Večírek

Swingující šedesátky se krásně projevily v tomto příběhu snobů, co konečně jednou zažijí pořádný večírek! Hraje se o přetvářce, o falešné morálce, o tom, jak by všem bylo lépe, kdyby se hostitelé na večírku místo neustálého hlídání regulí, prostě od srdce zasmáli. A třeba po sobě hodili dortem... Rozpustilá nálada tohoto snímku je báječná a baví mě i lehce nostalgický konec. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si tuto jízdu užil od začátku do konce. Skutečně od srdce jsem se zasmál dvakrát (hrátky s přístrojem, co ovládá zařízení domu, záchodová scéna), jinak mi film přišel zvláštně zdlouhavý (neustálé přechody Bakshiho po domě), místy nevypointovaný (kam odtekla voda ze záchoda? co se stalo s dírou v podlaze?) a navíc se zvláštním sound designem (dlouhé rozhovory, co nejsou slyšet, neustále podbarvené "výtahovým" jazzem). Zpočátku jsou gagy slušné, ale pak se čím dál tím více opakuje to, že někdo někam padá, omdlívá (hostitelka omdlí a spadne do vody snad třikrát!) nebo se ožrale motá. Ano, jdu zřejmě proti většině, ale ožralý číšník mě spíš iritoval než bavil. Neustále jsem řešil otázku - proč ho proboha nevyhodí? (27.09.2022)

Je to jen můj dojem nebo byl číšník často mnohem vtipnější než sám Sellers? Je to možná smutná pravda, ale přesto starý známý Clouseau odvedl dost práce, především na záchodě, která se velmi povedla (jen nevím, kam ta voda zmizela...:). Jeho jméno je samo o sobě jeden hezký vtip a jeho indcky opálená nebo pomazaná kůže působí groteskně. Avšak krása Claudine Longet nezná hranic a okouzlila nejen mě a indického cizince... Do půlky je film trochu pomalý a na opravdu vtipné momenty si divák docela počká (kromě číšníka:)), ale v závěru se rozjíždí pěnová párty, která v podobném měřítku snad ve filmu nikdy nebyla. Tempo se rapidně mění a zrychluje možná až ke škoda filmu a drobnosti jako pomalovaný slon a hromada hippies už trochu ruší jako dobový odpad. Příjemný film, který nemá neopakovatelné momenty a nesmrtelné vtipy. (20.05.2009)

Osobně považuju některé skeče za minimálně rovnocenné partnery Edwardsových a Sellersových eskapád v Růžovém panterovi. Pravda, celý film neudrží neskutečně hovězí situační poetiku večeře či hry s automatickým ovládacím panelem, nicméně i tak má Večírek skvělou atmosféru, báječně hrajícího Sellerse, krásnou Claudine Longet a pro mně především neuvěřitelnou postavu ožralého číšníka, který Peterovi velmi zdatně sekunduje a místy dokonce strhává pozornost neurvale na sebe. Plus krásně kýčovitý šedesátkový závěr, záruka dobré nálady. (13.03.2008)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)

Podobně jako například Rowana Atkinsona či Louise de Funése není moudré i Petera Sellerse někam škatulkovat, v tomto případě ke Clouseauovi. Zde zahrál postavu povahově odlišnou, ale se stejným humorem - bavil jsem se podobně dobře jako u inspektora Clouseau. Avšak po přečtení Oskarova příspěvku mi přijde, že i přes skvělý výkon Václava Postráneckého dabujícího největší hvězdu filmu mi dabingem něco uniklo, takže dávám jen čtyři hvězdy a tu pátou si schovám do rezervy pro možné budoucí shlédnutí v originále. *** Druhé shlédnutí (26.8.2009): Taktéž potvrzuji, že v původním znění jsme obohaceni o úžasný indický přízvuk, který bohužel v dabingu vymizel a ani ta Hrundiho omezená slovní zásoba nemá v češtině takový říz... Původní hodnocení ovšem neměním - dabing nedabing, poslední čtvrtina patří k tomu nejméně zábavnému, co kdy Sellers natočil. Ale v kontextu všech komedií, co kdy byly natočeny, se jedná o velký nadprůměr. (13.05.2009)