Sullivanovy cesty

Komedie i drama a v obou polohách je film dobrý. Problém je, že žánry nejsou rozumně dávkovány, ale prostě první půle je komediální a druhá dramatická. Možná tím tvůrci chtěli ilustrovat ideu filmu: totiž, že komedie jsou důležité, protože přinášejí lidem úlevu od starostí a závěrečným zamrazením atmosféry zase to, že žvot bývá spíš těžký, než veselý. Podle mne jsou ale scény z vězení zdařilejší a silnější. Přesto to přelomení žánru je příliš násilné a vadí mi. /27. 12. 11./ (27.12.2011)

V prvních dvou třetinách moc milý film; dobrodružství, romantika, komedie, u které se mi na tváři vytvořil trvalý přiblblý úsměv, a stačilo k němu málo. Říkal jsem si, jak je to dokonalý film, který každý je nutnost vidět. Pak přešel v něco drsnějšího, nekomediálního, co možná mělo podpořit děj, aby se z něj nestala klasická romantická komedie, nicméně tu bych býval viděl radši, protože od té doby šla zábava a "tempo" dolů. Na začátku jsem si navíc uvědomil, že honičky v animáích jako Tom a Jerry mají základ v hraném filmu, že něco takového opravdu jde zahát, a hudba, která je provází, zrovna tak. # Navíc jsem ve hlavím duu objevil moc sympatické herce: Joel McCrea, Veronica Lake. # příběh 7 | hudba 6 | humor 4 | akce 1 | napětí 3 | pustil bych si znovu 6 (05.12.2011)

Veľmi pokrokový film. Zobrazuje totiž svoju dobu s kritickým odstupom a zosmiešňuje kastovanie v jej spoločnosti aj klišé vo filmoch. A hlavného hrdinu posiela vzoprieť sa očakávaniam, nech nájde skúsenosť so svetom nemajetnosti, ktorý mu je cudzí. Jediné, čo ma trochu zarazilo, je fakt, že keď tu ľudia kýchali, nevedeli si dať ruku pred ústa. (23.06.2016)

Sullivanove cesty vydajú za hrubú teoretickú knihu, ozrejmujúcu dôvody, prečo je zmyslom kinematografie poskytnúť divákovi únik z krutej reality. Teoretici druhej polovice 20. storočia tvrdili, že jej zrkadlo na plátne je jej poslaním, ale asi neabsolvovali podobný výlet, ako Sullivan. Pravda je samozrejme na oboch stranách a my môžeme byť vďaka takým filmom, akým sú aj Sullivanove cesty radi, že to tak je. Len teraz neviem, či je táto vydarená satira odrazom reality toho, čo ukazujú, alebo únikovou komédiou na spríjemnenie života. Aj jedno aj druhé a hlavne dôkazom, že umenie a zábava môžu ísť ľahko a elegantne dohromady. (03.09.2014)

„With a little sex in it.“ Čtvrtá z osmi v rychlém sledu uvedených Sturgesových komedií nezapře, že je jejím autorem jeden z prvních scenáristů, kteří se v Hollywoodu prosadili na pozici režiséra. Sullivanovy cesty zaujímají jízlivou perspektivu insidera, který k hollywoodské mašinérii rozhodně nechová stejnou úctu jako jeho kolegové bez scenáristické průpravy. Sturgesova oddanost slovu se projevuje od úvodní sedmiminutové scény, dlouhé dialogové expozice, která kromě představení hrdiny také nastoluje klíčovou otázku snímku. Otázku, která se dotýká podstaty fikčních světů jako takových. K čemu je film? Aby našel odpověď, musí Sully vystoupit z iluze, kterou žije, a podniknout gulliverovskou cestu do jiného světa. Jeho interakce s realitou sice začíná jako slapstick, ale postupně získává rysy sociálního dramatu. Aby pochopil, že chudoba se neexploatuje, ale žije, musí se Sully stát aktérem příběhu, který chtěl vyprávět. Proměna tónu vyprávění je ovšem příliš markantní, film přestává být satirou, ztrácí humor a komediální švih. Snadno bychom jej mohli označit za nekonzistentní a celkově nepovedený. Scénářem dříve projevená schopnost komentovat vlastní vývoj („there’s always girl in the picture“) však od takto jednoznačného odsudku odrazuje. Rušivá změna stylu podle mne byla Sturgesovým způsobem, jak podepřít pointu snímku, která je zároveň sebe-obhajobou umělecké cesty, již si sám zvolil. Každý by měl svůj talent využívat k tomu, k čemu se hodí nejlépe. V případě Sturgese to byly chytré komedie kombinující humanismus Chaplina (který do filmu nepřímo pronikl díky motivu tuláctví nebo využití estetiky němého filmu) s Lubitschovými břitkými studiemi mravů. 75% Zajímavé komentáře: Cimr, Anderton (20.09.2014)