Prokletý klub

Hodně anglické a hodně biografické - dost věcí, které jsou ve filmu, najdete ještě teď na youtube. a sedí to, včetně třeba barvy saka, které má Don Revius ve studiu. Jinak Leeds v 70. letech byl v Premier League vyhlášený dobytek a 44 dní Briana Clougha je památná záležitost..... Kdyby byl film o malej kousek svižnější a bylo tam víc retro fotbalu, dal bych pět. (04.01.2011)

Mám rád sportovní filmy a obvlášt ty o nejlepším sportu na světě. Tento film patří mezi ty nejlepší ve své kategorii. Skvělé herecké výkony, dialogy, kamera je sice občas zvláštní, ale to se dá odpustit. Nebyl jsem si jist plným počtem hvězd, zvažoval jsem chvílema i 4, ale po shlédnutí 30min vystřižených scén na DVD bonusech jsem, už neváhal. (13.12.2011)

Neuvěřitelně pozitivní film o přátelství, namyšlenosti a sebeprozření. O fotbalu to žel moc není - jestli záběry ze zápasů dají dohromady tři minuty filmu, tak je to myslím ještě moc. Zazní zde ve spodních tónech ještě kritika výher na úkor zákeřných faulů a divadla ze strany hráčů, ale celkově je to o namyšlenosti jednoho chlápka, který si o sobě myslí, jak je skvělý sám o sobě, a nedojde mu, že jde často o týmovou práci. Herecky naprosto dokonalé, celé protežované Dejvické by si to mělo povinně pustit. Nejlepší je, že ten film plyne a plyne, a najednou je konec, ani člověk neví jak. Tvůrci navíc celé téma pojali s nadhledem a nevtíravým vtipem, ne jako slzopudné drama (i když ten závěr stojí za to :-)), čímž je z toho o to víc koukatelná záležitost. Podobných filmů na téma sebepoznání moc neznám, a to dokonce ani z křesťanské produkce. ;-) (22.04.2021)

Dost bylo fair play a týmového ducha! Sportovní film potřebuje ve svém čele arogantního nadaného hajzlíka sršícího charismatem s přenádherným ostrovním přízvukem (jak od Pythonů), jehož sebevědomí je přebujelé jak černobylské dýně. Ať pak klidně dostane přes držku, ať se chová jako malý fracek a debil. Jen když se naň báječně kouká. To je on, jeden z nejsympatičtějších drzounů filmového plátna. Silné ***. (19.04.2010)

Fotbalovému fanouškovi plesá srdce radostí. Filmů s fotbalovou tématikou totiž nevzniká mnoho a ještě méně jich je kvalitních. Naštěstí mezi ně patří i tenhle zeširoka uchopený příběh legendy jako je Brian Clough (a také Petera Taylora a Dona Revieho), který potěší upřímností, skvělým obsazením a prostředím, které nás vrací o 40 let zpátky. Středobodem je právě velkohubý charismatický trenér, který diváka dokáže neustále bavit. Z tvrdých utkání není bohužel ukázáno příliš, ale nevadí to, protože tu jde o něco jiného. O celé tehdejší chápání fotbalu, úspěchů i jedno obrovské ego, které jednou muselo narazit. PS: většina tu předhazuje Mourinha, ale vždyť ani není Cloughovi podobný tak, jak tvrdíte. Mourinho jedná s maximální možnou vypočítavostí a taktikou, provokuje a přenáší tlak z hráčů na sebe. Tam kde Mourinho ví co dělá, tam Clough narážel na své ego a nepromyšlené jednání. (08.09.2010)