Neobyčejné životy - Série 5 (2013) (série)
Obsahy(1)
Životní příběh přední české herečky pohledem jejího syna Josefa. Profesionální život Libuše Šafránkové se odvíjel s notnou dávkou hereckého štěstí. Ihned po ukončení konzervatoře míří do Prahy, kde získává angažmá v Divadle Za branou. Herečka s mimořádným talentem, která je obdařena výjimečnou múzičností, byla u Krejči okamžitě pověřena velkým divadelním úkolem. Otomar Krejča jí ve své inscenaci Čechovova Racka svěřil roli Niny Zarečné. Po ročním působení v Krejčově Divadle Za branou, které bylo násilně uzavřeno, nastoupila v roce 1972 do pražského Činoherního klubu. Jako členka zdejšího ansámblu zaujala jako představitelka rolí sahajících od klasického typu naivky a servetty k modernímu dramatickému repertoáru. Zahrála si zde například Checcu v Poprasku na laguně, Soňu ve Strýčku Váňovi, Markytu v Doktoru Faustovi, Ninu v Rackovi, Colombinu v komedii Tři v tom, Cathleen v O’Neillově Cestě dlouhého dne do noci, Káťu Kabanovou v Bouři nebo Jenny v Havlově Žebrácké opeře. V roce 1992 společně se svým mužem Josefem Abrhámem Činoherní klub opouští a na krátký čas zakotví v pražském Národním divadle, kde byla v letech 1992–1994 členkou činohry. Před kamerou se poprvé objevila ve dvoudílné televizní adaptaci Babičky (1971) Boženy Němcové. Mladičká Libuše zde upoutala pozornost televizních diváků v postavě dívčí a přesto vážné Barunky.
Již od počátku své herecké kariéry Šafránková poutá pozornost svým půvabným zjevem, nezdolným temperamentem a milým výrazem, a tak ji režiséři rádi a často obsazují do pohádek. Srdce diváků si získala jako Popelka z pohádky Tři oříšky pro Popelku (1973), která se stala jedním z tradičnějších vánočních atributů – a spolu s ní i představitelka hlavní hrdinky Libuše Šafránková. Do rolí princezen pak byla Libuše obsazována ještě celé desetiletí. Po kurážné Popelce si zahrála tajemnou Večernici v pohádce Princ a Večernice (1979) a ještě tajemnější a temnější princeznovskou dvojroli ve filmu Třetí princ (1983). Z jejího „pohádkovém repertoáru“ ještě jmenujme filmy Soľ nad zlato (1982) či Malá mořská víla (1975). Vedle líbezných i tajemných princezen si měla možnost zahrát i prostá vesnická děvčata, ze kterých se v posledních letech přehrává do rolí královen (Restaurace U Prince z roku 2005 nebo Fišpánská jablíčka z roku 2008), moudrých čarodějek, jakou byla Halíbela, co má půvab i respekt okolí (Elixír a Halíbela z roku 2000). V televizi si mj. zahrála ještě v pohádkách O Terezce a paní Madam (1976) nebo Vojáček a dračí princezna (1981). Na filmovém plátně se v roce 1993 objevila v roli Štěstí, a to v Zelenkově Nesmrtelné tetě. Pohádkovému žánru se věnuje během své herecké kariéry soustavně. Naposledy si v roce 2011 zahrála roli kouzelnice Micimutr. Uplatňuje se ovšem plně i v ostatních žánrech. Po doslova „raketovém startu“ ji začali režiséři obsazovat nejen do rolí mladých dívek, nebojácných, energických a chytrých, ale i tajemných dívek a žen. Na filmových plátnech je jí také možno vidět ve dvojdílné filmové komedii Můj brácha má prima bráchu (1975) a Brácha za všechny peníze (1978), nebo jako vodnickou holku ve snímku Jak utopit dr. Mráčka (1974). V televizi si zahrála např. v Podskalského komedii Křtiny (1981), v TV zpracování slavné povídky A. P. Čechova Švédská zápalka (1982), v hudební komedii Pan Pickwick (1987), v dramatu inspirovaném osudy československých letců po návratu do vlasti Hřbitov pro cizince (1991) nebo v komedii Bernarda Sladea Stará láska nerezaví (2003). Ani později, když opustila role princezen a zaměřila se na zralejší postavy, neztratila svou křehkost, notnou dávku dívčího půvabu a zvláštní čistotu. Nezapomenutelné jsou její „trpělivé maminky a manželky“ z filmů jako Vrchní, prchni! (1981), Báječná léta pod psa (1997), Obecná škola (1991) nebo Všichni moji blízcí (1999). Svůj komediální talent – naplno a s velkým úspěchem – předvedla také ve filmech Slavnosti sněženek (1983) nebo Vesničko má středisková (1985). Máme tak možnost sledovat její důstojný herecký přerod od pohádkových princezen, mladých energických dívek k typově různorodým postavám. Zajímavé příležitosti dostala v devadesátých letech, kdy začala hrát úlohy žen, kterým není cizí ironie, ale ani mírně skeptický humor. Velkou přízeň diváků a přímo masovou popularitu Šafránkové přineslo i účinkování v seriálech, do kterých je velmi často obsazována (Cirkus Humberto, Náhrdelník, Četnické humoresky). Velmi často se jak na plátně, tak na televizní obrazovce objevuje po boku svého muže Josefa Abrháma. Ať je to v komedii Svatební cesta do Jiljí (1983), v životopisném snímku o K. Čapkovi Člověk proti zkáze (1989), ve filmovém ztvárnění hry V. Havla Žebrácká opera (1991), v televizním seriálu Náhrdelník (1992), kde si zahrála hlavní roli zpěvačky Josefíny, v televizním zpracování slavné komedie A. P. Čechova Jubileum (1985), v úsměvném příběhu o svérázném doktorovi a jeho manželce Doktor Munory a jiné lidé (1997) nebo v televizní mikrokomedii Dokonalý muž, dokonalá žena (1986) či ve filmu Všichni moji blízcí (1999).
