Moneyball

Moneyball patří přesně mezi ty filmy, na kterých recenzenti nešetří superlativy, ale i přes nespornou kvalitu jde o ty filmové události, které jsou událostmi jen do té doby, než se rozdají nejrůznější filmové ceny daného období. Jinak ale nevěřím, že si na tohle neškodné sportovní povídání za pár let někdo vzpomene. Příběh je prostě zajímavý – manažer baseballového týmu už nedává útlak od výrazně bohatších týmů. Pravidla hry proto změní pomocí nesmělého analytika a přebuduje tým pomocí statistiky.. Vše, co se děje na plátně, se odvíjí od kvalitního textu. Scénář je chytrý, to je bez debat. Nestojím o nějaký ubulený doják, ale tvůrci emoce tlumí už trochu moc. Výsledek je pak relativně chladný, v některých scénách zbytečně nepřístupný. S poměrně přepálenou stopáží a řady scén bez šťávy je to znát o to víc. Což je škoda, protože v jednotlivých složkách to šlape na solidním výkonu. Brada Pitta mám rád, vážně jo, zraje jako víno, je neuvěřitelně soustředěný, i tentokrát hraje velmi dobře, ale na zadek z jeho výkonu, přiznejme si, padat nebudu. Bez velkých hereckých exhibic přenesl na plátno kus charismatu, ale na zlatého plešouna si musí dle mého ještě počkat. Spíš silné tři, ale ty slabší čtyři * tomu přeci jenom sluší líp.. (28.01.2012)

Sorkin to je (v poslednej dobe) stávka na istotu. Ten chlap vie ako napísať zaujímavé postavy, uvedomuje si ich zraniteľnosť a zároveň výnimočnosť a takisto vie za čo sa oplatí bojovať. Za témy (v tomto prípade, kvapkami potu a zákulisnými procesmi odmakané méty), ktoré by chcel zdolávať nejeden nadšenec, ale poväčšinou, kvôli slabej prezieravosti či naopak prílišnej pompéznosti sa to dotyčnému nakoniec nepodarí. Buď sa roztopí pod nánosom neprimeraného patosu zakladajúceho si na (napr.) krátkozrakom prednášaní ľudových múdier alebo neprestajne onanuje nad doslovným adorovaním vybraného subjektu (= športu) prostredníctvom "akčného" napodobovania. Aaron je však (aj za prispenia pevnej ruky Benetta Millera) iná liga, liga v ktorej sa síce vyhráva, ale zadarmo sa nič nedostáva, hrací priestor v ktorom sa emócie očakávane dolujú, no hlavne vtedy keď si to okolnosti fakt vyžadujú, je to jednoducho miesto kam sa človek so zmyslom pre významové nuanse či detail ako taký rád vydáva a sklamaný takmer nikdy neodchádza. Inými slovami sa tu stretávame s niečim - čo do prirodzeného športového sentimentu a číselných prepočtov/štatistík - perfektne vyváženým, ku prospechu veci odprosteným od zbytočných rodinných/milostných odbočiek, akumulovaného heroizovania a početných, do seba zahľadených slowmotion sekvencií. Niektorým príbuzným kúskom sa to vďaka zručnému spracovaniu a srdcu na správnom mieste tolerovať dá ("Any Given Sunday", "Miracle"), podaktorým sa zas ono bagatelizovanie diváckych potrieb skrz vyššie uvedené presľapy - aj napriek pozoruhodným námetom - prijať len tak ľahko, bez výčitiek nedá ("Jerry Maguire", "Damned United") a preto s otvorenou náručou vítam práve filmy typu "Moneyball". O tom, že "nemožné neexistuje" vypovedajú skromne, a pritom intenzívne, dokážu navodiť vnútorné chvenie, a nemajú potrebu vydierať a v neposlednom rade, zdôrazňujú tŕnitosť i krásu životných ciest ktoré si z neúspechu, z nedosiahnutia cieľa, hlavu nerobia a idú ďalej...ten cieľ totiž nemusí byť vždy, tým najpodstatnejším. (13.12.2013)

Nerozumím baseballu, ani rád ho nemám (Red Sox znám jenom díky Stevovi (Kingovi) a Ztraceným) a pochybuju, že ten sport má nějáký smysl. Mám rád baseballové pálky (z osobních důvodů), ale to k tomu abych se podíval na film o baseballu nestačí. Takže, kdo to celé odedřel, kdo mě k tomu přitáhl? Brad Pitt, který hraje chlapíka co jenom prohrává a zkouší to dál, špatně se rozhoduje, ví to, ale pořád to nějak zkouší, až učiní poslední zoufalý krok a začne poslouchat tlustého ekonoma. Perfektní dialogy, decentní humor, výborní herci. Líp to podle mě natočit nešlo. (18.12.2011)

Statistika nuda je, má však cenné údaje a v podobě baseballového The Social Network vlastně nudná ani není. O baseball tu jde asi tolik jako u Finchera o Facebook; tedy vůbec. Přesto tomuto ranku i nadále vévodí Prokletý klub, který je v zásadě to samé v režijně nápaditějším podání a zároveň je svým zasazením Evropanovi tématicky přeci jen o něco bližší. (01.12.2011)

Králova řeč letoška. Film, jehož kvality nejde neuznat, ale bohužel mě naprosto nezajímá. 40% času Pitt sedí v prázdné tělocvičně a kouká do země a 40% času se něčím cpe. Zbylých 20% je samozřejmě rezervováno pro baseball. Se Social Network to každopádně má společného pramálo. Je to podobně ukecané, ale mnohem doslovnější a neustále se opakující. 70% (15.11.2011)