Ano, šéfe!

Když jsem poprvé viděla Ano, šéfe!, běžel v televizi zrovna díl z Vejprnic u Plzně a slovní zásoba Zdeňka Pohlreicha složená především z obměn slova vůl a kurva, mě přesvědčila, že pro mě tento pořad asi není to pravé. Snaha vyhýbat se v televizi jak Ano, šéfe!, tak i jeho hlavnímu představiteli mi vydržela pěkně dlouho. Vlastně až do doby, kdy mi má drahá sestřička o nějaký půlrok později řekla, že poslední dobou na Ano, šéfe! ujíždí a sleduje na internetu již odvysílané díly. Vkus máme velmi podobný, víceméně až na výjimky totožný, tak pro nedat této televizní senzaci ještě jednu šanci? Pustila jsem si tedy v archivu Primy několik epizod a můj názor se o 180° otočil. Ono to totiž není ani tak o ponižování účinkujících, jak se mi zpočátku zdálo, ale hlavně pomoci konkrétním podnikům na území ČR. Proč by jinak majitelé své restaurace to pořadu přihlašovali dobrovolně? Kvůli znemožnění se v televizi to asi nebude. Spíš na tom bude mít podíl fakt, že Pohlreich už řadu podniků dokázal za týden vyzvednout o třídu výš a pomohl jim vyhrabat se aspoň částečně z červených čísel. A ano, po těch několika dílech musím taky přiznat, že má Zdeněk Pohlreich i jisté charisma, které tu všichni tolik vychvalují. (31.08.2010)

Übervlasatý bonviván nás přišel naučit strkat řízek doprostřed bramborovýho salátu. Odpad za 3D gastronomii. Já fakt nehodlám při žranici dumat, jak kuchtít postavil takovou úhlednou pyramidku. Přílohu pěkně vedle prosím, sečvachtám si s masem sám a dle mé chuti. Kromě jiného nám ceckatý strýc ukazuje, že čistota nemusí být v českých restauračních zařízeních na vysoké úrovni. Odpad Zdeněčku, sereš to i poctivým, kromě toho nechci vědět, jak to v kuchyni mý oblíbený špeluňky vypadá, spoléhám na kontroly z hygieny. K princeznám a hospodám se nečuchá. Ale to jsou zástupný důvody. Představa, že někde zařezávám jako kuchař nebo jídlodej, a vleze mi tam namyšlenej truhlik, kterej do mě začne prudit, a já nemůžu, NEMŮŽU říct kam by asi tak měl jít, protože můj milovaný vykořisťovatel si chce v bedně udělat reklamu, je ukrutná. Prostě libovolný výběr - buď před národem za blbečka či dobytka, nebo si hledej jinej džob. Zvláštní. (11.04.2012)

Na televizní poměry vpravdě luxusní záležitost!! Boj o ne/nažraného diváka naše komerční televize vzaly pěkně od podlahy a obě vyrazily s netradičními kulinářskými pořady. Mediální amatér Jiří Babica v cooking-show Babicovy dobroty versus charismatický "prdelní" Zdeněk Pohlreich, který gastronomii skutečně rozumí. Prima tu boduje na plné čáře, jen by to do budoucna chtělo více výstředních podniků a více stereotypních jídelníčků i způsobů úpravy!! Kdo někdy do gastronomie nakouknul, moc dobře ví, že realita je mnohdy ještě více alarmující.. Jen ta rádoby skrytá kamera je do očí bijící..!! "Si byl zarostlej jak rezervní Kristus!" Uvidíme, zda-li to celé postupně nezabředne do stereotypu.. (20.03.2009)

jasně všichni se z pana pohlreicha třeba pohlserte:-)jako vyučenej kuchař moc dobře znám tyhle typy,hustej jak hráškovej krém,sprostej,nervózní,naprosto přesvědčenej o svoji pravdě.takovejhle debilů jsem za svojí praxi poznal mraky.není pochyb o tom,že je to určitě profesionál,bohužel stylem vydělávám si sto tisíc měsičně a víc.jeho megalomanské recepty se hodí tak do intercontinentálu a těch jeho vymazlenejch pětihvězdičkovejch že jo.von si přijede do restauračky,která je u vody,pro obyčejný lidi,vodáky a rodinky v kempech a ten vocas tam začne vyvyřovat špageta la mani fa bůh ví co vole,krevety a tyhle sračky.jak řikám profík to je,ale chová se jak debil a je už tak daleko za hranici normálních lidí,že naprosto nechápe potřeby obyčejného člověka,který si nevozí prdel v porsche a na ty jeho sračky pro takzvané gurmány není zvědavej.mimochodem dva recepty jsem zkusil,díky až budu chtít bezva znova nakrmit psa,koupim mu nějaký fajn granule. 7.3.2013: Právě sem četl článek, ve kterém tenhle imbecil mluví o české kuchyni jako o debilní a svíčkovou by prey zrušil....chcípni ty vylízanej kreténe! chcípni! (22.03.2010)

Docela zábavný (a možná i prospěšný) pořad, který nemohu sledovat pravidelně, neboť pak bych musel při každé návštěvě restaurace nejprve projít kuchyň, zkontrolovat mrazáky a personálu ukázat konkrétní potraviny, které do svého jídla nechci. Zároveň bych musel být přítomen celému procesu tvorby jídla a obzvláště bedlivě sledovat, zda-li mi na talíři nepřistane náhodný flusanec. To se radši tupě nacpu a nebudu přemýšlet o tom, že by na cestě od vesele pobíhajího kuřete do nacpání kuřecího masíčka do mé tlamičky mohla nastat nějaká chybička. (17.04.2009)