Pod vlivem lásky

"I úchyl má svoji perverzní čest." aneb 4 hodiny filmu točeného evidentně pod hlesem: šílenci a úchylové všeho světa, spojte se! Musím uznat, že Šion Sono to má natočeno opět výdatně, enormně dlouhou stopáž dokáže naplnit tak, aby se stále něco dělo, propojit funkčně více zápletek a motivů... Přestože tu Sono často využívá postupy, prvky a motivy, s jakými jsem se u něj už víckrát setkal v jeho dřívějších i novějších filmech a mnohé mě tudíž už tolik nepřekvapily, zároveň se mu opět podařilo přijít s více scénami, kde mě notnou dávkou originality doslova posadil na zadek (třeba akční zaučování v úchylném fotografování, s trojicí jako z nějaké bizarní sekty, mě v první hodině dost odrovnalo, to může vymyslet asi fakt jen Sono :D ) nebo jindy úderně zapůsobit sílou rozehraného okamžiku. A některé rodinné scény s náboženskou linií a rozporuplnou postavou otce a kněze v jedné osobě, či více silných emotivních vzplanutí lásky na pozadí hraničních okolností (nakolik se můžou zdát svou vypjatostí i s typickým japonským afektem přehnané) tu silnou údernost v sobě mají a slušně naplňují film i v dramatické rovině. Na druhé straně stejně jako v Hazardu i Bad filmu se Sonův děj zas točí kolem mladistvých postav s tak zvráceným počínáním, že můj zájem o ně i přes režisérův talent vést divoký děj občas upadal a probíhal na nevyrovnané sinusoidě. Scén, kdy mě sledování této dlouhé „voyeuristické odysey“ začalo míjet až lézt na nervy, tak nebylo zrovna málo a... prostě jsme si se Sonem jednou zas úplně nesedli. Zvláště, když tu zamíchal i akční kung-fu / karate boje, krvavé gejzíry à la Tarantino i několik totálně ujetých nechutností (jedna přijde už těsně po hodině). / Ač je mnohými tady Pod vlivem lásky označováno jako Sonovo opus magnum a také proto jsem ho chtěl vidět, nemohu si pomoct: je dost jiných Sonových filmů v čele s Hiso hiso boši, z nichž jsem si odnesl pozitivnější zážitek. [65%] (21.12.2023)

UFF-Tak tohle byla hodně intenzivní, dlouhá, náročná a hlavně cenná lekce z japkovské filmařiny. Film vás protáhne opravdu vším možným i nemožným a na konci budete mít hlavu jako balón(ať chcete nebo ne)......Rozhodně to není jednoduchá zábavička jen tak pro někoho(a ani já nebudu předstírat,že jsem to všechno pobral)....Těch 237minut rozhodně nenudí ale jsou zatraceně znát a to jak fyzicky(sedět 4h na prdeli není žádná prdel) tak psychicky(nechat si 4h dělat z mozku bramboračku není žádná prdel).....=Prostě zážitek se vším co k tomu patří=cca 90% (20.03.2011)

Sion Sono je režisér takového borefestu jako Večeře u Noriko (jeden z mála filmů, ze kterých jsem kdy ve Varech odešel), a fakt bych nečekal, že od něj někdy uvidím film, který je delší než rozšířená verze (!) Návratu krále (nepočítáme-li titulky), a nebudu se u něj vůbec nudit. Mírné zkrácení by sice neuškodilo, ale i tak to uběhlo mnohem rychleji než minutáž naznačuje. A jaký je to film? Monumentální, provokativní, vtipný, bizarní, hysterický, smutný, úchylný, brutální, zamilovaný, teatrální, vizionářský, úsměvný... prostě japonský. (19.11.2009)

Rozložili jsme si Love Exposure na tři části a hlásíme, že by to šlo. V podstatě i jednotlivé třetiny jsou dostatečně odlišné a hlavně nadupané. Hodně nadupané. Originalitou by jste naplnili osm lavorů a ještě by trochu přetejkalo. 4 hodiny nabídnou epos se vším všudy. Přijde mi, jako by někdo chtěl dát obrovskou facku těm, kteří tvrdili, že na lásku už se nic originálního natočit nedá a vůbec, že dneska film zabředá do bahna. Jenže, když se agresor připravoval k facce, rozmyslel se a nakopl všechny ty kritiky přímo do rozkroku. Uznávám, že během poslední třetiny už jsem si říkal, že zřejmě nápady došly a teď už to jen tak nějak dotlučeme (abych byl přesný, tak jsem nebyl zrovna nadšen z "kapitulací" "záporáka") , ale finální scéna mi naznačila, že nemám zlobit, jinak ten kopanec taktéž schytám. (04.03.2012)

Musím pochválit rozlišení žluťáků. Výjimečně jsem se v postavičkách neztrácel. Jeden žluťák je obarvený na blond, druhý má culík. Zkrátka fantazie. Pětihvězdičkové pasáže se objevovaly bez debat. Udržet takové tempo po celé 4 hodiny je však úkol, se kterým by si neporadil ani samotný Bůh! Třeba hned ta úvodní část, kdy se synáček snaží nazlobit svého otce svatého otce, nemá chybičku. Jeho zběsilé pokusy vyeskalují až v nejvtipnější část, kdy si nejdříve hlavní hrdina projde náročným výcvikem na fotiče ženských rozkroků a započne tak úžasnou kariéru. Výběr hudby byl luxusní a hudba provázela diváka téměř kompletní stopáží, takže se razantně zredukovaly jeho možnosti usnout. Film oplývá neskutečnou originalitou. Režisér Šion Sono natočil film v ryze babickovském stylu. Nacpal do něj opravdu všechno a jsem tuze rád, že to s ním producenti ukecali na výsledné "jen" 4 hodinky. K mému údivu mi výsledný produkt docela chutnal. Mám trošku slabost pro šílené šílenosti. Celkově bych své hodnocení posadil někam ke třem hvězdám. Rozhodně jsem viděl filmy výrazně perverznější a zvrhlejší, čímž rozhodně nechci napsat, že by tento nebyl více než dostatečně. Výjimečný byl však hlavně v tom, že by si zřejmě odnesl pomyslnou sošku za množství prvků a žánrů, které hravě zvládl do sebe zakomponovat, přičemž nepřestal úplně dávat smysl. I když děj to byl teda maximálně šílený a duševní zdraví režiséra by si určitě zasloužilo překontrolovat. (06.05.2016)