Přízrak lásky

Nevím, jestli škatulka hororu tomu filmu spíše neškodí... přesto, že tématem nadpřirozených sil a duchů mrtvých lidí do žánru hororu skutečně spadá, hororový zážitek v tom tradičním slova smyslu divákovi určitě nabídnout nedokáže. Jde totiž o výrazně pocitové romantické drama s jistým mysteriózním a současně melancholickým nádechem, které za mě občas bohužel i trochu ztrácí na pohltivé atmosféře a zvláště rozjezd v první polovině mi tu občas připadal trochu nevýrazný. Přiznávám, že jsem se spočátku do té zvláštní atmosféry a velmi pomalu se odhalujícího tajemství dostával hůře... Nicméné ve scénách, kde ta melancholie, tajuplnost a něžná romantika kdesi mezi nebem a zemí fungují, si film bohatě vystačí i s potemnělými komorními prostory a často jen dvěma herci, kteří ve společných dialozích vytvářejí z Přízraku lásky působivou podívanou. S velkým příchodem Romy Schneiderové v její plné kráse na scénu naplno ožil i celý film, doposud jakoby puštěný jenom na půl plynu, a Romy mi opět potvrdila svou jedinečnost spočívající v obrovském kouzlu a šarmu její osobnosti, stejně jako v nenahraditelném talentu. Této paní herečce se stačilo leckdy podívat do kamery, aby si podmanila diváka a zároveň tím pohledem vyjádřila vše podstatné o své postavě, a tento film právě na fascinujícím výkonu madam Romy hodně stojí. [75%] (22.12.2021)

Poté, co jsem se dočkala dolisu od LK, mohla jsem si přidat další dílek puzzle do svého soukromého studia filmové dráhy věčně nevděčné Romy Schneiderové. V tomto sólu Marcella Mastroianniho se Romy dočkala zajímavé práce s vlastní proměnou ve dvojím časovém horizontu a tedy dík za její herecký výkon de facto náleží týmu maskérů. Ostatně Marcellovo objevování pravdy a jeho vnitřní komentáře prostého děje tvoří základní dominantu a spolu s hudbou Rize Ortolaniho jsou tím nejlepším z celého filmu. Co na tom, že Schneiderová tak blízko vlastní smrti sehrála ducha? To už by byl přeci jen docela jiný příběh. (30.07.2009)

Snový příběh snového vztahu se záhrobní příchutí je více než hororem podobenstvím o zatuchlých koutech duše každého z nás. Z minima tu režisér i scénárista vytěžují maximum založené na výkonech obou protagonistů - Mastroianniho i nešťastné, předčasně zesnulé Romy Schneiderové. Zužovat žánr filmu do jednoznačné žánrové charakteristiky není výstižné. Spíše se dá mluvit o jakémsi uměleckém dušezpytu a o tom, nakolik toto nesnadné téma s atraktivním hereckým obsazením bylo zvládnuto. Nepředpojatý divák s touhou zaměstnávat šedou kůru mozkovou nepochybí, uchýlí-li se k pozitivní variantě své odpovědi. (17.09.2007)

Přeslazené melodrama s nesympatickým a slabošským donchuánem pod pantoflí Mastroiannim, jehož pro našeho diváka díkybohu alespoň vylepšil skvělý Eduard Cupák. Klasická červená knihovna opepřená mysteriozní zápletkou, kde se nabízí hned dvě možná vysvětlení, nadpřirozené nebo psychologické. Obě varianty vyvolávají otázky, jejichž nezodpovězení mne však zanechalo zcela chladným, stejně jako celý příběh o lásce bez hranic...božínku. Dvě hvězdy za český dabing a podříznutou domovnici. (30.03.2020)

Mě tedy nevyděsíte, Nino Conti! Prosím vás, prý horor a že mrazí, jste asi ničehož hrozného ještě neviděli, ne? Skutečnost je taková - dialogy škrobené, až se chce obdivovat herce, jaké k nim dokázali přihodit výrazy, archaické obraty typu byla to andělíčkářka, trocha průhledného úmyslného klamu, plná odpovědnost mlhy za celou atmosférickou tíhu a pcháá - žabí rizoto:-D... U Marcella dobrý a za výstupy krásné Romy, víc mrtvé než živé, stála především dovednost maskérů, jinak kapku morbidní pozdní romantika s poetickou pointou... takže, po otevření ihned spotřebujte, na disku neskladujte. (28.01.2014)