Včera, dnes a zítra

První část mě asi vzala nejvíc, mělo to ještě takový zvláštní nádech něčeho, co jsem v druhé části již postrádal. Tam jsem bezpečně rozpoznal Royce a stejné herce. A třetí kapitola mě již jaksi unikala. Nechci říci,že to bylo špatné, to vůbec ne, partnerské vztahy byly vykresleny bravurně a Itálie vyobrazená tak jak má být (i když poskrovnu) jen jsem postrádal určitý šmrnc a noblesu, ktarou v tomto období kinematografie leckde pociťuji mnohem více. Místy jsem se ale opravdu od srdce bavil. (08.12.2009)

Konečně jsem se dostal k povinnému filmu pro nás, Holzmannovy milovníky. Bohužel, pořádně jsem viděl jen první povídku, protože stačilo nahlas vyřčené nevinné srovnání postavy mé partnerky s postavou Sophie po sedmi(!) těhotenstvích a od té chvíle jsem sledoval děj jen jedním okem, druhým jsem zkrátka nemohl. Nejsem bystrozraký, abych viděl skrz studený obklad, že. Jinak jsem kroutil hlavou nad tou nelogičností, žádná normální matka sedmi dětí se nebude snažit dostat z vězení, kde má s sebou děti jenom dvě, a těch zbylých pět visí doma na krku tatínkovi. Naopak by si snažila tu pohodu co nejvíce prodloužit. Ke druhé povídce snad jen větu na účet Lorenové, "pěkně na šestou k pásu do továrny, ony by tě ty pseudoromantické kecy přešly!". A třetí povídka na mě působila značně depresivně. Chudák kluk, na chvilku se mu blýskla šance na normální život, než ho spojený kartel babičky, dědečka, prostitutky a jejího zákazníka přinutil vrátit se na kněžskou dráhu. V tichu klášterní kobky musel Lorenovou sublimovat pěkně dlouho. (07.08.2023)

Opět se mi potvrdila má dávná domněnka, že Sophia Loren patří k nejpřeceňovanějším evropským herečkám. Máchání rukama, chrlení slov s rotací kulometu a dělání velkých očí z nikoho ještě umělce neučinil. Naproti tomu Marcello Mastroianni je v každé své roli excelentní. První povídka za tři hvězdičky, druhá za tři a půl a třetí za čtyři a půl, tak nějak se mi chce celkově dát čtyři za výborný sociální průřez společností. (02.08.2010)

3 mužsko-ženské príbehy. Každý v inej atmosfére, s inou témou, každý v inom prostredí. S typickým talianskym temperamentom, rýchlosťou a vtipom, ktorý má aj frky typu: "Ako by som si na vás nepamätala: fúzatý, pomenší a fašista. To dá rozum, že budem voliť vás!" Nakoniec však z filmu ostal pamätný len Lorenovej veľmi decentný striptíz, ktorý bol taký, aký vo filme stačí. Netreba veľa ukazovať, aby to bolo umenie. A zopakovala ho aj po 30 rokoch, hoci zub času vidieť. Príbehy nemajú žiadnu dejovú súvislosť, ale vidieť v nich, že pri Lorenovej bol aj Mastroianni herecky submisívny, vlastne ani nebol, to jej dominancia tak veľmi prerážala. (22.01.2024)

Výborná neskutečně sympatická (troj)komedie, ve které září OBĚ živelné italské superstar - Lorenka stejně jako Mastroianni. Sušší chlebový prostředek tohoto obráceného sendviče, plácnutý mezi dvěma luxusními plátky šťavnaté mortadelly, je sice jen takové slabší vypointované intermezzo, ale jako celek chutná Včera, dnes a zítra božsky v každý den a každou hodinu. Nevím sice, co jsem čekal, ale určitě to nebyl nadčasový film, ke kterému budu schopný se pravidelně vracet. (06.01.2018)