London River
London River
London River
Režie:
Rachid BoucharebScénář:
Olivier LorelleKamera:
Jérôme AlmérasHudba:
Armand AmarHrají:
Brenda Blethyn, Sotigui Kouyaté, Francis Magee, Sami Bouajila, Roschdy Zem, Bernard Blancan, Aurélie Eltvedt, Mathieu SchiffmanObsahy(1)
Pohľad do Londýna krátko po tragických teroristických útokoch. Všade je chaos, verejnosť sa ťažko zmieruje s novou realitou. Matka sa v zlej predtuche vydáva do mesta skontrolovať dcéru, ktorá sa neozýva. Zamotáva sa do kolotoča návštev nemocníc a márnic, márne pátrajúc po jedinej dcére. S informáciou o nej, za ňou príde muž, ktorý do Londýna prišiel hľadať svojho syna. Na prvý pohľad sú obaja veľmi odlišnými ľudmi, no postupne zisťujú, že vďaka svojim deťom toho majú spoločného viac než by si chceli pripustiť. (dieFcina)
(více)Videa (1)
Recenze (30)
Upřímně jsem u něj usnula. Ten film za to nemohl, já za to mohla. Více jak 36 hodin nesmíte být vzhůru a pak si odvážně zajít na film. A proto jsem mu věnovala více a dokoukala jsem ho z pohodlí domova s prospaným tělem. A je to skvělý film, ale jde tam cítit velký amaterismus. Škoda! /// 37. LFŠ UH 2011 ()
Ožehavé téma terorismu nabízí konfrontaci dvou světů na jednom kontinentu, v jednom městě, ke které jsme přizváni, abychom si i my sami prošli malým testem. Musíme ovšem naslouchat svým myšlenkám a hlavně si je přiznat. Co se nám začne honit hlavou jako první? Tak třeba "no těch tam teda je", nebo "beztak to splichtili v tý mešitě", případně "a že jí teď ten mobil ukradne"... London River nás lehce navádí k jisté toleranci, netřeba nenávidět muslimy jako takové, provinil se jen jeden z nich, dva, tři... ne všichni. Na druhou stranu jsme svázáni obezřetností, která je přirozená a naší důvěře se tak příslušníci arabského světa příliš těšit nemohou, první pohled je znevýhodňuje, takoví Baskové nebo příslušníci IRA se v tlačenici mnohem lépe ztratí :-). Mě však mnohem více zaujala další z linií, kterou se film zabývá - jak vlastně známe svoje potomky, co o nich víme, čeho se až můžeme domýšlet?? Je normální, aby o dítěti věděl v podstatě to samé ten, kdo se výchovy prakticky vůbec neúčastnil, jako ten, co s ním žil až do jeho dospělosti? Teď a tady, když je svět tak malý a komunikační prostředky neomezené? Odhadneme, čeho by byli schopní? I o tom je příběh dvou rodičů, jejichž nejistoty, strach a napětí nechává podobně prožívat i nás... Navíc Brenda Blethyn je taková moje britská filmová máma :-) ()
London River nesoudí, London River říká, že v bolesti jsme si všichni rovni a přijít o dítě opravdu bolí ...pochopil jsem , ale jen to, nedostavil se k tomu téměř žádný emocionální záchvěv , postavy jsem politoval, to ano, ale jen tak kolem mne probloumaly a zase si šly po svém a to mi prostě nestačí. ()
Citlivý a duchovne vyspelý film, korý nikoho (teroristov) ani nič (politiku) nekritizuje, a iba úprimne súcití s obyčajnými ľuďmi, s ich bolesťou nad nezmyselnou stratou ich najbližší. Brenda Blethyn nepotrebuje komenár, Kouyaté individualistickým prejavom uhrančuje, a dokopy táto nesúrodá dvojka vytvára nezabudnuteľný stret emócií, postojov a vzájomného porozumenia. Malý silný film. ()
Přes počáteční obavy s přílišné schematičnosti a prvoplánovosti jsem byl docela potěšen. Problém je, že narativní linie jasně směřuje ke třem různým řešením, z nichž jedno skutečně nastane. Líbil se mi poslední záběr, kterému chybí obvyklá katarze. Divák tak odchází z kina bez uklidnujícího pocitu, že postavy se s nepříjemným zážitkem srovnaly a tudíž je vše v pořádku. Připomíná mi to práci Mikea Leigha, i když ten je ještě o dost lepší. ()
Reklama