Ano, šéfe!

Pořady o vaření v českých televizích měly vždy otřesnou úroveň. Sledovat slintajícího Náhlovskýho s Novotnym v pořadu MY RÁDI JÍME nebo stejně tak Zbyňka Merunku mlaskajícího nad hrncem po té, co ho vyrazili ze zpravodajství na Nově, bylo utrpení. Proto jsem se pořadům o vaření vždy obloukem vyhýbal. Pohlreichův pořad ANO, ŠÉFE! se stal závanem svěžího vzduchu na televizních obrazovkách, stejně jako v zatuchlých restaurací a hospodách, které se štábem navštívili. Ten pořad měl úroveň. Konečně ho dělal člověk z oboru, který tomu opravdu rozuměl. Navíc vtipně a neotřele. Absolvoval jsem všechny díly a s chutí. Tenhle pořad zaslouží poděkování, za to, že trochu zvednul všeobecné povědomí o kultuře stravování v restauračních zařízeních. Zkrátka přijít do restaurace a dát si smažák s hranolkama už není totéž co dřív. Člověk už vybírá a cena není jediný kritérium. Jedině změna přístupu zákazníků může přinést pozitivní změně v tuzemské gastronomii. Hospody a restaurace se musí přizpůsobit požadavkům, a ty dlouhou dobu žádné nebyly. Tohle byla i průprava pro lidi, kteří svoje hospůdky vedou. Kdo má nějaký takový podnik, měl by pořad absolvovat povinně. (11.08.2011)

Übervlasatý bonviván nás přišel naučit strkat řízek doprostřed bramborovýho salátu. Odpad za 3D gastronomii. Já fakt nehodlám při žranici dumat, jak kuchtít postavil takovou úhlednou pyramidku. Přílohu pěkně vedle prosím, sečvachtám si s masem sám a dle mé chuti. Kromě jiného nám ceckatý strýc ukazuje, že čistota nemusí být v českých restauračních zařízeních na vysoké úrovni. Odpad Zdeněčku, sereš to i poctivým, kromě toho nechci vědět, jak to v kuchyni mý oblíbený špeluňky vypadá, spoléhám na kontroly z hygieny. K princeznám a hospodám se nečuchá. Ale to jsou zástupný důvody. Představa, že někde zařezávám jako kuchař nebo jídlodej, a vleze mi tam namyšlenej truhlik, kterej do mě začne prudit, a já nemůžu, NEMŮŽU říct kam by asi tak měl jít, protože můj milovaný vykořisťovatel si chce v bedně udělat reklamu, je ukrutná. Prostě libovolný výběr - buď před národem za blbečka či dobytka, nebo si hledej jinej džob. Zvláštní. (11.04.2012)

Když vtrhl Zdeněk Pohlreich do české kuchyně, byl to svěží vítr do zatuchlé mašinerie ekonomicky nezvládnutého stravovnictví (ve smyslu zúčastněných potápějících restaurací). Z pořadu se brzy stal jistý fenomén, přitom rozdělil národ na dvě skupiny. Na ty, co Pohlreicha nesnáší pro jeho chování a jednání s lidmi, pro jeho sprostou mluvu a na ty, kteří milují jeho hlášky, jeho projev obecně, jeho kuchařský um a snahu zlepšit ksicht české hospody jako takové. Jednoznačně skvěle vyvedená obdoba pořadů Gordona Ramsaye, tentokrát však veselejší a tím i jaksi zábavnější. Pro mne jednoznačně nejsledovanější český pořad vůbec. (11.09.2011)

Tento pořad, který bych přiřadil do novodobých kritických Reality Show nám jako jeden z mála ukazuje, jak někteří lidé po revoluci začali podnikat v oborech, kterým ani trochu nerozumí a ještě si do své restaurace nebo hospody pozvou televizní štáb s plešatým frickem z gestapa, aby jim řekl v čem dělají chybu.Ten jim pak většinou proběhne kuchyní jak vítr, ukáže jim, že tam mají neskutečný bordel jak v tanku, Dokáže jim, že ti kuchaři co vaří ty dobroty vlastně ani kuchaři nejsou, jelikož neznají ty základní gastronomické postupy. Ukáže jim, že jsou tak tupí, že ani nedokážou vytvořit jídelní lístek, tak aby na tom vydělali, protože neumí ani malou násobilku a nakonec, aby toho nebylo málo ochutná třeba jejich guláš, co vlastně ani není guláš, ale obarvená voda s paprikovou příchutí a cibulovým podkladem .A oni se pak diví, kroutí hlavou a tváří se dotčeně, protože si ho pozvali, aby je chválil a ne, aby je kritizoval, protože si hlavně chtěli udělat reklamu, přitom se ve většině případech ztrapnili. Někdy je to i skoro jako groteska, kdy oni nadávaj na něj, on nadává na ně. Fakt sranda, pár dílů stojí za zkouknutí. I když je pravda, že nám po revoluci vyrostli restaurace jako houby po dešti, tak po zhlédnutí tohoto pořadu už chodím jen do hospod a to fakt jenom na to pivo. Za reálnost a zábavu musím dát 100%. (15.01.2021)

Extrém proti extrému...aneb diváci se počítají... a tak je tu žoviální pseudokuchař Babica versus nekompromisnímu prostořekému Pohlreichu... Nova versus Prima... ale kde je nějaké kloudné vaření? Beru to jen jako zpestření jiného úhlu pohledu...ale podvědomě jsem s Pohlreichem... Ty tam tam jsou totiž doby, kdy jsem chodil či jsme chodili do restaurace nechati se více či méně inteligentně okrást...za mé peníze chci v restaurace adekvátní službu...čerstvou... (11.03.2009)