicméně s takovým pojetím spokojeno a překvapivě jde o kasovně nejúspěšnější film Caryho Granta. Překvapivě nejen z výše uvedených důvodů, ale i proto, že Cary Grant v něm zůstává hodně dlužen svému komediálnímu renomé. Spory s Blakem Edwardsem vedly k tomu, že jen mechanicky naplňoval režijní pokyny v mezích nutnosti, bez viditelného zájmu a elánu. Viděl jsem ho asi v pětadvaceti filmech, ale v žádném neměl tak vyhaslý zrak a kožený obličej jako tady. Špatný film to není, ale mezi mé oblíbené se nezařadí. 60% (23.04.2010)