Patriot

Kdyby se všechny spomalené záběry v Patriotovi pustily normálně, film by měl něco okolo půl hodiny čistého času. Emmerich je nejspíš sám dost zpomalený, protože neodolá a každou druhou vlající či běžící věc nám ukazuje v poloviční rychlosti. Oblíbil si jistě americkou vlajku, kterou si v plné kráse můžeme prohlížet asi tak každý třetí záběr, stejně jako vyděšené americké mladíčky, které bolí když to schytají, kdežto robotická armáda angličanů necítí strach ani bolest. A na soubojích muže proti muži také není nic akčního, pokud se pohybují jako po trojité mrtvici a ještě v poloviční gravitaci, kdy se jim při chůzí po měsíci klepou tváře a obličej se stahuje do šílených grimas, ve kterých přetrvává po nekonečné vteřiny. (Těchto vychytávek si dosyta užijete při závěrečném souboji Gibson vs Isaacs, kde Gibson předvádí celé spektrum výrazů jako např. rozzlobený, ublížený, zuřivý nebo slaboduchý). Za co dvě hvězdy? Jason Isaacs hrál svého darebáka s chutí a přece jen jsem se několikrát pořádně zasmála. Škoda, že to neměla být komedie. "Gell Mibson" měl raději zůstat u Statečného srdce a tohle si odpustit. (21.05.2006)

Vizuálne nádherne poňatá dráma z americkej histórie. Remeselník Emmerich sa zručne zhostil filmu, ktorý rozpráva o vznešených myšlienkach, ale i ľudskom utrpení. Mel Gibson je uveriteľný v oboch polohách, jeho mimika tváre pri osobných prehrách je veľmi pôsobivá. Filmu sa možno dá hocičo vytknúť, ale mne sa príbeh aj spracovanie páčili a rád si ho vždy pozriem. (07.05.2008)

Zajímavé. O Americké nezávislosti vypráví rodilý Němec. Asi efekt Globalizace. Jeden z těch filmů, které se nepárají s charaktery, složitostí vztahů a vůbec. Máme tu pár správných chlapů, pár špatných chlapů a jednoho vyloženého hnusáka, že i sám Ďábel vedle něj vypadá jako dobrodinec. BTW Jason Isaacs jako jediný předvádí výraznější herecký projev. Jinak patetický patriotismus, že mu rovno není, co Američan, to rovina chlap, hrdý, že bojuje v jednom šiku s otrokem, no a velký Mel tu podruhé rozehrává velkovlastenecký odpor proti cizáckému jhu. Kolem a kolem, na tomhle filmu se nedá najít pozitivního absolutně nic. Nějaká ta drobnost. Závěrečná bitva je smíchaná ze dvou bitev: u Guilford Court House a u Cowpens. Ta první ve skutečnosti trvala asi 20 minut, Američani měli převahu zhruba tři ku jedné a Britové stejně ovládli bojiště. Bylo to Pyrrhovo vítězství pro Brity vzhledem ke ztrátám, ale rozhodně ne drtivé vítězství Američanů. Do bitvy jsou přimíchány prvky z bitvy u Cowpens, kde ovšem zase nevelel Britům Cornwallis a na výsledku se dost podepsalo vyčerpání Britů. Film opravdu tvrdě manipuluje s divákem zobrazováním Britů a naopak vykreslováním otroctví v Americe (Spike Lee prohlásil, že ten film je "a complete whitewashing of history" a "pure, blatant American Hollywood propaganda"). Je to prostě Statečné srdce 2: Příběh z Brooklynu. Ja štycky šikala, emericka fojak, topra fojak. Doplnění: V kterési diskusi jsem rozebíral postavu "krutého" Tavingtona - tvůrci se inspirovali plukovníkem Tarletonem, známým jako "zelený dragoun". Ten ve skutečnosti žádný kostel s lidmi nezapálil, pouze se mu podařilo obklíčit generála Charlese Lee, kterého donutil pod pohrůžkou zapálení budovy, v níž se ukrýval, ke kapitulaci. Američané mu přičítají tzv. Waxhawský (nebo Bufordův) masakr, kdy měl nechat pobít vzdávající se Američany. Dle zprávy amerického polního chirurga však sice Američané vyvěsili bílý prapor, ale pak někdo z nich na Tarletona vystřelil a zabil jeho koně. Britové následně zahájili útok a Američany rozprášili. (11.04.2006)

Jistě, místy je to nedomyšlený, nechtěně vtipný, hloupě teatrální, přezpomalovačkovaný, banální, dramaticky rozkolísaný, přímo si to říká o parodie, nedá se brát vážně jak by asi rádo a vrcholem je první hodinka, nicméně ta malebná settleří krajinka, omáčka války o nezávislost, občasně humor a urputný Mel — prostě pořád solidně protivyváží. (07.10.2018)

Začátek strhující. Vykreslení postav povedené, výprava kvalitní a mimika Gibsona tradičně precizní. Jason Isaacs hraje záporáka s bravurou a úvodní vyřízení dvaceti červenokabátníků je nezapomenutelné. Ovšem to je vrchol filmu a pak už to jde pouze dolů. Souboje nejsou tak dynamické a masové scény Emmerichovi moc nejdou. Kamera je zmatečná a nepřehledná a syrová válečná atmosféra jednoznačně strádá. Patos se Patriotovi opravdu asi moc vyčítat nedá, ale zkrátka Gibson to sám se svou plejádou střídavě nasraných, zuřívých a smutných pohledů sám nevyválčí. (16.11.2003)