Zmýlená neplatí

Hlavně v první polovině dosti rozvleklé, ale když přežijete to postupné představování jednotlivých postav a jejich "misadventures", dostanete italskou komedii v tom nejlepším možném slova smyslu, kde se pravidelně střídá konverzační humor s klasickými slapstick prvky. A také bych rozhodně neřekl, že film stojí na Mastroiannim, boží jsou totiž úplně všichni zlodějíčci. (28.06.2015)

Nedivím se, že ve své době měla tato komedie obrovský úspěch. Ono plánovaní a organizování loupeže si tu dodneška zachovalo v nejedné scéně skvělý a nenucený vtip, herci v postavách zlodějíčků (zvláště mladičký Mastroianni) jsou fajn a směrem k vyvrcholení začíná být celý proces loupeže (i krátkého dění po ní) napínavý i vtipný současně. Jenže čas někdy nezastavíš a ne ve všem snímek z dnešního pohledu pro mě fungoval tak, aby se stal pro mě nezapomenutelným a jedinečným... především dlouhý nudný rozjezd v prvních 20ti minutách či scény plně rozvíjející romantickou linii můj dojem z filmu jako celku srážely jen na velmi mírný nadprůměr. Náhlý tragický zvrat po hodině filmu působil v komedii (bez černohumorného ladění) trochu jako pěst na oko a na případné drama nevydal. Je možné, že Zmýlená neplatí inspirovalo nejednoho tvůrce pozdějších loupežných komedií, ale nebál bych se říct, že mnozí z nich tuto padesátkovou vlaštovku z Itálie později překonali. A když to trochu s parafrázováním mého oblíbeného žánrového kousku nadnesu, tak krást se (skutečně!) musí umět a tihle italští ňoumové... no jó, holt neuměli. :o) Ale projednou to vzhledem k dlouhodobé naději úspěšného lupu není žádnou ztrátou času a vedle již zmíněných kladů bych vyzdvihl i autentické dobové reálie italského města s rozestavěnými paneláky. [70%] (26.02.2023)

Na mě to má ze začátku hodně pomalé tempo, takže jsem se přistihnul při tom, že mě to vlastně moc nebaví a že tu je jen pár momentů, u kterých bych se bavil. Následně dojde k tomu, že film získává lepší tempo, postavy jsou živější, film je zábavnější, ale aby mě to skutečně uchvátilo, k tomu nedošlo. (10.04.2017)

A na pozadí hraje jazz. Velmi dobrá i když roztahaná komedie z poválečné italské školy ("tohle je demokratická země"), jejíž spíše nepovedený remake natočili Američani téměř o třicet let později, dává divákovi poprvé možnost pohlédnout do očí mladičké Claudie Cardinale, která je v tomhle filmu opravdu krásná (ve své nevinnosti ve filmu ani nikdy půvabnější nebyla). Sešla se tu celá sestava výborných herců, přičemž Mastroianni a především Totò jsou jen ve vedlejších rolích! (20.05.2012)

Tahle komedie by mě byla před padesáti lety určitě bavila, ale problém je, že mě komedie už unavují (Jaroslav Dušek: Naše civilizace se snaží ubavit k smrti). A tak mě ze všech zvučných jmen (Monicelli, Mastroianni atd.) přilákal můj oblíbebný Italo Calvino, jehož (dů)vtip obdivuji dosud. Dílčí předlohou nejspíš povídka "Krádež v cukrářství", neboť Italo Calvino říká, že ho jeden známý informoval, že "epizoda v "Soliti ignoti", v níž zlodějí v bytě, který přišli vykrást, pojídají připravenou večeři, byla inspirována mojí povídkou Furto in pasticceria" (1946). Tato povídka je na internetu, stačí přečíst a porovnat.... Další den: Povídka (jak jsem čekal) je výborná, nad 6 tiskovými stránkami jsem se bavil víc než u filmu. Názvy italských zákusků jsem sice neznal, ale nechal jsem si je zobrazit. Následně pak snědl nohavici jablečného štrůdlu. (10.02.2019)