(Česká televize)
Recenze (10)
Jsem přesvědčená, že je lépe se o soukromí lidí kolem filmu raději příliš nezajímat. Člověk se často dozví věci, o které vůbec nestál a při bližším pohledu na život herců a hereček nepřestává žasnout. Takže se filmům o soukromí filmových hvězd sice nevyhýbám, ale také je moc nevyhledávám. Nevěřila bych, že dokument o nějaké herečce může být - strhující. A tenhle dokument o Libuši Šafránkové prostě strhující je! Záběry z jednotlivých filmů, výpovědi druhých o herečce i její vstupy jsou tak dokonale prokomponovány a navzájem propojeny, že tvoří opravdu ústrojný, jednolitý celek a všechno v něm působí přirozeně a mile. Asi proto, že dokument natočil talentovaný člověk jí nade všechno blízký a že patrně i ona, známá svým ostychem a jemnocitem, měla možnost film korigovat. I v tomto dokumentu je patrná celoživotní snaha paní Šafránkové nezveřejňovat příliš detailů ze svého soukromí, nepouštět si veřejnost až takříkajíc na tělo. Film jsem shlédla jedním dechem. - - - Když jsem si Libuši Šafránkovou pod dojmem právě viděného dokumentu dala do hledáčku, užasla jsem, kolik větších i menších rolí má tato herečka za sebou a jak do každé z nich dokázala vnést něco z kouzla a temperamentu své mimořádné osobnosti. Krásná, milá, talentovaná, vkusná a cudná. A věřící. V něčem mi trochu připomníná Audrey Hepburnovou, ale na rozdíl od ní žije celý život v jednom manželství a je tak pěkným příkladem a vzácnou výjimkou mezi filmovými hvězdami našimi i světovými. (1) ()
Moc pěkně zpracovaný dokument a krásné ohlédnutí za profesní dráhou půvabné, talentované a velice příjemné ženy.. Od malé Barunky nesmělými krůčky k Popelce, no a pak už se s filmovými nabídkami roztrhnul pytel.. Posílám tam nahoru do hereckého nebe poděkování a v úctě zůstávám, paní Libuška je součástí mého vlastního srdce a na tom se nic nemění.. ()
Tohle se stalo brzy...moc brzy....Odešla nezaměnitelná osobnost Libušky Šafránkové, kterou nikdy nikdo nedokázal ani napodobit. Její herectví, charisma, temperament a živelnost, to bylo radost a pohlazení sledovat. V dokumentu, který o ní natočil její syn je to všechno téměř hmatatelné. Ona a její celoživotní partner Josef Abrhám mě ve své oddanosti jeden k druhému připomínají pár Vlastu Chramostovou a Stanislava Milotu, kteří už tady bohužel oba nejsou. Musím upřímně říct, že mě její náhlý odchod docela zasáhnul....Čest její památce. ()
Úžasná a naozaj neobyčajná herečka. Tú prirodzenosť by jej závideli aj v Hollywoode: https://dokumenty.tv/neobycejne-zivoty-libuse-safrankova-dokument/ ()
Po nynějším Libušině úmrtí velmi aktuální. ()
Zajímavosti (1)
- Prarodiče ze strany otce Libuše Šafránkové měli statek ve vesničce Synalov u Tišnova. Jedná se o scénu, kdy Libuše pří prohlídce stavení říká, že se nic nezměnilo. (sator)
Reklama