Vítejte doma!

Kdo se s rodinou, s dětmi nikdy neocitl ve svízelné situaci, kdy ztrácí bydlení z důvodů vysokých výdajů za léčbu vážně nemocného syna, dcery nebo ztratil možnost splácet hypotéku z důvodu úmrtí vydělávajícího člena rodiny, tak možná nemůže zcela přesně pochopit pocity těch, kteří tím procházejí. Osobně mám pouze hrubý přehled o situaci v Americe, kdy ne každý dosáhne na pojištění. V tomhle směru je to tam pravděpodobně o hodně těžší a náročnější než u nás. Tak pokud někdo pomáhá lidem v nouzi, v neřešitelných existenčních situacích a jsou firmy a lidé, kteří jsou schopni zdarma dotyčným darovat dům, jeho vybavení a svou práci ... proč ne. Samozřejmě, že jsem taky cíťa a dramatické lidské osudy mě nenechávají chladnou, v důsledku čehož se i mé oči občas zpotí. Takže mé hodnocení v rámci specifického žánru pořadu čítá čtyři hvězdy. (12.04.2014)

V porovnání s českými pořady tohoto žánru je u těchhle amíků aspoň vidět snaha pomáhat chudejm a ne jen vyzdobovat krásný novostavby pracháčů. Otázka je, jestli ti nadšení chudáci nebudou za půl roku z tak velkýho baráku spíš nešťastný, až se o to budou muset starat, ale ve jménu americkýho snu a bílýho plaňkovýho plůtku věřim, že jsou dost ujetý na to, aby to překousli. Ty baráky jsou sice většinou dost očirvoucí, ale američaní jsou už holt takový. Moderátoři jsou strašný a divadýlko trapný, ale prostě oceňuju svým způsobem to gesto, jelikož v českým Jak se staví sen mě vždycky neskutečně dožíralo, že si vybíraj rodiny, který to nepotřebujou. EDIT: po doplnění znalostí o pozdější série jsem změnila hodnocení. Zdá se, že tvůrci časem pochopili některé své nesmyslnosti a začali pomáhat těm lidem docela rozumně. Myslim tim energeticky soběstačné domy, solární panely, větrný minielektrárny a spoustu jinejch "detailů", dojáky okolo toho dělají sice pořád stejný, ale jak říkám, čert vezmi doják, když to fakt někomu v blbý situaci pomůže. A taky musim uznat, že občas je ten barák(nepočítaje dětský pokoje-co to dítě s těma lapačema prachu bude dělat za tři roky, to nevim...) už konečně celkem hezkej. (02.10.2010)

Na jednu stranu je fajn, že pomáhají lidem, kteří to opravdu potřebují. Například ženě, která se sama stará o 14 dětí - čtyři vlastní a deset sestřiných po tom, co zemřela. Nechtěla, aby se děti rozdělili do jiných rodin nebo dětských domovů a slíbila jim, že je nikdy nerozdělí. Obětovala jim svůj život. Okej, postavili jí dům, kam se všichni vejdou s adekvátním počtem koupelen, s obrovskou kuchyní, několikametrovým jídelním stolem a věnovali jim dodávku, do které se vejdou všichni, takže když někam jdou, nemusí je vozit na třikrát. Ale proč to proboha nenatočí nějakým rozumným realistickým způsobem a dělaj z toho extra emerickej teatrální výstřik emocí. Nejdřív všichni brečí, pak je tam ten teatrálně přehrávající otravný naspídovaný moderátor a nakonec všichni piští a ječí a řvou asi tak třiapadesátkrát po sobě "ou máj gááááááád!". Já dokážu pochopit, že bez emocí to nejde, ale tohle je vážně emocionální průjem, to není zdravý. (02.10.2015)

K tomuto pořadu zachovávám neutrální postoj. S některými díly nesouhlasím, naopak některé jsou více než prospěšné. Přijde mi, že někdy je hodně zbytečné bourat téměř až luxusní barák, aby se mohl postavit ještě honosnější. Ale na druhou stranu nikomu to neškodí, tak proč ne. Ale myslím si, že peníze by se daly využít i jinak, aby to té rodině prospělo. Když už teda chtějí pomáhat, mělo by se tak dít na správném místě. 50% (09.03.2013)

Ušlechtilost je éterická víla, která nesmí na světlo a nesnáší ani, když se o ní příliš hovoří - pak se rozplyne a přestane být ušlechtilá. V tomto snad největším zrůdném koncentrátu americké pózy, falše, přetvářky, ega, pokrytectví, hnusné reklamy a vyvalených nýmandských blbečků, po ní není ani stopy, což nešťastné rodiny poznají za několik týdnů a odplivnou si velikým obloukem tak, jako já. (23.08.2011)