Ano, šéfe!

Abych se přiznal, je pro mě Ano, šéfe! zjevením. V českém polistopadovém mediálním provozu nenacházím lepší televizní pořad. Zdeněk Pohlreich je nejprohnanější intrikán ze všech a celej svět řídí z tajný základny na odvrácený straně Měsíce. Casey Ryback is dead. ____ Nejzajímavější je na pořadu Zdeňka Pohlreicha způsob, s jakým demaskuje dlouhodobou obtíž české filmové publicistiky a komentaristiky, kterou je pobuřujícně odbytá stylistika. Ledabylý způsob cílevědomého výběru a uspořádání jazykových prostředků v psaném projevu i způsob jeho výstavby činí z nejednoho textu odvar z prázdných makovic, jaký kapával z publicistických cumlů v éře domácího žurnalismu za absolutismu bachovského. Převážná většina škrabalů jazykové nuance promýšlet nemíní. Bohatě vystačí s floskulemi (neschopnost věc podrobněji analyzovat - je to zajímavé, úsměvné, kultovní; nebo malou slovní zásobu ve vlastní mateřštině - casting, brífink), jídelními metaforami (tvůrci servírují, žánrová jednohubka, labužnická podívaná, dojem z kočičko-pejskovského dortu), klišé a vžitými frázemi (než se film dovleče ke konci, postavy ožívající v barvitých reáliích, posunout tachometr na vyšší obrátky, laciný kulisy a minimální rozpočet, režisér mě opět srazil na kolena) a maloměšťáckým humorem (tělo postavy působí jako repelent sexuálního apetytu; arogantní macho s citlivostí elektrické sbíječky). Proti nim stojí jazykový purifikátor Zdeněk Pohlreich, kterému tento stav nedal spát: „Hlavně, že tady máme jukebox, ale není tu struhadlo na brambory.“, „Pánové, tímhle tempem byste mohli dělat tak maximálně svačináře v hladomorně.“, „No, to je dost, že ses konečně voholil, si byl zarostlej, jak rezervní Kristus.“ Národní buditel Zdeněk Pohlreich pokračuje tam, kde před dvě sta lety skončil Jungmann s Dobrovským – čistí, brousí, apologetizuje. Dává rady Čechům, jak se hravě přiučiti češtině. (18.01.2010)

S odstupem času je pro mě Ano, šéfe! definitivně nejlepší televizní show, která se tady objevila minimálně od revoluce. Absolutně mě nezajímá, že nejde o originál, že Ramsey umí být vtipnější a drsnější. Já chci vidět českou mutaci pořadu v našich podmínkách a s typickými trademarky českých restaurací. Celou dobu se tak divák může mastit na buranství, postkomunistické malosti a neschopnosti změnit zajeté koleje. To vše ve vyhrocených situacích těsně před krachem a v některých případech i v nekonečném labyrintu dluhů. Člověk žasne, kolik primitivů se dostalo k penězům, Naštěstí většina z nich o ně rychle přišla, takže jim není třeba závidět. Ovšem je nutno přiznat, že poměr primitivů a sympaťáků se časem skoro vyrovnal a epizody byly o to emocionálnější. O Pohlreichovi jsem do té doby neslyšel, to přiznávám bez mučení, ale už během pár dílů jsem si jeho rázný styl zamiloval stejně jako většina národa. Po lehce nervózní první epizodě se brzy rozkoukal, začal brutálně hláškovat a již během první série se etabloval v jednu z největších televizních hvězd. Je navíc úžasné sledovat, jak se díl od dílu dostává do větší pohody a celé natáčení si neskutečně užívá. Show má hned několik legendárních vrcholů. Kluk, co si přišel hrát s kamením, naprosto nepochopený význam slova podnikání dvou blbů z Brna, lidský odpad podnikající v Německu (samozřejmě původem Čech), naivním snílkům oči otevírající návštěva Chicaga nebo smutný klaun Bolek, který se utápí v chlastu v té době ještě na své farmě. Třešničkou na dortu jsou pak platonické lásky, které vznikly během natáčení pořadu, když dotyčné dámy neustály sálající charisma legendárního Šéfa. Pojď, Zdéňo! (11.09.2009)

