Ano, šéfe!

Je dobře, že takový pořad vznikl. Člověk mnohdy nevěří vlastním očím v jakých "hygienických" podmínkách nám hostům plichtí něco k snědku. A že je Zdeněk Pohlreich vulgární? Patří to k němu, je upřímný, nikomu nemaže med kolem pusy a hlavně - snaží se majitelům restaurací pomoct svými bohatými zkušenostmi. Jeho hlášky jsou legendární, neuvěřitelné kam na ně chodí :-))) (12.11.2012)

Až na to "volování" se mi zdá Pohlreich jako bezvadný člověk, i když působí až moc povýšeně a tváří se, jako by v životě neudělal jedinou chybičku... Nicméně i přes tyto prkotiny se mi Ano, šéfe! jeví jako příjemné osvěžení nudných reality show posledních několika let. Pro ty, co rádi vaří, musí být podobný pořad požehnáním. (18.11.2009)

Na primácké poměry až skandálně kvalitní pořad, který víceméně snese srovnání i se západním bratříčkem Gordona Ramsaye. Ano, chybí tomu pořádní facka pro majitele, když nesplní, co slíbí, závěrečný výlet na místo činu by mohl být o něco delší a detailnější, ale Pohlreich je charismatický (sakra hodně) jako jeho trademarkové "kruciprdel" a když už někam příjde, nebojí se do toho jít přes mrtvoly. Překope lístky, pošle vedení do háje a dohlédne na to, aby se to alespoň trochu rozjelo. Primácký štáb se navíc neztrácí ani po technické stránce a je vidět, že zodpovědní lidé ví, co chtějí a neváhají pro to udělat cokoliv. Což je jedině dobře. Oba palce nahoru, chuťové buňky na pozoru. Televizní zábava se odráží ode dna. (16.03.2009)

Pořady o vaření v českých televizích měly vždy otřesnou úroveň. Sledovat slintajícího Náhlovskýho s Novotnym v pořadu MY RÁDI JÍME nebo stejně tak Zbyňka Merunku mlaskajícího nad hrncem po té, co ho vyrazili ze zpravodajství na Nově, bylo utrpení. Proto jsem se pořadům o vaření vždy obloukem vyhýbal. Pohlreichův pořad ANO, ŠÉFE! se stal závanem svěžího vzduchu na televizních obrazovkách, stejně jako v zatuchlých restaurací a hospodách, které se štábem navštívili. Ten pořad měl úroveň. Konečně ho dělal člověk z oboru, který tomu opravdu rozuměl. Navíc vtipně a neotřele. Absolvoval jsem všechny díly a s chutí. Tenhle pořad zaslouží poděkování, za to, že trochu zvednul všeobecné povědomí o kultuře stravování v restauračních zařízeních. Zkrátka přijít do restaurace a dát si smažák s hranolkama už není totéž co dřív. Člověk už vybírá a cena není jediný kritérium. Jedině změna přístupu zákazníků může přinést pozitivní změně v tuzemské gastronomii. Hospody a restaurace se musí přizpůsobit požadavkům, a ty dlouhou dobu žádné nebyly. Tohle byla i průprava pro lidi, kteří svoje hospůdky vedou. Kdo má nějaký takový podnik, měl by pořad absolvovat povinně. (11.08.2011)

Mě se ten pořad moc líbí, ani to není o tom vaření, že se mě občas sbíhaj sliny, jindy se mě chce blejt, ale o přístupu Zdeňka Pohlreicha nejen k vaření, ale k místu a lidem. V poslední sérii mě až slzy očí vyhnal frajer, kterej někde v zastrčený díře v Hodoníne musel vařit absolutní bomby, vařil pro Nikyho Laudu, Arnieho a další vipíčka a najednou prostě díky neuvěřitelně silnýmu lidskýmu příběhu se ocitnul v Hodoníne a sazí ty samé super porkmy místním lidem. Ten chlap je absolutní star a přitom z něj šla pokora, skromnost a to už vůbec neberu v potaz jak se zachoval směrem ke svý ženský, to jako mít svět jen takovýhle chlapy, tak je tu ráj. Nebo ta Kačabka na konci, tu jsem znal na Košíku jsem kdysi chvíli bydlel a bolí trošku u srdce, že klasický hospody, kde hrála živá hudba, sázely jsme karty, chlastaly, žraly, občas trošku narostly svaly už vlastně mizí. Taková bývalá Briketa na Nákladovým nádraží by mohla napsat knížku neskutečných postav a příběhů, ale v dnešní době by jí sna di zakázaly protože není dostatečně sterilní, korektní atd. No tady tím výkecem chci říct jedno, pro mě Ano, šéfe není o gastru, ale o lidech a příbězích a jsem rád, že pořad dělá chlap ze starých dobrých časů. (06.06.2012)