Zvláštní den

Tenkrát, v osmatřicátém, nadešel velký den. Přijede spřízněný vůdce spřátelené země a upevní se tak vzájemné pouto ve společném boji. A jednou na to budeme všichni vzpomínat... Anebo že by to bylo jinak? Je velká událost skutečně tak velká?, jak by i klidně mohl znít plakátový slogan zvoucí do biografu. Což se koneckonců dá přenést i do reálného světa, lze například srovnat s našimi spartakiádami (na ty se taky určitě těšilo spousta lidí a... netřeba opakovat slova), nechci však degradovat film na jedno mnoha reflexí krušnější minulosti, ta myšlenka funguje i apoliticky, kdy mě dělá potěšení nějaká událost, zatímco ostatní si v duchu pomyslí, co na tom tak asi vidím... Kinematografickým okem jde o opakování trendu pozdních filmů velkého dua Mastroianni-Loren: oba ztvárňují něco jiného, než by většina diváků čekala. Zvláště překvapí dámská polovina, kterou kdekdo včetně mne vnímá jako ztělesněnou atraktivitu, a v případě Marcella se v kontextu doby jedná také o jisté překvapení. Platí však to, co se mi u filmů vyplácí tak nějak všeobecně - a to, že je lepší dopředu nic nevědět, což zrovna v tomto případě úplně nevyšlo, přičemž bych nenašel velký zástup děl, u kterého se spoileruje s takovou chutí, bez uvědomění si, jak takové vyzrazení něčeho může zážitek ovlivnit. Kritickou i diváckou obec rád posílím v názoru, že ač děj nepatří k rozvrstvenějším, snímku to nijak neubírá, osobně jsem na to po celou dobu trvání ani nepomyslel. Kde hledat důvod? Pravděpodobně v přesném vystižení dobové atmosféry, konkrétně kombinaci dokumentárních obrazových i zvukových vsuvek s prostým popisem lidské mentality (aneb, stačí jeden další element v domě a o napětí a jakési dobrodružství je postaráno). Závěr nás po příjemně stráveném čase lehce zavane smutkem s přirozeně se nabízející otázkou "jak to asi bylo dál?". Z toho, co však vím, bych případné pokračování ale znát nechtěl. 90% (09.03.2021)

----- "Vždyť se chová tak vybraně, jako gentleman, nemůže to být ANTIFAŠISTA !" ----- Zvláštní den, natvrdo orámovaný přímým přenosem velkolepé přehlídky na počest oficiální návštěvy samotného Adolfa Hitlera ... zvláštní den, striktně oddělený neúprosným během času od včerejška i od zítřka ... zvláštní den, nečekaně významný pro dva ztracence ve vleku osudu ... zvláštní den, obtěžkaný nevyhnutelností věcí příštích - aniž by si byl vědom jejich dosahu. (02.09.2020)

Pro většinu Italů historický den, o kterém měli v úmyslu za iks let vyprávět svým dětem a vnukům. Minimálně dva lidi se však všeobecného veselí a průvodů neúčastní - prostá žena v domácnosti Antoinetta a bývalý rozhlasový hlasatel Gabriel. S jejich náhodným setkáním se současně střetávají dva světy: Svatá prostota, naivita, avšak také frustrace z machistického prostředí na straně Antoinetty a zoufalství pramenící z naprosté ostrakizace na straně Gabriela. Jejich vztah, odehrávající se ve velmi krátkém časovém úseku několika hodin jednoho zvláštního dne, velmi výstižně poukazuje na život a možné role obyčejných lidí v totalitním systému. Jinakost je démonizována (homosexualita, volnomyšlenkářství), většinou vítězí hrubá síla (všudypřítomný rozhlasový přenos z vítání Hitlera, nevěrný manžel), primitivní vlastenectví, vzájemné šmírování a nedůvěra (sousedka) a nakonec i lhostejnost k druhé lidské bytosti. Zvláštní den poskytl dvojici Lorenová/Mastroianni netypické role, se kterými si poradili tak, že ani čeští obrozenci nevymysleli vhodné adjektivum, kterým by se tito herci v tomto filmu dali pochválit :-) Není co vytknout, Zvláštní den je zážitek. __ (Dlouho mě nepobavilo nic tak, jako komentář na imdb.com k tomuto filmu od přispěvatele s nickem Bo Schreurs - Ve filmu opravdu nikdo neumře, není tam žádná akce, žádná nahota, prostě nic takového. Je to prostě nuda pro lidi, kteří od filmu čekají akci, zabíjení, krev a nějakou tu děsivou scénu... ) (14.02.2010)

Díky Dwaynovi jsem si vzpomněla na tenhle zvláštní film, který jsem viděla takhle jednou v noci před spoustou let a ve kterém mě prvně napadlo, jak ta nádherná Sophie dokáže opravdu vypadat jako uhoněná žena a přesto to dává s grácií sobě vlastní. Fašistická Itálie, miláček Duce, přehlídka....je zde i druhá tvář této doby. Hned vedle se nastěhuje Marcello. A všechno se může zdát být jinak. Osamělí lidé v opuštěném domě...herecký koncert dvou hvězd. (27.06.2014)

Některé filmy zrají jako víno (alespoň o vínu se to říká), jiné se obrušují, ztrácejí svoji emotivnost, napětí povoluje jako u starých kšand. Zvláštní den, nebyl ani tak particolare, nebo speciale, spíš singolare (jedinečný), ammirabile (podivuhodný) nebo dokonce commemorabile (pamětihodný). Náhodné setkání dvou zdánlivě sociálních nepřátel, které se protáhlo přes celé oslavy Hitlerovy návštěvy v Římě, se vyčeřilo z roztoku vzájemmného nepochopení (on je nepřítel národa, ona je šťastná žena v domácnosti) ve vřelé sympatie muže i ženy. Pokud se Gabriel vymezuje negativně (Nel tuo album é scritto: ''L'uomo deve essere marito, padre e soIdato... Io non sono marito ni padre ni soldato" - Do alba sis napsala, že muž musí být manželem, otcem a vojákem. Já /ale/ nejsem manžel, otec, ani voják), říká tím, co všechno pro ni může být (milenec, partner, ochránce). Pozn.: Tím dnem byl opravdu 8.5.1938? Moc mi to neštymuje. Nejspíš to bylo "al fatidico 6 maggio del 1938" - osudového 6. května. (19.12.2017)