Ano, šéfe!

Docela zábavný (a možná i prospěšný) pořad, který nemohu sledovat pravidelně, neboť pak bych musel při každé návštěvě restaurace nejprve projít kuchyň, zkontrolovat mrazáky a personálu ukázat konkrétní potraviny, které do svého jídla nechci. Zároveň bych musel být přítomen celému procesu tvorby jídla a obzvláště bedlivě sledovat, zda-li mi na talíři nepřistane náhodný flusanec. To se radši tupě nacpu a nebudu přemýšlet o tom, že by na cestě od vesele pobíhajího kuřete do nacpání kuřecího masíčka do mé tlamičky mohla nastat nějaká chybička. (17.04.2009)

Na primácké poměry až skandálně kvalitní pořad, který víceméně snese srovnání i se západním bratříčkem Gordona Ramsaye. Ano, chybí tomu pořádní facka pro majitele, když nesplní, co slíbí, závěrečný výlet na místo činu by mohl být o něco delší a detailnější, ale Pohlreich je charismatický (sakra hodně) jako jeho trademarkové "kruciprdel" a když už někam příjde, nebojí se do toho jít přes mrtvoly. Překope lístky, pošle vedení do háje a dohlédne na to, aby se to alespoň trochu rozjelo. Primácký štáb se navíc neztrácí ani po technické stránce a je vidět, že zodpovědní lidé ví, co chtějí a neváhají pro to udělat cokoliv. Což je jedině dobře. Oba palce nahoru, chuťové buňky na pozoru. Televizní zábava se odráží ode dna. (16.03.2009)

S přibývajícími díly se stále méně mluví a stále více pípá. Nicméně celý tento projekt je postaven na kvalitních základech zedníkem Zdenečkem Pohlreichem. Obrovské množství perfektních hlášek je hlavní motivací pro sledování tohoto seriálu. Musím se přiznat, že nepatřím k pravidelným divákům, ale pokud se dívám, tak toho nelituji. Bez Pohlreicha nepředstavitelné, s Pohlreichem výborné. (07.10.2010)

Ve jménu kulatých talířů, žádné zeleninové oblohy i střídmého menu svatého, amen… Exorcista nešvarů v českém pohostinství, otec Pohlreich aneb prostořeký Kojak z Alcronu, co uvařil oceán ryb a moře jater, snažící se majitelům, provozním a kuchařům českých restaurací vštípit základy pro kvalitní fungování podniku. Dle mého marná snaha. Jen co zajde za roh, už jsme zase u kečupu na pizze, instantních omáček a špinavých sklenic.. (10.04.2009)

Mě se ten pořad moc líbí, ani to není o tom vaření, že se mě občas sbíhaj sliny, jindy se mě chce blejt, ale o přístupu Zdeňka Pohlreicha nejen k vaření, ale k místu a lidem. V poslední sérii mě až slzy očí vyhnal frajer, kterej někde v zastrčený díře v Hodoníne musel vařit absolutní bomby, vařil pro Nikyho Laudu, Arnieho a další vipíčka a najednou prostě díky neuvěřitelně silnýmu lidskýmu příběhu se ocitnul v Hodoníne a sazí ty samé super porkmy místním lidem. Ten chlap je absolutní star a přitom z něj šla pokora, skromnost a to už vůbec neberu v potaz jak se zachoval směrem ke svý ženský, to jako mít svět jen takovýhle chlapy, tak je tu ráj. Nebo ta Kačabka na konci, tu jsem znal na Košíku jsem kdysi chvíli bydlel a bolí trošku u srdce, že klasický hospody, kde hrála živá hudba, sázely jsme karty, chlastaly, žraly, občas trošku narostly svaly už vlastně mizí. Taková bývalá Briketa na Nákladovým nádraží by mohla napsat knížku neskutečných postav a příběhů, ale v dnešní době by jí sna di zakázaly protože není dostatečně sterilní, korektní atd. No tady tím výkecem chci říct jedno, pro mě Ano, šéfe není o gastru, ale o lidech a příbězích a jsem rád, že pořad dělá chlap ze starých dobrých časů. (06.06.2012)