Ano, šéfe!

Až na to "volování" se mi zdá Pohlreich jako bezvadný člověk, i když působí až moc povýšeně a tváří se, jako by v životě neudělal jedinou chybičku... Nicméně i přes tyto prkotiny se mi Ano, šéfe! jeví jako příjemné osvěžení nudných reality show posledních několika let. Pro ty, co rádi vaří, musí být podobný pořad požehnáním. (18.11.2009)

Extrém proti extrému...aneb diváci se počítají... a tak je tu žoviální pseudokuchař Babica versus nekompromisnímu prostořekému Pohlreichu... Nova versus Prima... ale kde je nějaké kloudné vaření? Beru to jen jako zpestření jiného úhlu pohledu...ale podvědomě jsem s Pohlreichem... Ty tam tam jsou totiž doby, kdy jsem chodil či jsme chodili do restaurace nechati se více či méně inteligentně okrást...za mé peníze chci v restaurace adekvátní službu...čerstvou... (11.03.2009)

Abych se přiznal, je pro mě Ano, šéfe! zjevením. V českém polistopadovém mediálním provozu nenacházím lepší televizní pořad. Zdeněk Pohlreich je nejprohnanější intrikán ze všech a celej svět řídí z tajný základny na odvrácený straně Měsíce. Casey Ryback is dead. ____ Nejzajímavější je na pořadu Zdeňka Pohlreicha způsob, s jakým demaskuje dlouhodobou obtíž české filmové publicistiky a komentaristiky, kterou je pobuřujícně odbytá stylistika. Ledabylý způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků v psaném projevu i způsob jeho výstavby činí z nejednoho textu odvar z prázdných makovic, jaký kapával z publicistických cumlů v éře domácího žurnalismu za absolutismu bachovského. Převážná většina škrabalů jazykové nuance promýšlet nemíní. Bohatě vystačí s floskulemi (neschopnost věc podrobněji analyzovat - je to zajímavé, úsměvné, kultovní; nebo malou slovní zásobu ve vlastní mateřštině - casting, brífink), jídelními metaforami (tvůrci servírují, žánrová jednohubka, labužnická podívaná, dojem z kočičko-pejskovského dortu), klišé a vžitými frázemi (než se film dovleče ke konci, postavy ožívající v barvitých reáliích, posunout tachometr na vyšší obrátky, laciný kulisy a minimální rozpočet, režisér mě opět srazil na kolena) a maloměšťáckým humorem (tělo postavy působí jako repelent sexuálního apetytu; arogantní macho s citlivostí elektrické sbíječky). Proti nim stojí jazykový purifikátor Zdeněk Pohlreich, kterému tento stav nedal spát: „Hlavně, že tady máme jukebox, ale není tu struhadlo na brambory.“, „Pánové, tímhle tempem byste mohli dělat tak maximálně svačináře v hladomorně.“, „No, to je dost, že ses konečně voholil, si byl zarostlej, jak rezervní Kristus.“ Národní buditel Zdeněk Pohlreich pokračuje tam, kde před dvě sta lety skončil Jungmann s Dobrovským – čistí, brousí, apologetizuje. Dává rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. (18.01.2010)

V poslední sérii je vidět, jak to Pohlreicha nebaví, jak je kdekoliv jinde, jenom ne na place, a úroveň jednotlivých dílů podle toho vypadá. Chápu, že česká napodobenina Gordona Ramsaye nemůže převýšit originál, ale přece jenom nějaké zaujetí by to chtělo. Co v prvních sériích šlapalo, je nyní jen vybledlý odraz sebe sama. Bez koncepce, bez nějaké skutečné pomoci, jasných pravidel dílu, někdy snad ani není jasné, co se vlastně v tom dílu děje a proč. (10.12.2012)

Na televizní poměry vpravdě luxusní záležitost!! Boj o ne/nažraného diváka naše komerční televize vzaly pěkně od podlahy a obě vyrazily s netradičními kulinářskými pořady. Mediální amatér Jiří Babica v cooking-show Babicovy dobroty versus charismatický "prdelní" Zdeněk Pohlreich, který gastronomii skutečně rozumí. Prima tu boduje na plné čáře, jen by to do budoucna chtělo více výstředních podniků a více stereotypních jídelníčků i způsobů úpravy!! Kdo někdy do gastronomie nakouknul, moc dobře ví, že realita je mnohdy ještě více alarmující.. Jen ta rádoby skrytá kamera je do očí bijící..!! "Si byl zarostlej jak rezervní Kristus!" Uvidíme, zda-li to celé postupně nezabředne do stereotypu.. (20.03.2009)