Dostaň ho tam

Z přehlídky bujarých flámů se však nakonec vyklube moralita. V každém případě má snímek Dostaň ho tam nádherný rozjezd, jejž obstará nepopsatelný hudební videoklip Africké dítě – dokonalá parodická tresť tuposti některých takzvaně angažovaných umělců, které zde v přímé karikatuře rozháraného rockera na sestupu z výsluní zosobňuje Russell Brand. Po filmařské stránce připomíná Dostaň ho tam spíše sitkom. Vtip sice má, ale spotřebuje k němu spoustu slov; jako by se v kině promítal nastavený televizní Comeback. Najdou se vskutku třeskuté okamžiky: sestřih zběsilého flámu, výrazy umělecké pózy, bílá hůl v seriálu Láska je slepá; navíc se tu hraje opravdu slušný bigbít. Jenomže start ve znaku zdravě drzé nekorektnosti se postupně rozmělní v pouť od mejdanu k mejdanu, kterou zdržuje ještě nadbytečná drogová odbočka, a ve finále dojde i na vzpomínkové výlevy se zpěvákovým otcem a na sáhodlouhé poučky, jak žít – sto vět tam, kde v Lásce nebeské stačí jediná. Nicméně za Africké dítě, opravdu výbušnou ukázku charitativního muzikantského kýče, a také za podmanivou poslední píseň si snímek může připsat alespoň deset procent nad průměr. (19.05.2020)

Oproti Forgetting Sarah Marshall se tu dost přitvrdilo - většina fórů je postavených na vulgaritě, sexu, alkoholu, drogách (+ důsledcích typu zvracení nebo tropení výtržností) a vysmívání se současnému showbusinessu (skladba African Child na začátku je dokonalá). A docela dobře to funguje. O tom, jestli se vám film bude nebo nebude líbit v zásadě rozhodnuje to, jestli vám přijde vtipné, jak jedna postava tahá druhé za značného řevu z konečníku balíček s heroinem. Tvůrci si klidně mohli odmyslet jakékoli další rádobyvážné dějové linie, které jenom zdržují a nudí. Celkově cca 75 %, ale kdybych hodnotil jenom první půlku + hulení Joeffreyho, klidně bych se blížil pěti kouskům. (26.09.2010)

"It's Kubrickian!" Za jakýkoliv okamžik s Aldousem Snowem nasázím i krapet přestřelené hodnocení, protože je to zkrátka nejvíchustopřísnejbombakunďák současného šoubyzu. Cameo Paula Krugmana a vyvrcholení pařby v lasvagaském apartmá jsou bez debat nejzábavnější scény roku (spolu se Scorseseho retrospektivou z Dachau v Shutter Island). Are you Paul Krugman? My dad loves your shit. (24.08.2010)

Tento způsob humoru zdá se být poněkud akceptujícím. ;-) S panem Brandem jsem měla tu čest se seznámit v Arthurovi a ani Aldous nevybočil z řady týpků, které mu evidentně sedí stejně jako role mouly sluhy Jonahovi. Všichni hráli naplno a znovu spolu s neméně úžasným P. Diddym (ikonka hlavy!) dokázali jak je těžké a zároveň vděčné hrát komediální party. Scénky na hraně vkusu vždy vybalancovaly zpět od trapnosti a kýčovitosti, netuším jak to Stoller zvládl ukočírovat, profík! Musím uznat, že Brand má netušený potenciál být inteligentní drzý floutek užívající života, kterému nechybí srdce a velmi ráda se o tom přesvědčím znovu a jinde. Hvězda navíc je za oblíbené téma kolem megahvězd bez servítek a na plné gule. "Jestli se nevyspím, tak se pozvracím."☺ (21.10.2012)

Sympaticky nenáročná komedie, která se může pochlubit řadou nesmrtelných hlášek. Jako lehce přisprostlá jednohubka na volný večer zkrátka Get Him to the Greek funguje více než dobře. Dobrá práce! (Viděno v kině CineStar Jihlava) „That's the best part about the Jeffrey. It goes away and then it comes back.“ (14.10.2019)