Patrik - věk 1,5

To si tak žije manželská pár dvou dvou teplých chlápků, co se jednoho dne rozhodnou že si zažádají a adoptují nějakého chlapečka, který bude mít 1,5 roku. Bohužel/bohudík jim přidělí 15-letého kluka, který nemá zrovna čistý rejstřík. Přichází pár vtipných i smutných momentů.Také pohled do života nechtěných dětí z děcáku a lidí(sousedů), kterým se do ulice přistěhuje 4% páreček. Čekal jsem více nařachanou komedii, ale jde spíš o drama s trochou vtipu. Vůbec to nevadí, ještě když jste fanoušek Vikingů a sledujete zde mladého Flokiho :) 8/10 (18.03.2018)

Klišé a póza, póza a klišé. Anebo už jsem těch ufňukanejch filmů o gayích viděla přespříliš. Ano, i tato komédie byla ufňukaná, plná bolestínství a sebestředné sebelítosti. Každý ten prvek, ehm, komedie, byl nasáklý obviněním normální společnosti, že není celá nakřivo z nenormálních věcí. Jako by se většinová společnost měla pořád cítit zahanbená, když si myslí, že normální je táta s mámou a dva tátové jsou "trapas" ( jak se odvážila říci jenom pubertální emo-dcera:]]] (31.07.2017)

Tento skandinávský snímek mi v mnohém připomínal Snídani se Scotem, avšak oba tyto filmy mají spíše více odlišného než společného. Patrik je více drsný a realistický a potýká se se skutečnými problémy týkající se adopce homosexuálním párem. Najde se zde pár hluchých míst, ale v celkovém vyznění jde o lehce nadprůměrnou záležitost. Hudební stránka je sympatická, herecké obsazení vesměs dobré a samotný příběh sice jednoduchý, ale chytlavý. (05.07.2011)

Romantický slaďák s hollywoodským koncem. 1) Gayové jásají a rozdávají ceny na nejrůznějších festivalech. Téma adopcí dětí homosexuálními páry je ožehavé a postupně si razí cestu ve vyspělých zemích (ve Švédsku jsou adopce legální od roku 2002). Svou osvětovou roli hraje film spolehlivě. 2) Vlastní fabulace příběhu ve mně vzbuzuje nadšení menší. Příjemný snímek s nepříliš výrazným (inu, Švédsko), ale přesto čitelným humorem balancuje na hraně mezi komedií a dramatem s občasným výkyvem tu na jednu tu na druhou stranu. Sladkobolný konec (jakkoli mám rád hollywood happy ending) vyznění filmu poněkud zamlžuje. Divák je rád, že to tak skončilo, ale přitom cítí, že dobrý konec poskytuje dílu a jeho poselství medvědí službu. Z možné psychologické společenské sondy film sklouzává do lehce prvoplánové komedie, která pobaví, ale do mysli se příliš nezaryje. Škoda, tvůrci měli podle mého názoru na víc. (31.08.2009)

Tak to vypadá, když se z výborného tématu nevytěží absolutně nic. Gay linie je v pořádku, pro mnohé slouží minimálně jako seznámení se stále složitým společenským postavením této minority v rámci konzervativního Švédska, nicméně předpokládaná schémata a scény, budící dojem glycerínových slz to celé shazují o několik pozic níž. Čili ano, film má svůj význam a rozhodně stojí za pozornost, už kvůli problematice adopce homosexuálními páry versus byrokracie, ale pro příště by neuškodilo si upřesnit, zda hrajeme psychologické drama nebo romantickou komedii. (11.01.2011)