Habermannův mlýn

Má českou produkci ještě vůbec cenu sledovat? Ano, občas se nějaký klenot přeci jen najde. Vcelku jistotou jsou snímky z dob válečné a poválečné. Jedním takovým je Habermannův mlýn s Karlem Rodenem v hlavní roli. Příběh je poutavý, kulisy i kostýmy věrohodné, ovšem co kazí dojem je nevyrovnané přeskakování z češtiny do němčiny a naopak...60% (20.04.2013)

Habermannov mlyn vo forme žánru vojnovej filmovej drámy, dokonale pracuje v kamerovej i hudobnej rovine. K záveru film zrazu zakvitne nečakanou gradáciou. Ovzduším poletujú letáky, o životy prichádza kopa ľudí. Stupňovaná nenávisť sa dá krájať, rok 1945 vyklopí svedectvo o protinemeckom fanatizme, voľne nadväzujúcom na predchádzajúci antisemitizmus. Silná, emotívna snímka, ktorej nechýba napätie. Jednoznačne tento film patrí k tomu najlepšiemu, čo bolo u nás v posledných rokoch natočené. To že každý Nemec nemusel byť za vojny ten zlý a že nie všetci Česi boli iba obete je tématika, o ktorej sa u nás stále ešte hovorí skôr okrajovo. Juraj Herz zvládol jej spracovanie ozaj bravúrne. Ale nieje to len jeho umenie, ktoré pre mňa robí z Habermannovho mlyna nezabudnuteľný zážitok. (08.03.2019)

Až přespříliš silný akademismus rozvolněného dramatického oblouku Sofiiny volby Augusta Habermanna dělá z tak potřebného filmového otevření debaty kolem doposud víceméně tabuizovaného poválečného odsunu Sudetských Němců spíše televizně vyhlížející selanku a z kontroverzního tématu tak typicky koprodukční filmové nic. Juraj Herz totiž nahradil svůj někdejší expresionismus a vysoké umělecké nároky svých dřívějších filmů ubíjejícím patosem a vznikl tak snímek víceméně konvenční, v němž se kontroverze očekávaného tématu úplně rozplyne. Osobně mám pak ještě výhrady k dabování herců a k faktu, že řada ryze německých postav zcela nelogicky plynule přechází do češtiny, což mi přijde silně nevěrohodné... Juraj Herz a celý filmový štáb odvedli jistě kvalitní řemeslnou práci, to je ale asi tak vše. Něčím zásadním, a to jak v kontextu česko-německého vyrovnání, tak i středoevropské kinematografie, Habermannův mlýn rozhodně není... Podobné filmy a seriály: Krev zmizelého (29.11.2010)

Efektně vystavěný film se zřejmým protičeským ostřím, byť v tomto případě i s patrnou snahou o vyváženost, ztroskotává - podobně jako Jakubiskova báthoryovská látka - na doložených faktech a skutečnostech, jež ani zdaleka nejsou černobílá a Čechům jednoznačně příznivě nakloněná. Je to o to horší, že právě závěr filmu, odkazující na hajného Březinu, se do formy uměleckého dokumentu vávrovské ražby přímo tlačí a vnucuje. Skutečný Habermann z Bludova byl o zhruba 10-12 let starší, během války jednoznačně pročeský a v mnoha ohledech tajemný. Jeho žena byla "árijská Němka" ze smíšeného manželství. Oba se během První republiky hlásili k oficiálnímu aktivistickému československému němectví. Habermann byl zavražděn Čechy, nestal se však obětí pogromu a davové psychózy, ale pokoutní a nesmyslné vraždy. Jméno vraha je známé a soudně i policejně doložené, ale nepotrestané pro vrahovo člemství v KSČ (?). Transfer rodiny Habermannových byl podle všeho v rozporu s tzv. Benešovými dekrety. Ředitel Pospíšil byl odbojář, dokonce předseda ilegálního okresního Národního výboru a posléze komunistický politický vězeň, propuštěný z vězení až v r. 1966. Starý farář byl ve skutečnosti před koncem války nacisty zatčen pro svou odbojovou činnost. Mladší Habermannův bratr je výmyslem; Habermann měl ve skutečnosti dva starší bratry, kteří tragicky zahynuli ještě před válkou, do wehrmacht však museli narukovat oba jeho synové. Hajný Březina byl ve skutečnosti místní vysokoškolsky vzdělanou celebritou, která udržovala kontakty např. s ilustrátorem Němcové BABIČKY, ilustrátorem Adolfem Kašparem. V tomto výčtu by se dalo dále pokračovat. Um, který vložil Herz do svého díla, je tak závažně devalvován mizerným scénářem, který šustí výpůjčkami a papírem. Ve filmu zcela zanikají události druhé světové války, ale také velmi dobré herecké výkony představitelů titulních postav. Nebýt Herze, skončil by MLÝN v uměleckých rozvalinách. Zůstává otázkou, v co nakonec rozporuplný pocit, vyvolaný tímto nedopečeným příběhem virtuální tragédie, nakonec ve veřejném mínění vyústí. (31.10.2010)

Tak ako mi zo zaciatku neboli postavy sympaticke, tak ako hrozne mi vadili postsynchrony a vsetko to typicke pre ceskoslovensku kinematografiu sa od polovice filmu zvrtlo, dej zacal naberat na obratkach a film vo mne konecne vzbudil zaujem. Koniec filmu, kedy Janu posadili do deportacneho vlaku tesne potom, ako ju z jedneho koncentraku oslobodili ma totalne rozobral na cucky a presne o tom to je. Ludia su zvery a je len dobre, ze sa taketo filmy tocia, aby sme to mali stale na ociach a hlavne v pamati. Moj asi iba druhy pocin od rezisera Herza, ktory vsak dopadol ovela ovela lepsie, ako "legendarny" Spalovac mrtvol. Film, ktory rozhodne stoji za zmienku, a ktory si urcite pozriem znova. (15.02.2011)