Rozvod po italsku

Jedna z ohromných klasik italského neorealismu. Svět Sicílie se svou chudobou, nevzdělaností lidí, zastaralými názory, prostě ostrov se svým vlastním světem. Mastroianni jako pan baron a k tomu moje dvě oblíbenkyně Daniela Rocca a Stefania Sandrelli. Jak se nejlépe zbavit manželky, když je rozvod nemožný? Italský návod naleznete zde. (26.08.2011)

Marcello Mastroianni má u mě otevřený účet už dlouho a ne vždy tam přibývá absolutorium. Zatímco Sladký život jsem možná i kvůli druhému dabingu nestrávil nejlépe a ještě i Krevní pouto ze stejného důvodu nedopadlo (u všeho byla Sophia Loren, ale to je spíš hříčka náhody), většinu filmů s MM snáším dobře. Ačkoliv Rozvod je nejblíže právě Felliniho opusu (Fellini bude vinen), je to úplně jiná káva. Zase to má na svědomí dabingová škola z nejlepších, tentokrát Studio pro úpravu zahraničních filmů s Václavem Krškou v režii, ale i když Rozvod není komedií kde si potrháte břich, je to hodně nekorektní film (taky fandit chlapovi, že chce zabít svojí starou, jenom protože se mu líbí mladší...), který si vás ale podmaní, Fefemu začnete držet pěsti, protože jeho Rosalia je skutečná čarodějnice, a Angela nevinný poklad. Když má být vějičkou Sváťa Beneš, a novým švárou, který rozhodně není žádný svatoušek, Vladimír Hrubý, v sicilském pojetí (krásné lokality, opět je tu Ragusa, kde se točili i Úctyhodní lidé), musí to dopadnout na výbornou. Aspoň pro diváka. Chudák Fefe! (11.12.2016)

Kdysi mě to bavilo, dnneska už bych u toho vydržel sotva. Irituje mě už nevhodně přehnaný název filmu. Jak to bylo tehdy, třeba i běžné, tak to dneska má už od tehdejší běžnosti daleko. Evropa i kultury jednotlivých států se změnily, a to díky další vlně obyvatelstva co střídá tu předchozí.*** Inu, kde ty loňské sněhy jsou, a příští rok už zase ty letošní sněhy nikdo nenajde...*** (5.10.2010) (05.10.2010)

Jakkoliv byl Marčelo geniální herec a mám ho jako herce velmi ráda, tahle slátanina mě vždy už během první třetiny dokázala tak otrávit, že jsem to nikdy nedokoukala a už nikdy nedokoukám. Zvolená forma vyprávění a práce s námětem jdou úplně mimo mě. Pro mě komedie spíše k pláči a k unudění se k smrti. Díky, ne! (27.12.2021)

Jen co bujaře knírkem zamr/s/ká. Pomlaskne si a už líčí, vymýšlí. V duchu srší nápady a plány, jak se zbavit své zákonité ženy, přistihnout a konfrontovat ji in flagranti...Dnes svádí, zítra opouští. Manželské okovy jsou mu na obtíž. Čile páře svatební košile, dlouze je má na sobě, ale s čím kdo zachází...Kdeže krásný, sladký život italský. Po neděli pondělí přichází. (11.07.2017)