Pod vlivem lásky

Čtyřhodinový emocionální masakr, který jsem zkoukla na dvě poloviny. Najdete zde snad úplně všechny lidské vlastnosti, od fanatismu církve, sexuální úchylnosti i čistou lásku. Celou třetinu filmu byla jediná doprovodná hudba Bolero od Ravela. Miluju tuhle skladbu. Předpokládám že drtivá většina zná citované pasáže z Kazatele, občas se používají i pro ateisty, kteří žasnou nad jejich čistotou. Bohužel se trefily do té doby, kdy další osoba mě drahá odešla tam někam k Duhovému mostu. Každopádně doporučuji shlédnout. (02.10.2014)

Skutečně geniální jízda, která člověka s naprostou plynulostí a osobní jistotou provede mnoha žánry filmu. Od komedie až po drama, martial arts, gore, filosofické otázky, náboženství, křesťanství, problematiku rodinných vztahů a já nevím po co ještě. Přitom naprosto pevně drží film "na nohou", není to absolutně žádná spatlanina a ty 4 hodiny utečou jako nic. Největší genialitou na tomto filmu zřejmě je, že ani vteřinu nenudí, není v něm jedinná část, která by nezaujala, nepobavila nebo nudila!!! Není to výpravný film, ale spíše jednoduché komorní drama o vztahu několika postav a jedné dosti netradiční lásce dvou mladých lidí. Plus problematika sekt a náboženství. Je to geniální dílo, jeden z nejlepších asijských filmů, jaký jsem kdy v životě viděl a vřele jej všem doporučuji. 100% japonské!!! Důkladnější koment není v mých silách kvůli délce, rozsahu a obrovskému záběru tohoto majstrštyku ... (26.03.2010)

Dokonalost. Je to tak precizně promyšlený snímek, dopilovaný k dokonalosti a tomu by dvě hodiny rozhodně nestačily. Během těch čtyř hodin mě ani nenapadlo pomyslet si, že je to moc dlouhé nebo nudné, naopak jsem jsem si říkala, jak moc mě to baví a jsem zvědavá, jak se bude dál vyvíjet. Příběh je příběhem o lásce trochu jinak, ale o krásné lásce. Všechny postavy jsou tak trochu nenormální a mají své „original sins“, ale přitom jsou lidské a většina z nich se dá pochopit. Vystupují zde osoby perverzní, ale snímek sám o sobě perverzní není, jen roztomile provokativní a divák/divačka jej musím brát trochu s nadhledem. Má zvláštní, poutavou atmosféru, je vtipný, děsivý i smutný, vyvolá směsici nejrůznějších pocitů. Pro mě jistě jeden z nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Nedá se říci nic jiného, než že je třeba se na Ai no mukidaši podívat, aby člověk pochopil tu genialitu, ale bezpochyby se najdou i tací, kterým podobný styl filmů nesedne a se znechucením jej hodí do odpadu, takže jej nelze doporučit každému. Já nemohu být spokojenější. (17.07.2010)

Psáno pod vlivem bezprostředního šoku: "Ty brďo!" Okamžitě přiznávám, že jsem něco podobného ještě nikdy neviděl. Vynikající! Něco tak šíleného, romantického, úchylného, hysterického, realistického, krutého, zamilovaného, s pocity na zvracení, svěžího (to vše dohromady a přitom to není slátanina), nervy převracejícího a dějem manipulujícího jsem nekoukal, ani nepamatuju. A taky jsem si v průběhu žádného filmu už dlouho neuvědomoval, jak moc si přeju, aby se dva lidé vzájemně potkali (jak to dopadne, neprozrazuji - toto je asijská kinematografie a ta může doopravdy skončit jakkoli). Scénu citování z bible (konkrétně listu Korinťanům) na pláži z druhé poloviny filmu už teď zařazuji mezi nejpodmanivější a nejkrásnější filmové scény, jaké znám (a nejextravagantnější kázeň, jakou jsem kdy poslouchal). Prostě ... tento film se musí "prožít". Přál bych si, aby film trval ještě o několik minut déle. ■ Po třetím a čtvrtém vidění: Méně se směji (téměř vůbec), víc si uvědomuji, že to je o lásce. Každá z hlavních postav vlastně prožívá své "období šílenství" (ve kterém je paradoxně nejvýraznější), každá svým způsobem miluje, je přitahována nebo fascinována. Líbí se mi, když si jedna postava něco pomyslí a druhá jí myšlenkou odpoví (přičemž logicky nemohla o dotyčné myšlence vědět), líbí se mi "dialog", který vlastně neexistuje (obě postavy spolu reálně nehovoří), fascinuje mě hudební doprovod k mnoha scénám (vynikající). Film místy absurdností (tři přátelé přikrčeni za kamenem pár metrů od hovořící dvojice, přičemž si je jeden z dvojice jakoby vůbec neuvědomoval a nereaguje na ně) připomíná divadlo, což však pranic nevadí, protože si to člověk vlastně ani neuvědomuje (a pokud ano, nemá problém konzumovat návnadu i s navijákem). (16.04.2011)

Wow! Omlouvám se za tohle extrémně imbecilní citoslovce, ale odpovídající český ekvivalent mě nenapadá. Po prvním zhlédnutí tohohle kousku byla před lety definitivně zpečetěna moje fascinace vyšinutou japonskou popkulturou, která má už navždy mou nehynoucí lásku a obdiv. Myslím, že od mé srdcovky True Romance, jsem neviděl úžasnější a ujetější love story, než je tenhle japonský skvost. A od mé další srdcovky Life of Brian, jsem neviděl vytříbenější satiru na křesťanství, respektive na sektářství. Ale teď trochu zjednodušuju, Ai no mukidaši je film ještě mnohem pestřejší a mnohovrstevnatější... Navíc Hikari Micušima je vrcholně sladká a fantastická, sladký jako cumel je i Takahiro Nišidžima, hudba je krásná (nejen ten "náš" Beethoven a Ravel, ale i "jejich" Yura yura teikoku)... Nemá cenu to tu nějak víc rozpitvávat - nenechte se odradit dlouhou stopáží, kdo má uši k slyšení, slyš, kdo má oči k vidění, hleď... a "Ježíši, odpusť těm kreténům". Amen. (15.04.2014)