Dokonalé štěstí

Napriek tomu, že mi tento film pripomína akúsi zmes farebnej gýčovitosti Amélie s prehnanosťou kórejských romantických filmov, mal Mutluluk niečo navyše, kvôli čomu som prilepšila svoje hodnotenie. Film si počas celej doby trvania dokázal udržať vysoký štandard uveriteľnosti postáv, ich konania a tiež pekne zachytáva stret rôznych vnímaní rovnakej kultúry. Táto časť je naozaj zvládnutá výborne. Preto som sa nakoniec rozhodla pre tie 4* - 70%. Videné v rámci Challange tour - 30 dní o svetovou kinematografiou. (13.10.2015)

Prvá polovica dosť strnulá a nevýrazná, potom sa to konečne rozbehlo, aj keď na moje prekvapenie s viacerými prvkami klišé, na ktoré som veru v tureckej kinematografii neni vôbec zvyknutý. Na tomto filme mi však dosť vadilo to, že počas celého príbehu nedošlo k takmer žiadnemu poriadnemu zlomu a ani dramatizácii - tá skôr dominovala začiatku a koncu, ale ten stred zostal taký akýsi nevýrazný. Čo je podľa mňa celkom škoda, lebo už beztak film pôsobil zaujímavo, a keby sa zápletka nejako rozvíjala aj v strednej časti filmu, mohlo to byť ešte lepšie. Takže trochu sklamanie, ale aj tak uznávam, že celkom zaujímavý film, lenže s neprimerane slabou dramatizáciou. Film získal poriadny nádych až vtedy, keď Meryem konečne zakričala to jej povestné Prečo ma nikto nepočúva? Som snáď mŕtva? (14.06.2014)

Pokrok nezastavíš!! 16. století už dorazilo i do východotureckých vesnic! Nejvyšší čas na přístupové rozhovory. Kdo bude další?? Írán?? Nemůžu dospat, až s nimi budeme obývat společný prostor! Poučné turecké "Boat Movie" s nadějným startem, ale sračkoidní, klišovitou druhou půlkou, u které by se s chutí prstila snad i Rosamunde Pilchnerová! (27.02.2010)

Melodramatičnost a nedějovost jsou vedle obrazové bohatosti typickými znaky turecké kinematografie a nemá cenu na ně speciálně u tohoto filmu nadávat, pokud nepřekračují mez vkusnosti, což se opravdu neděje - není myslím třeba každý pomalý film s romantickým prostředím a tklivým klavírem připisovat na vrub Rosamundě :) _____________ Nevím, zda to Enšpígla uklidní, ale vláda v Ankaře se proti vraždám ze cti zasahovat snaží, leč nejde o nic, co by šlo prostě zrušit zákonem a náprava pravděpodobně příjde až s kompletní modernizací společnosti. Mutluluk koneckonců ukazuje, že jakási změna už je patrná, že drsná pravidla minulosti se pomalu vytrácí. Cemal zde není násilnická zrůda, kterého napraví láska, ani oběť nekriticky podřízená tradicím, nýbrž v jádru citlivý člověk, který napůl chce a napůl nechce naplnit machistický ideál muže, jaký je prosazovaný armádou i patriarchálním uspořádáním jeho rodné vesnice._____________ Meryem je zase (až přehnaně ikonickým, to jistě) zosobněním křehké nevinnosti, jakou je třeba opatrovat a chránit. Je ustrkovanou obětí neustále někým či něčím zaháněnou do kouta, ale v kritickou chvíli si nakonec přece jen "dupne", aby tak naplnila celkové poselství snímku, že do budoucnosti máme hledět s nadějí. Meryemina nevinnost je ovšem zdůrazněna i tím, že všechny ostatní ženy ve filmu jsou prezentovany negativně - nevlastní matka je zlá mrcha, vesnická děvčata jsou zlomyslná, Irafanova studentka lascivní a jeho manželka "přeemancipovaná" a neempatická mrcha. _____________ Na opravdu působivém vizuálu mě, narozdíl od kolegů, nezaujaly ani tak pohlednicové obrazy z moře, jako impresivní momenty, kdy vizuál dokonale vyjadřoval vnitřní rozpoložení postav. Myslím, že úvodní záběr na schoulenou Meyerem a točící se stádo ovcí v tomto ohledu stojí za zmínku především. (02.10.2010)

Silné, realistické a kruté (realitou reality) drama, které ale obsahuje naději na další cestu. Sympatická je upřímnost ukázat Turecko takové, jaké je. I s omezeností a předsudky. Jednoduché, třemi hlavními představiteli výborně zahrané (pokud jsou někde rezervy, tak ve scénáři v druhé polovině filmu). Dívka Meryem jako pasivní protiklad světa mužů, který ale přestává chtít být pasivním a právě on (ten protiklad) představuje největší naději na budoucnost. Dobré komentáře: Enšpígl, Niktorius (03.01.2012)