The Runaways

Kdyby hrdinky nepůsobily tak dětinsky, možná bych jim věřila, že jsou něco víc než jen rozmazlení frackové, kteří z nudy začnou ukazovat světu, jak jim je všechno strašně u prdele, a jenom levobočkem k tomu občas mlátí do kytary. Takhle je obsazení věkově autentičtější, ale když vidím ty tváře, tak mi za nimi něco chybí. A tím pádem mi něco chybí v celém filmu. A pokud je to šablonovitý životopisný film bez špetky invence, tak chci aspoň zajímavé herce, ne bandu puberťaček. Ufff, to jsem dneska ale zlá. Chci už konečně vidět dobrý film! (22.01.2011)

Herecký "koncert" dvou mizerných hereček, které se předhánějí v tom, kdo drsněji zahraje svou roli. V jejich podání se ale nejedná o nic jiného než o trapas. Runaways mohla být skvělá oddechovka plná výborné rockové muziky. Místo toho tady jsou cca dvě vystoupení s dvěma písničkami a veškeré známé hity od Joan Jett tady hrají jako pouhý soundtrack a zbytek jen nudná vata, kterou jsme viděli stokrát jinde. Cože? Klasické neduhy životopisných filmů tady jsou ještě znásobeny neuvěřitelně šablonovitou režií, která začne nudit přibližně po dvou minutách. Že tam jsou šokující momenty? Pro dvanáctileté dívky možná. Tenhle film se ani nesnaží. Jenom se pokouší odškrtnout políčko "natočeno" na producentském stole. Výsledkem je ukázkový příklad životopisu, tak jak ho nemáme rádi s mizerným zpracováním a šestnáctiletým děckem, které si hraje na největší "slut" pod sluncem. Brr. (11.07.2010)

Runaways nebyly nejlepší dívčí rocková kapela. Runaways nebyly ani první dívčí rocková kapela. Popravdě za moc nestály, ale určitě byly hezčí, než ty pipiny, co je tu hrajou. Film stojí taky za starou belu a jediná věc, která mě na něm trochu pobavila, byla scéna, kdy Joan Jett učí onanovat zpěvačku. Té to moc nejde, ale když jí Joan poradí, aby přitom myslela na Farrah Fawcett, zpěvačce to začne hned jít mnohem lépe. (Věřím, že tímhle megaspoilerem jsem filmu získal nějakého diváka navíc.) Mimochodem, Lita Ford, po Joan druhá nejslavnější hudebnice z Runaways, měla v celém filmu asi tak jednu větu. (Myslím, že řekla, že zpěvačka je kráva.) Kdyby se to točilo v 80. letech, určitě by měla věty alespoň dvě! (19.11.2010)

Hned po Suzi Quatro jsou The Runaways moje druhá nejoblíbenější ženská rocková muzika. A kvůli muzice jsem si film taky pustil. Ovšem ze zákulisí hudebního komerčního showbyznysu je člověku na blití, holky se mi nikterak nelíbily, natož aby mi svým životním stylem imponovaly (ve dvaceti bych ale mluvil úplně jinak), jejich filmové postavy jsou ploché a působí jaksi bezduše (možná proto, že jsou úplně vymaštěné)... Jednou jsem se i zasmál, to když ještě neplnoletá Cherie kradla nemocnému tátovi-alkáčovi z nočního stolku klepky, aby si trochu srovnala svůj absťák, kdoví po čem. Jinak ale vcelku průměrný komerční film o komerční holčičí kapele, která byla ve své době určitě hrozně sexy, ale až po důkladném producentově tréninku ve stylu "kterak být co nejvíc sexy" (skvělý Shannon). (31.01.2021)

Runaways - hudební skupina, jejíž hudbu jsem nikdy nevyhledával. Ale až nebeské obsazení na mně nenechalo nit suchou a já se od prvních minut snažil se neutopit v klasických vybrnkávačkách, kožených bundách, pomalovaných tvářích, žiletkou přesně naměřených lajnách a lesbickém sexu. Už od začátku film hraje na kontroverzní noty a dává divákům jasně najevo, že se nezmýlili a opravdu sledují eRkový film. To v žádném případě není na škodu (dokonce podobné věci vítám), kdyby však celý film nezapadal do škatulky "tady je životopisný hudební film, a vy mi sem teď hodíte nějakou Oskarovou nominaci". Škoda, protože ke konci se Runaways zadrhává stejně jako členky skupiny a film končí úplně bez "drajvu". Naštěstí se může opírat o již zmíněné nadpozemské obsazení. Kristen Stewart, Dakota Fanning a Michael Shannon ukazují, že (krom Shannona, z pochopitelných důvodů) jim jednou bude patřit celý Hollywood. Obsazení, nekompromisnost ratingu a fakt, že se vlastně celou dobu díváme na zfetované, opilé, polonahé a sexující teenagerky, to vše odlišuje Runaways od ostatních stejně zaměřených filmů, a to v určitém měřítku, s přivřeným okem a lahváčem v ruce splňuje to, co jsem od výsledku čekal. Nedělal jsem si iluze o nějaké žánrové inovaci, i když třeba jen o velikosti kapesního vydání, něco málo jsem však přece jen dostal. Runaways určitě po zhlédnutí poslouchat nezačnu (podobná věc se ostatně povedla jen Walk the Line), ale čtyři hvězdy si film zaslouží. (21.10.2010)