Lovná zvěř

Příklad toho, jak by neměla vypadat politika, a to na všech úrovních. Diskuze rodinných přátel mi svou zasvěceností připomínaly komentáře k politickým článkům na novinkách.cz, a když pan chief of staff of VP pronášel svou řeč na téma 99%, měla jsem chuť praštit ho něčím po hlavě, protože kdyby se rozhodnutí státníků řídila podle pravděpodobnosti pod 10%, můžou si všechny státy navzájem vyhlásit válku rovnou. K tomu všemu trailer lehce klame, protože nějaké napínavé drama o životě agentky, jejíž totožnost byla veřejnosti odhalena, se nekoná a tato část příběhu dochází na řadu až v druhé polovině filmu. Což je asi tak stejné jako říct, že první díl Kmotra vypráví o klukovi, který převzal mafiánské impérium po smrti svého otce a rozhodl se urovnat problémy rodiny. Ano, byla by to pravda, jen prostě přichází trochu později, než by člověk čekal. A v případě Fair Game její předvoj bohužel není nikterak zábavný. (24.03.2011)

Až keď sa ťažisko príbehu presunulo z hliníkových trubiek na samotné odhalenie a celý proces, film nabral na obrátkach. Ide o kvalitný thriller s výbornou ústrednou dvojkou, no chcelo to viac samotnej konfrontácie. Chcelo to detajlnejšie zobrazenie toho tvrdého a nerovného boja. Chcelo to dlhšiu minutáž... V hodnotení to je dobrá trojka, resp. slabá štvorka, hoci by som rád išiel ešte vyššie, perspektíva tu bola. (08.03.2011)

Zelená zóna byrokracie. Po skokanské tragédii se Liman vrátil k efektivní režii, která plně slouží příběhu, přičemž tenhle boduje hlavně v momentech, kdy jsou oba manželé vystaveni maximálnímu tlaku odevšad. Skvělá Watts, výborný Penn. Takhle chytré, nedávná politická rozhodnutí rezolutně komentující filmy se dneska moc netočí. Palec nahoru. (06.02.2011)

Už třetí setkání Naomi Watts a Seana Penna nedopadlo dvakrát nejlíp. Myšlenky, které film nabízí, se u mě míjely účinkem. Popisuje totiž kontroverzní manipulace po kritickém útoku z 11. září a vkládá do příběhu vysoce postavený manželský pár, který musí čelit nepříjemné odvetě ze strany zlých hlavounů Bílého domu. Zajímavější se jeví druhá polovina snímku, která se už soustředí na dopady předešlého dění, kdy dvojice zachraňuje rozpadající se manželství. Jenže to už je tu riziko, zda chce ještě divák dál naslouchat. Ani ústřední duo zdaleka nejede na plný plyn, divák si přeje nějakou chladnokrevnou akční scénu (ta ale nepřichází), namísto toho se utápí v konverzačních scénách a přeje si, aby Doug Liman natočil zase nějakou svižnější (nerozuměj odbytého Jumpera) látku. I náročnější ale jakž takž utáhnul, utahal ostatně i mě – místy nechtěně, ke spánku!! (12.07.2011)

O zbraně hromadného ničení v Iráku nešlo. A nejde o ně ani v tomto rodinném dramatu, tvářícím se jako thriller. Dlouhou oklikou, která nás nechává na vážkách, jaký žánr nakonec převáží, dochází Fair Game k banálnímu vyzdvihnutí důležitých hodnot (svoboda, rodina, Bůh) na úkor několika prohnilých lumpů v Bílém domě. Jinými slovy: Bush je zlý, Amerika dobrá. Scénář sice vychází ze skutečných událostí, ale svou povrchností budí dojem díla napsaného nepoučeným člověkem zvenčí, nikoliv „insiderem“. Vyzněním neskutečně naivní film budí jistý respekt svými režijními a hereckými kvalitami. Liman dokázal bourneovsky nervní kameru využít ve prospěch konverzačních scén, které tak působí mnohem napínavěji a závažněji, než dle obsahu sdělení skutečně jsou. Když má tu možnost, rozmáchne se trochu víc a film oživí okázalejším záběrem, který ale ve scénách z Iráku či Nigérie slouží více pro okrasu než coby nositel informace. Nejspolehlivější je Fair Game díky Wattsové a Pennovi nakonec jako drama o rozvráceném manželství. Naomi nepřehrává, Sean trochu (jinak hrát neumí). Spolu, nebo spíše bez sebe, protože rodinná idyla je vždy velmi prudce utnuta střihem na pracovní separaci, tvoří sympatickou dvojici, které budete přát, za cokoliv už bojuje, ať zvítězí. 60% Zajímavé komentáře: Isherwood, Cervenak (01.04.2011)