Podivní

Krutopřísná pecka, jejíž dějovou předvídatelnost (pointu jsem uhodnul cca po pěti minutách) bohatě vynahrazuje Eisnerův um, jehož prostřednictvím režisér s divákem manipuluje jak se mu zachce. Při lekačkách jsem skákal až ke stropu, při akci byl zaražený do sedačky, a jakmile šlo říznému Olyphantovi o krk (byť jsem věděl, že o něj přijít nemůže), málem jsem se v sedačce doškrábal až na molitan. Zajímavé, že ve správných rukách mají remaky smysl. Jen je nesmí dostat do ruky Bay a jeho banda patlalů. Na Eisnerův Útěk z New Yorku (pokud k němu nakonec dojde) se každopádně těším jako na máloco. A Timothymu bych prosil přihrát Snakeovu pásku přes oko. (04.06.2010)

Proč nedat plné hodnocení, když jsem se královsky bavil. Nenudil jsem se ani minutku, vše bylo dle mého gusta. Kouzlo se nevypařilo ani po šestém zhlédnutí, a tak sahám na mety nejvyšší. O Guilty pleasure se bavit nelze, neboť nejde o brakové dílo, a tak se mi asi nějak zvráceně Podivní trefili přímo do noty. Svou zásluhu na tom má určitě výborný Timothy Olyphant, který po tomto snímku a po Dokonalém úniku našel cestu do mé TOP10. Jeho drahá polovička v podání Radhy Mitchell mi však neskutečně lezla na nervy. Uječenější ženskou jsem už dlouho neviděl, navíc její chování nemá nic společného s logickým uvažováním. Skvělou práci odvedl i Mark isham, jehož hudební doprovod ke scénám sedl jako prdel na na míru vyrobenou záchodovou mísu. U Podivných jsem se zkrátka smál (Everything is fucking moving), lekal (jen párkrát, ale dost), koukal s otevřenou hubou dokořán (vidle, hledání místa havárie, závěr) a v neposlední řadě měl na krajíčku (Fuck you for what you did). (18.08.2010)

Technická, atmosferická i herecká žánrová kvalitka, ktorá sa bohužiaľ zhadzuje lacnými klišovitými zvratmi (presne viete kdo, koho, kedy a ako v poslednej chvíli zachráni). Prvá liga v spoločnosti Úsvitu mŕtvych či 30 dní dlhej noci sa nekoná, The Crazies ostávajú o level nižšie. (16.04.2010)

Rozhodne jeden z lepších hororových remakov, ktorý disponuje sympaťákom Olyphantom, vzhľadom na rozpočet prekvapivo epickým rozmachom a nejednou skutočne dobre natočenou (akčnou) scénou. Dramaturgia je ale značne zmätená - postupne sa to rozpadne na akúsi bezcieľnu road-movie so sledom výjavov "a do tohto lajna sme stupili na ďalšom kilometri". Navyše fungujúce ľakačky sú len asi tri a krvi je trestuhodne málo - keď už z toho tie fucky urobili R-ko, rozhodne by som zintenzívnil gore. Tesne po REC 2 dosť vlažný zážitok, ktorý síce slušne pobaví, ale už v priebehu niekoľkých hodín absolútne vyprchá. 7/10 (12.03.2010)

Psychotická sklizeň na maloměstě aneb nearktická denní verze 30 Days of Night... Původní sedmdesátkový originál The Crazies od George A. Romera pamatuji jen v útržcích, takže mě při sledování tohohle remakeu nesvazovala jakákoliv snaha porovnávat neporovnatelné. Nutno přiznat, že Breck Eisner vzal na vidle pořádnou porci toho, čemu já říkám submoderní zabíječe atmosféry - klipová kamera i střih (byť s několika opravdu povedenými záběry) a těžce naspeedované šílenství. I přesto však aktuální The Crazies disponují (kupodivu) jakous takous funkční atmosférou, nikoliv však hororovou a jistou dějovou sinusoidou (řekněme napětí dávkované s mezipauzou). K tomu vcelku sympatický Timothy Olyphant, chilloutově (akusticky) kontrastní hudební doprovod Marka Ishama a správně ujetý závět dohromady dává jedenu z těch přesvědčivějších soudobých předělávek, která neprudí, neoprudí. P.S.: Proč ale sakra ti hrdinní zachránci nechávají své nebohé manželky vždycky čekat na zdánlivě opuštěných prostranstvích, když je to asi stejně moudrý, jako hodit balíček rumovejch pralinek v sezení anonymních alkoholiků??!! [final rate: 65%] (15.03.2011)