Stalo se v Turíně

Tyhle filmy mám moc ráda a Maria Monicelliho ještě víc, takže hodnotím velmi pozitivně. Sociální drama s komickými prvky, z nichž jedním je pro mě takový ten vyjukaný a zdánlivě slabošský výraz M. Mastroianniho, to umí jenom on. No a pozdější věčný (kriminální) šéf, ministr, ředitel a továrník Bernard Blier v montérkách, to byl taky dobrý zážitek. Ale vážně: typicky italské zpracování jedné velmi smutné události se zobrazením celé neutěšené doby v tom nejlepším slova smyslu: velmi životné postavy, žádní zocelení hrdinové s ostře řezanými rysy, ale normální zoufalí chlápci, kteří už prostě nemůžou dál takhle žít, ani ten profesor není vylíčený čistě jako klaďas. Dále dokonale "zmáknuté" prostředí, smutek i humor, nejednostrannost, což je přesně to, co propagandistické filmy z dělnického prostředí made in socialismus postrádaly, a tím je i náhled z druhé strany barikády. Sice v pár krátkých scénkách, nicméně velmi pregnantních. I ten despotický továrník zde má svou pravdu a profesor-vůdce svou iluzi. (17.05.2011)

Zarostlý Mastroianni atypicky v roli úlisného podvodníčka, který si postupně přisvojí nejen svačiny a důvěru negramotných (a proto lehko manipulovatelných) dělníků, ale také celý film. Otevřeně levicová komedie o vážných věcech vydatně čerpá z odkazu neorealismu, ale nedovolí, aby se prostředí a existenční situace postav staly těžištěm příběhu. Tím je pro Italy příznačné znevažování důležitého boje fraškovitým humorem, založeným po vzoru grotesek z větší části na interakci postav s neživými objekty. Pěkný příklad dosažené rovnováhy mezi sociálním dramatem a groteskou nabízí jedna z posledních scén, kdy tragickou událost narušuje „profesor“ slepě šmátrající po svých ztracených brýlích. Umírněná režie s dlouhými záběry, smysluplnými pohyby kamery a tragikomickým hudebním doprovodem brání tomu, aby film sklouznul do extrémních poloh. I bez jednoho jasně vymezeného hlavního hrdiny (kterým je celá proletářská masa) si Stalo se v Turíně po celé dvě hodiny zachovává vzácnou vyváženost a uvědomělou sociální kritiku při svém širokém záběru prokládá zlehčováním rozdílů mezi italským severem a jihem (pro srovnání viz veletragický Rocco a jeho bratři, rovněž o potížích jižanů v průmyslovém severu). 80% Zajímavý komentář: sportovec (05.12.2013)

5/10 Je celkem jasne, ze takovyto kus se do socialistickeho Ceskoslovenska zkratka musel dostat - pracovnim nazvem by se mohl jmenovat treba Sirena po 20 letech. Docela me prekvapila Girardotova, kterou jsem v prvnich zaberech vubec nepoznal, zato Marcello opet nezklamal - ano, opet to nemyslim nijak lichotive. (24.11.2009)

Dlho som si zvykal na zarasteneho Mastroianniho /Velka Zranice, Zmylena neplati, La Notte/ - tu nemal kladnu, ale jednoznacne zapornu ulohu profesora Sinigagliu. Kazdopadne sa treba obrnit trpezlivostou, kym sa film rozjede, napokon ma 126 minut. potom uz asi v polke film chyti dych, ide tu o strajk zamestnancov versus majitelia. Znamych xichtov je tu ale pozehnane, konkretne napriklad Renato Salvatori /Ostrov V Ohni, Korist 1971, Cikan a Povidka o Policajtovi s istym Delonom/, dalej tu hraje Bernard Blier /Velky Blondyn s cernou botou, Miei Amici 1975, Jo /, Francois Perier /Policejni kolt vzor 357, Ve statnim zajmu/, a skvela Annie Girardot /Jeden Hot a druhý Cehy, Prozit si sve peklo/. Monicelli ako reziser sa ukazal, film bol platny a zaoberal sa velmi realnymi udalostami roku 1963, ale kludne by fungoval aj roku 2019 - s modernymi kulisami pochopitelne. Amarcord ma pravdu, co vsetko sa stihne vtesnat do dvoch hodin filmu, to sa vidi len zriedka : 89 % (17.09.2019)

Vyborny film o pravech delniku v turinske textilce. Film je plny energie a touhy po lepsim zivote. Skvela kamera a hutna atmosfera v hromade scen. Davam plny pocet, jen me trochu mrzi volnejsi tempo ve zhruba 2/3 filmu ( od zeleznicni nehody po prichod kriminalni policie ). Herecke vykony take velmi dobre. V kinematografii povalecne Evropy nemeli Italove konkurenci. (26.11.2009)