Večírek

Výborná, jednoduchá zábava na sobotňajší večer, kedy nemáte chuť na filozoficko-analytické traktáty. Čistá situačná komika s minimalistickými dialógmi, založená viac-menej na groteske a opakujúcich sa, no prekvapivo stále vtipných okamihoch. Sellers ako indický rádobyherec - smoliar doslova exceluje a zamilovala som si aj postavu čašníka (ako sá volal? Levinson?). Skladba "I don´t wanna lose you", pripomínajúca štýl Nouvelle Vague mi tiež pasovala, no a zlatým klincom bolo vykreslenie Rusov v prostredí "vyšších" kruhov americkej spoločnosti - hlúční, vyškerení, bozkávajúci sa, v ruke sústavne Smirnoff vodka. No koniec . :-) 8/10. (04.03.2012)

Božský stimulátor dobré nálady, asi jako kdyby dneska Veber natočil s Villeretem dvojku Blbce k večeři a měli na ni desetkrát víc peněz. Na každých geniálních deset minut bohužel připadá deset průměrných. Ale ty geniální stojí za to (etuda na záchodě patří mezi největší highlights ever). Neskutečně roztomilá tečka na závěr pak pečetí fakta o tom, že Sellers rozhodně na stín Pantera ve své kariéře dosáhl - ne že ne! (13.05.2009)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)

Večírek sice nemá sevřenost a myšlenkovou hloubku filmů jako Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu nebo Byl jsem při tom ani neobsahuje takovou smršť zábavných gagů jako to nejlepší ze série o Růžovém panterovi. Je to ale v zásadě tentýž druh humoru, jaký známe v podání komisaře Clouseua, tzn. sympatický nešika, který to myslí dobře a má snahu, která ale obvykle vyústí v katastrofu, aby na konci hlavní hrdina díky svému příslovečnému štěstí vyvázl se ctí. Tady je jeho humor zasazený do grotesky, která si evidentně střílí ze snobského prostředí hollywoodské smetánky. Film nemá bůhvíjaký scénář a v některých momentech byl scénárista trošku bezradný, takže humor spočívá v zmateném pobíhání, pádech a rekvizitách typu pomalovaného slona. Nicméně přesto jde o nadprůměrný kousek. Celkový dojem: 75 %. (19.05.2009)

Peter Sellers je opět úžasný klasik. Jeho ňouma Ind je prostě mamlas k pohlední (na Clousoa to ale nemá). Nápáchat tolik škody a legrace v tak krátkém čase je prostě umění. Smál jsem se u toho až jsem se za nohy popadal. Ale vždy mě udivola a popavilo jak Hrundi se dostal tak rychle z místa nějaké provedé nepatřičnosti :-) (24.07.2009)