The Runaways

Bohužel celkem standardní biopic. Pokud jste jich pár viděli, budete celou dobu naprosto přesně vědět, co vás čeká, žádná překvapení se nekonají. Nicméně pokud se zajímáte o kapelu The Runaways, nebo hudební historii obecně, jde o dějepisnou lekci dějepisu poměrně věrnou a především zábavnou. Necelá dvouhodinovka uteče jako voda, protože co si budeme povídat, sex, drogy a rock and roll byly, jsou a budou přitažlivé. Soundtrack je víc než fajn a Kristen Stewart opět dokazuje, že má v sobě víc, než jen skelný upíří pohled. Dakota je taky v klidu a navíc obě docela slušně zpívají, takže nečekejte zázraky, ale rozhodně palec nahoru. (10.09.2010)

Žánrový přesah se jaksi nedostavil.. tvůrci totiž několikrát zapomněli stáhnout ruční brzdu. V sedmdesátých letech možná tyhle dívčiny vzbuzovaly pozdvižení, o pár dekád později na filmovém plátně jim ale chybí nosný příběh. Kolikrát tu už byl příběh, který poukazuje na to, že cesta dolů je ve finále stejně strmá jako ta na (v tomto případě hudební) vrchol. Což je přinejmenším škoda, protože The Runaways nemají našlápnuto vůbec zle. Třeba když se začne Cherie Currie v bílém korzetu kroutit a vřískat „Hello daddy, hello mom, I’m your ch ch ch ch ch cherry bomb!“, tak je to skutečně výborné. Klasické hudební biografii jednoznačně vévodí Kristen Stewart a Dakota Fanning, které ač velmi talentované, nedostanou nějakou skutečně silnou scénu, kterou by diváka dostaly do kolen. Jejich neurvalé a provokativní hrdinky jsou ale i přesto tím hlavním důvodem, proč si tuhle místy nekorektní storku dát!! (19.11.2011)

Biografický film o jednej kapele z dávnych čias ako z rýchlika. Dievča osloví producenta, ktorý sa na nej pousmeje a strih, už skúšajú. Baby sa dajú dokopy, skúšajú a strih, získavajú zmluvu...a zrazu sú slávne a idú na truné do Japonska, kde sú nesmierne populárne, ale my vôbec nie sme informovaní ako k tomu došlo. Baby začínajú mať problém s tým, že Cherie je stredobodom kapely a strih, obrovská kríza je na svete... Áno, išlo tu viac o tie vzťahy ako o podrobnú analýzu histórie kapely, ale o niečo dlhšou stopážou sa dali informačné medzery vo filme elegantne zaplniť. Ignorovanie ostatných členiek kapely ale považujem za chybu, nad ktorou sa nedá mávnuť rukou. Takto som mal dojem, že šlo o duo. Ale Kristen a Dakota si to užili a seklo im to. (05.12.2018)

Hello, Daddy, Hello, Mom. I'm your cherry bomb! O kapele The Runaways jsem v životě neslyšel a když jsem viděl trailer na tento film, nejdřív jsem si myslel, že to bude typický snímek o malých holkách, co chtějí být slavné. Nicméně něco mi říkalo, ať tomuto snímku dám šanci. Nevím, možná jsem jen chtěl vidět Kristen Stewart, jak opravdu hraje, možná jsem chtěl vidět Dakotu, z které už roste opravdu pěkná kočka. Ale faktem zůstává, že tenhle film mě opravdu překvapil. Jeden by řekl, že to je neoriginální příběh (holky chtějí být slavné, zažijí momenty slávy, samozřejmě se to neobejde bez drog a alkoholu, aby se nakonec rozpadly) ale já říkám, že mi to bylo jedno, když to tenkrát takhle bylo. A já to prožíval s nimi. The Runaways je snímek, který má po většinu stopáže neuvěřitelné tempo, skvělé písničky (jo, pravej rock, to není jak dneska Tokio Hotel a podobný sračky) a dvě naprosto dokonalé herecké výkony v hlavních rolích. Kristen mě opravdu přesvědčila o tom, že tu drsňačku nehraje, ale že jí opravdu je. Nikdy nepochopím, proč zrovna ona musela uvíznout ve Stmívání… A Dakota… mít klobouk, tak smeknu. Vynikající výkon, kterým mě i ona přesvědčila o tom, že z ní něco bude. Neříkám, že tohle je dokonalý film, pár klopýtnutí tam bylo (některé scény jsou ukončeny dost rychle, posledních 20 minut není tak energických, jako předešlých 80) ale přesto musím dát plný počet, protože jsem se bavil, poslechl jsem si skvělou hudbu a zřejmě si i pár písniček seženu. A jestli tohle nejsou důvody pro plný počet, tak už nevím. P. S. Michael Shannon byl zřejmě ten nejvíc ujetý manažer, jakého jsem kdy viděl. Každopádně si dokážu představit, že i dnes je někde v šoubyznysu někdo jemu podobný… (26.08.2010)

