Neopouštěj mě

Chvíli mi trvalo než mi došlo, o co v tom filmu jde, a upřímně jsem měla dost velký problém tomu filmu uvěřit, snad půlku filmu jsem se divila proč místo tady toho neudělají tohle nebo tamto, pak jsem se zarazila a snažila jsem si říct, že je to sci-fi a že tímhle stylem nad tím prostě nemůžu přemýšlet, ale bohužel, jsem tomu neuvěřil, proto to pro mě ve výsledku bylo dost slabé sci-fi. Ale musím opravdu pochválit herecký výkon Andrewa Garfielda, který mě v celém filmu nejvíc (a jako jediný) zaujal (a ne, nebylo to protože jsem na to koukala kvůli němu). Keira mi tu přišla strašná, skoro jako v každém filmu, takže žádné překvapení, ani Carey mě tu však nezaujala. Výsledek je tak průměr, ten film se mnou vůbec nehnul. 3* (19.05.2012)

Britský neakční Ostrov, který není o vzbouření se systému, ale o smířeném životě v něm, což možná ještě naléhavěji působí odstrašujícím dojmem, že je něco špatně. Do půlky jsem uvažoval o 4*, pak se tempo ještě zpomalilo, poutavost poklesla a měl jsem dojem, že už se nemá co stát a nemohl jsem se doškat konce. Přece jen nad tím odevzdaným postojem zůstává trochu rozum stát. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 6 | humor 1 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 5 (05.01.2013)

Objektivně za 3*. Subjektivně za 4*. S podobným komentářem, jako v případě Předčítače, protože i u Never Let Me Go tkví síla především v myšlenkách, které předkládá. Ale Mark Romanek je podává způsobem, který není zrovna tím nejvhodnějším a za vlasy přitaženým, byť příjemným. Hraje si s motivy i pocity, co nejsou ve výsledku rozvinuty k plné divákově spokojenosti. Ale přeci jen je Never Let Me Go po emocionální stránce obstojně fungujícím a díky hlavním představitelům i uvěřitelným filmem. Pod povrchem tiše plynoucím, jako život sám. (02.01.2011)

Už zoufalecký název mne měl varovat. Nedbala jsem ale toho a viděla tak film, který nebyl jenom ubrečený, ale přímo udojený. Takové sentimentální ždímání diváků jsem už dlouho nezažila. Vyděračské ataky nezlehčil ani náznak odstupu, či dokonce humoru - ne. Tohle bylo dojácké tlačení na pilu bez rezervy. ____ Hlavní hrdinové si nemůžou získat sympatie, protože jsou to naprosto apatické figury, které se nezmůžou na odpor, ani na vyvzdorování si kousku vlastního života, vyznat si lásku, zkusit vykročit z kolejí, které jim nalinkoval někdo jiný. Přitom proti nim nestojí žádná děsivá síla, která by si hrůznými prostředky vynucovala poslušnost. Nestojí proti nim prostě nic a oni přesto jdou na porážku jako ovce.___ R.U.R. řeší podobnou situaci mnohem sympatičtěji a také blíže lidské povaze.____ Jo a ty pečlivě vybraní mladí a hezcí lidé oblečení jako z katalogu nějaké firmy specializující se na country oděvy pro mladé - jsou dalšími příznaky, že před sebou máme KÝČ, který se marně maskuje za povrchní poselství. /29. 3. 2011/ (29.03.2011)

Film, ktorý kladie veľa otázok, neposkytuje však žiadne konkrétne odpovede. On už totiž je jednou obrovskou odpoveďou. Záhadou však pre mňa zostalo, čo nám týmito odpoveďami vlastne chceli povedať. Že klonovanie je neetické? Źe aj klony sú ľudia? Že nadvláda vedy môže byť rovnako zhubná ako nadvláda viery? Že, život by mal byť posvätný? Že,...čiastočne tým určite chceli vyjadriť toto všetko, ono to však zostalo len pri akejsi smutnej romantike s netypickým pozadím. Malo to ísť podstatne hlbšie vo všetkých smeroch, ale nešlo a to je podľa mňa škoda. Námet je silná téma, na ktorej sa dal vystavať rovnako silný filmový príbeh. (03.12.2015)