Pod vlivem lásky

Musím pochválit rozlišení žluťáků. Výjimečně jsem se v postavičkách neztrácel. Jeden žluťák je obarvený na blond, druhý má culík. Zkrátka fantazie. Pětihvězdičkové pasáže se objevovaly bez debat. Udržet takové tempo po celé 4 hodiny je však úkol, se kterým by si neporadil ani samotný Bůh! Třeba hned ta úvodní část, kdy se synáček snaží nazlobit svého otce svatého otce, nemá chybičku. Jeho zběsilé pokusy vyeskalují až v nejvtipnější část, kdy si nejdříve hlavní hrdina projde náročným výcvikem na fotiče ženských rozkroků a započne tak úžasnou kariéru. Výběr hudby byl luxusní a hudba provázela diváka téměř kompletní stopáží, takže se razantně zredukovaly jeho možnosti usnout. Film oplývá neskutečnou originalitou. Režisér Šion Sono natočil film v ryze babickovském stylu. Nacpal do něj opravdu všechno a jsem tuze rád, že to s ním producenti ukecali na výsledné "jen" 4 hodinky. K mému údivu mi výsledný produkt docela chutnal. Mám trošku slabost pro šílené šílenosti. Celkově bych své hodnocení posadil někam ke třem hvězdám. Rozhodně jsem viděl filmy výrazně perverznější a zvrhlejší, čímž rozhodně nechci napsat, že by tento nebyl více než dostatečně. Výjimečný byl však hlavně v tom, že by si zřejmě odnesl pomyslnou sošku za množství prvků a žánrů, které hravě zvládl do sebe zakomponovat, přičemž nepřestal úplně dávat smysl. I když děj to byl teda maximálně šílený a duševní zdraví režiséra by si určitě zasloužilo překontrolovat. (06.05.2016)

Dynamický, pod kožu lezúci epos o láske, náboženských otázkach a umení nepozorovaného fotenia ženských nohavičiek. Hlboká sonda do vnútra sveta rôznych úchyliek, mánií a duševne narušených jedincov. Sonovi sa podarilo vytvoriť akúsi čudno smiešnu karikatúru, v ktorej spoločenské problémy (hlavne v súvislosti s mladšou generáciou a pozeraním animovaných seriálov) nadobúdajú bizarný, uletený charakter. Užil som si každú minútu, neuveriteľne uhrančivé veľdielo. Videné v rámci Season Challenge Tour. (18.09.2015)

Po této neuvěřitelné podívané ode mě už málokterý film o lásce dostane pět hvězdiček. Na začátku jsem byl skeptický hlupák, rozhodnutý zabít 4 hodiny koukáním na hovadiny. Že to bude tak hluboký zážitek, po jehož konci si budu přát, aby to bylo dělší, číst bibli, poslouchat beethovena a přemýšlet o lásce a o životě, to jsem opravdu nečekal... Sono je génius! (27.05.2012)

Tohle jest Film s velkým F. Těžko říci, kolik hodin bych musel strávit popisem veškerých zážitků z každé minuty této šílenosti, ale rozhodně to nemám v úmyslu zkoušet, neboť by to v tom případě chtělo hodně času a kofeinu, přičemž ani jednoho nemá má maličkost dostatek. Zkusím se tedy omezit jen na to nejpodstatnější. –– Za prvé: je to šílený film. Nedělá mi problém zaškatulkovat jej jako jeden z nejšílenějších filmů, jaké jsem doposud viděl, a to do stejné sorty, v jaké mám například Antikrista, Turkish Star Wars nebo The Room. Čtyřhodinový epos, v němž se stříhají penisy, hledá Panna Marie, stalkuje ostošest, praktikuje umění fotografování ženských kalhotek, dělají perverzní zpovědi a vybuchují bomby, prostě nemůže být úplně normálním filmem ani na japonské poměry. –– Za druhé: takovou plejádu emocí a žánrů, jako je právě v tomto snímku, najdete v jednom filmu jen těžko. Jednou se smějete, až vám slzy tečou z očí, podruhé jste zhrozeni a zhnusení děním na obrazovce, potřetí jste úplně napjatí jak struna, počtvrté se nostalgicky uculujete a popáté se popadáte za hlavu s myšlenkou, jaká že je to blbost. Sledujete totiž zároveň nervy drásající krvák, kriminálku, thriller, romantickou komedii, parodii, bojový film, film s duchovním tématem, akční film, erotiku… a určitě jsem na něco ještě zapomněl. To všechno v tomhle filmu najdete. –– A to nejdůležitější je za třetí: všechno výše jmenované spolu perfektně funguje. Ne, opravdu nevěřím tomu, že by film, který by výše uvedené prvky obsahoval, uměl vyvolat stejné emoce a zároveň se dal dokoukat do konce, dokázal natočit jiný národ než právě Japonci. Já bych tento film popsal ve zkratce asi takto: Dogma meets Antichrist meets My Sassy Girl. Samozřejmě by se k tomu dalo přilepit ještě několik dalších "meets", ale jako skvělá mixáž právě těchto tří filmů mi to připadalo nejvíce. Nezapomenutelný, vskutku nezapomenutelný film to jest. Pokud jste tedy tento film ještě neviděl a nemáte opravdu vážný pocit, že byste měli do čtyř hodin odejít na onen svět, určitě na to mrkněte, neboť film zaměnitelný s tímto vskutku nenajdete. (04.04.2013)

Tak tento film vám dá za 4 hodiny více než rok studia. Neznám okolnosti vzniku filmu, či zda chtěl režisér něco naznačovat nebo chtěl jen předvést absurdnost lidského konání. Ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mě napadají přímo „hříšné myšlenky“. Přišlo mi zajímavé ukázat v převážně šintoistickém a budhistickém Japonsku problematiku katolické církve. SPOILER! Otec – kněz sobecky trestá svého syna za své hříchy, kterými porušil církevní právo. Důvod – jako katolický kněz nemůže legálně žít se svou láskou a tak ji musí skrývat, tedy věčné dilema mezi láskou k ženě a láskou k Bohu – pro Japonce málo pochopitelné. Další problém – pokrytectví církevních hodnostářů. Ten kdo má problémy s morálkou není hoden pozornosti církve, takovou duši církvi nestojí za to spasit – pro Japonce s náboženstvím bez církevní hierarchie asi také problém. Ach ta podobenství. Ale asi to bude úplně jinak – film je prostě ukázkou života dnešních Japonců, kteří přicházejí o tradiční hodnoty a hlavně o možnost klasické funkční rodiny. (13.03.2010)