Z filmů žánru životopisného/hudebního se během let stala předvídatelná podívaná, která rezignuje na vypravěčskou originalitu a místo toho nabízí pouze popisné epizody ze života známých postav, na jejichž popularitě staví atraktivitu celého filmu. Takové filmy jsou pak vděčnými látkami pro herce toužící po nějaké té oscarové nominaci. Povětšinou to jsou filmy technicky precizní a dobře zahrané, které fungují jako vděčné inscenace pro zaryté fanoušky a „náborové filmy“ pro diváky tvorbou umělce, o němž film vypráví, neposkvrněné. V těchto případech se pak ikonické momenty ze života hlavní postavy a samotný výkon herce, jenž tuto postavu ztvárňuje, staví mnohem výše nad potenciální záměry o inovativní přístup k látce a umělecké ambice samotných filmových tvůrců, následkem čehož se z takovýchto filmů stává sterilní a ničím nevybočující podívaná. Toto tvrzení samozřejmě není možné brát jako pravidlo, spíše se jedná o lehce nakažlivý mor postihující ty méně osobité snímky daného žánru. Např. Joe Wright skrze sobě audiovizuální virtuozitu povýšil životopisného Sólistu na osobitou podívanou, která jen prostě nepopisuje životní příběh.____ Film The Runaways vykazuje většinu výše uvedených znaků, avšak režisérka Floria Sigismondi, která natáčela klipy např. pro Marilyna Mansona (Tourniuet, The Beautiful People) a Davida Bowieho (Little Wonder,…), tématu své celovečerní prvotiny rozumí natolik, že se jí podařilo nijak originálně pojatý scénář poutavě zadaptovat v duchu 70. let a éry glam-rocku. Díky ní jsou The Runaways i přes svou předvídatelnost a scénáristickou „zaprděnost“ (což však neplatí o svěže pojaté úvodní scéně s menstruací…) svižnou a zábavnou podívanou, která zaručeně potěší fanoušky kapely. Největší rozruch tento film vzbudí nepochybně skrze obě hlavní aktérky, Dakotu Fanning a Kristen Stewart, které v rolích odvážných rockových div Cherie Currie a Joan Jett celkem rázně zaútočily proti všeobecných představách o jejich osobách, jak je prezentují média a vnímá širší společnost. Dakota se proslavila jako talentovaná dětská herečka a nyní na prahu dospělosti ve filmu vystupuje v erotickém prádle, šňupe koks, „fuckuje“ a pálí jednu cigaretu za druhou. Stejně tak i energická Kristen Stewart v punkovém sestřihu a pánské kožené bundě ani vzdáleně nepřipomíná tu křehkou Bellu ze série Twilight, která ji proslavila. Vzhledem k úvodu mého textu to bude nejspíše znít jako vynucené klišé, avšak je nutné dodat, že se obě herečky svých partů zhostily na výbornou, což platí i o jejich hlasovém projevu – to, že jsou ve zpívaných pasážích ponechány jejich hlasy, mě velmi potěšilo. Tradičně skvělý je Michael Shannon v roli producenta Kima Fowleyho jakožto jediné výraznější mužské postavy. ____ The Runaways nepředstavují žádnou (r)evoluci ve svém žánru, ale pro své výše zmíněné kvality si nepochybně zaslouží pozornost. 75% (22.07.2010)