Ano, šéfe je pořad, který podle mě má smysl. Je to jeden z mála pořadů v Česku, o kterém to mohu říct. Zdeněk Pohlreich je naprosto skvělej průvodce po hospodách. Sice je takový, jaký je, ale já jsem za to rád, protože nebýt Zdeňka takového, jaký je, nikdy by se ty hospody nedokázaly změnit. Řekne všecko upřímně, na rovinu, tak jak to opravdu je. Je svůj a to se mi hrozně líbí. A záleží na lidech, co si z jeho povídání vezmou. Škoda, že některé hospody úspěchu v této soutěži vysloveně zneužívaj. Už nikdy bych tak nešel na jídlo do Šmaku v Kosmonosech nebo ke Kolejím v Benátkách nad Jizerou. Přijde mi to ubohé využívání Zdeňkova jména a jeho reputace. Každopádně to on neovlivní. On pouze hodnotí, co aktuálně vidí. Když jsem ale viděl, jak se snaží pomoct kuchařům, kteří chlastaj a jsou na tom existenčně hodně špatně...a že ho to kolikrát docela šíleně vezme, vzalo to i mě. Zdeněk Pohlreich je prostě borec a jsem hrozně rád, že tu máme člověka, který se snaží pomoct dělat hospody lepší. Upřímně i já se od té doby snažím nad jídlem víc přemýšlet a nekupovat si jenom to, co je nejlevnější. (22.03.2009)

Na české poměry nečekaně zdařilý pořad. Některé díly samozřejmě zaujmnou více, některé méně, ale já už se nemůžu dočkat, až si jednou zajdu do ´´napravené hospody´´........... ZDENĚK POHLREICH ---- VZDĚLÁNÍ ---- Gymnázium, Praha...Hotelová škola, Praha...Institute of Business Studies, Praha......PRAXE : od května 2007 hotely Imperial a Metropol, šéfkuchař 2004 - 2007 hotel Prague Marriott, šéfkuchař a odpovědný vedoucí pro restaurace Marriott a Renaissance 2002 - 2004 hotel Renaissance Praha, šéfkuchař 1998 - 2002 hotel Radisson SAS Praha, šéfkuchař 1996 - 1998 hotel Villa Voyta Praha, šéfkuchař 1993 - 1996 hotel Renaissance Praha, sous-chef 1991 - 1993 restaurace La Guillotine, Adelaide, Austrálie, šéfkuchař 1990 - 1991 restaurace Het Schellinkje, Meppel, Nizozemí, šéfkuchař 1975 - 1989 různé hotely a restaurace, Praha -----OCENĚNÍ ---- 2000 vítěz President's Award, Hong-Kong, Radisson SAS.....2001 vítěz President's Award, Cancún....Profesionální školení Cukrářský kurz na Regency College of T.A.F.E., Austrálie...LOTS training na Management School od Radisson SAS, Gothenburg, Švédsko......2002 Foundation of Leadership, Antem Marriott hotel, Mallorca 2003 kurz Creating Marriott Leadership Culture, Renaissance hotel Praha.....Mezinárodně certifikovaný školitel HACCP .......... PŘEHLEDNĚJI NA http://zivotopis.osobnosti.cz/zdenek-pohlreich.php (17.04.2009)

Překvapivě hodně kvalitní a zajímavý pořad, asi nejzajímavější co kdy Prima měla. To ale není dvakrát těžké, když se člověk koukne na ty další zrůdnosti co Prima vysílá. Originál sice neznám, ale tenhle pohled do českých restauracích mě po pár dílech zatím hodně baví, Zdeněk Pohlreich hláškuje a s vedením restaurací se fakt nepáře. Jistě pár chybiček by se našlo, ale i tak je to na Primu nadlidský výkon a mně ta hodinka vždycky příjemně uteče. Snad to vydrží. (22.03.2009)