Večírek

Moderní filmová groteska se zvukem, dialogy a hudbou, která věrně kopíruje strukturu filmových grotesek - o dějovou linii nejde ani trochu, celý snímek je vlastně jen volným řetězením gagů... Peter Sellers coby gagman dokazuje, že se v této disciplíně hravě vyrovná předválečným velikánům. Stejně jako oni (a jako jeho dobový souputník Woody Allen ve svých raných filmech) má problémy s moderní technikou a stroji (sofistikovaná scéna s dálkovým ovládáním různorodých propriet v bytě atd.) a tímhle technickým syndromem odkazuje asi nejvíce k Chaplinově Moderní době. Vizuálně je to ale spíš odraz Bustera Keatona, smutného klauna fyziognomicky Petera Sellerse skutečně dosti připomínajícího... Blake Edwards natočil skutečnou moderní hollywoodskou poctu němým černobílým groteskám a poetice situační komiky, která má i satirický přesah - večírky hollywoodské smetánky jako ukázková snobárna... ,,Generále, spadla vám žena do bazénu..." ,,Zachraňte šperky!" Podobné filmy: Růžový panter znovu zasahuje, Casino Royale (13.05.2009)

Ano, film je plný gagů, ale je také velice melancholický a smutný. Možná, že až v druhém plánu, nicméně ten smutek a určitá rezignace je možná působivější než všechny legrácky a vtípky dohromady. Existují různé světy a jejich hranice jsou takřka nepropustné; pokud přesto chcete vstoupit, ztrapníte se. Přinejmenším. Takže se bavte a zapomeňte. Buďte snob a nebo květinové dítě, případně obojí. Anyway, the party is over. (20.09.2010)

Božský stimulátor dobré nálady, asi jako kdyby dneska Veber natočil s Villeretem dvojku Blbce k večeři a měli na ni desetkrát víc peněz. Na každých geniálních deset minut bohužel připadá deset průměrných. Ale ty geniální stojí za to (etuda na záchodě patří mezi největší highlights ever). Neskutečně roztomilá tečka na závěr pak pečetí fakta o tom, že Sellers rozhodně na stín Pantera ve své kariéře dosáhl - ne že ne! (13.05.2009)

Blake Edwards musel večírky hollywoodské smetánky milovat. A musel během nich zažít věci zcela nevídané i neslýchané, nevěřím, že by se při psaní Večírku alespoň zčásti neinspiroval reálnými zážitky. Jako kdysi Federico Fellini a jeho Sladký život. Ten byl však v prvé řadě filmem trpce kritickým, to Večírek je v prvé, druhé i třetí řadě filmem převážně nevážně odvázaným. Čili neškodným a zesměšňujícím vše, co se jednomu smolařskému Indovi zrovna namane pod ruky. Na večírek se dostane omylem a podobným omylem málem přizabije své hostitele i jejich hosty. Není to způsobeno jeho úplným trotlovstvím, prostě trpí komunikačními problémy typickými pro každého cizího člověka v cizí zemi. Takže je to vlastně takový předchůdce Borata. :) Když si Blake Edwards v roce 1961 vybral pro roli japonského souseda do Snídaně u Tiffanyho Mickeyho Rooneyho, byl to neodpustitelný přehmat. Je tedy překvapující, že také pro Večírek zvolil do role asiata (do hlavní role asiata!) anglicky mluvícího herce. Kvalitativní rozdíl mezi Rooneyem a Sellersem je však markantní. Sellers zde dokonale napodobil indický dialekt, svůj slovník zredukoval na několik nezbytných frází a zahrál snad ještě lepšího pošuka než v Růžovém panterovi, i když je pochopitelně nesmysl stavět Clouseaua vedle Bakshiho. Komické situace mají sice podobný charakter, ale pramení ze zcela odlišných povahových rysů svých původců. Večírek si nenárokuje být něčím víc než mírně střelenou situační komedií, která nabízí luxusní prostor mimořádnému komediálnímu talentu Petera Sellerse, ten budí – i přes všechnu svou nešikovnost – dojem ryby ve vodě. Podobnou roli nemohl dostat nikdo vhodnější. 80% (04.11.2007)

Hneď som vedel, že ak sa má celý dej odohrávať počas jediného jedného večierku, muselo by to byť niečo extra aby to splnilo moje podmienky vyššieho ohodnotenia. Začiatok je veľmi podarený. Situačná komika v podaní Sellersa je bezchybná, no tesne po polovici dochádzajú na malom priestore nápady, miestami pár scén pôsobí dokonca unavujúco a prehnane. Ale napriek tomu, že okamihov, ktoré mi privodili úsmev na tvári je len pár to celkom ujde. Ožratý čašník bol ale extra element! 65%. (03.07.2007)